Rok 2020 byl náročný pro všechny skupiny obyvatel v Příbrami. Požádali jsme příbramské zastupitele o stručnou reflexi či hodnocení letošního roku. Co letošní rok městu dal a vzal? Jaký dopad měla obtížná situace spojená s pandemií na život občanů? Co zastupitele během roku příjemně překvapilo? Jaké poznání si lze odnést ze zkušeností končícího roku 2020? Přinášíme přehled názorů těch městských zastupitelů, kteří se rozhodli v anketě odpovědět.  

Zorka Brožíková:

Nejvíce mne trápí dopad současného dění na úroveň vzdělání. Ředitelé všech městem zřizovaných škol spolu s pedagogy věnovali během hlavních prázdnin velké úsilí přípravě distanční výuky prostřednictvím informačních technologií. Každá škola využila hned od 3. září podle svých potřeb a uvážení i nabídku financovanou městem na spolupráci se zapsaným spolkem Techak, která spočívala v dalším rozšíření této přípravy. I tak jsem si vědoma, že distanční výuka zejména pro nejmenší žáky, kteří strávili v lavicích pouze několik málo hodin, je prakticky těžko uskutečnitelná. Nejedná se u nich jen o výuku, ale o získání základních dovednosti, jako je osvojení dostatečných vyučovacích návyků, navazování sociálních kontaktů, navození interakce učitel–žák atd. Také pro žáky devátých tříd, kteří se připravují na přijímací zkoušky na střední školy, je distanční výuka problematická. Přestože se všichni zodpovědní za vzdělávání dětí připravovali na co nejlepší zvládnutí výuky před dalším možným uzavřením škol na podzim, tak také všichni víme, že nikdy nemůže distanční výuka nahradit tu kontaktní. Denně si říkám: „Už aby šly děti do škol“.

Martin Buršík:

Tento rok byl pro mě připomenutím, že nemáme všechno ve svých rukou. Nejsme páni situace. Tento rok mnohem častěji než jindy ovlivňovali naše životy jiní. Situace si takové období může vyžádat, ať už je to pandemie nebo válka. Ovšem důležitější je, abychom neztráceli vlastní důstojnost, abychom se nepředlužovali, abychom nevytloukali klín klínem, abychom si v době krize nezadělali na něco ještě horšího do budoucna.

Svatopluk Chrastina:

Začátkem roku jsme začali vnímat, že problémem je jakýsi vir z Číny. Vir a následné onemocnění covid-19 začaly měnit atmosféru v Česku a v letošním roce ovlivnily vše. Jako občan cítím obrovskou duševní nepohodu lidí. Žijí v obavách. Nemohou se stýkat, sdružovat, prostě normálně žít. Jsou psychicky týráni každodenními informacemi v televizních zprávách. Rozporuplnými informacemi a předpověďmi odborníků – kolik bude umírat lidí denně. Otázka zní: Je nutné seznamovat občany s takovými predikcemi? Není!

Současné problémy a omezení zasáhly i vedení města, radu a zastupitelstvo. Přesto se podařilo udělat a schválit několik důležitých rozhodnutí. Obzvláště plodné bylo květnové zastupitelstvo. Bylo rozhodnuto o změně v pohledu na obnovu aquaparku. Bylo přijato několik důležitých dokumentů v oblasti dotací, a zvláště pracovití byli na Odboru školství, kultury a sportu ve sportovní komisi. Plán rozvoje sportu do roku 2030 a související Akční plán 2020–2021, Pravidla pro poskytování dotací, Programy pro jednotlivé druhy dotací. To jsou nové a důležité dokumenty pro spolkovou činnost. A za to je třeba poděkovat. Jako sportovního funkcionáře mne velmi nemile překvapilo snížení poskytovaných dotací o 20 %. Toto opatření chápu, ale nesouhlasím s ním. Ve spojení s dalšími ztrátami se některé sportovní kluby dostávají do zoufalé situace. Názor, když se nesportuje a nesoutěží, tak nejsou náklady, je chybný.

Vladimír Král:

Rok 2020 považuji za rok svým způsobem přelomový. Ze zdravotního hlediska jasně potvrdil zranitelnost člověka i v době vyznačující se nejvyšším stupněm vědeckého poznání. Z lidského hlediska je tedy třeba akcentovat lásku, pokoru a úctu. Ze společenského poznání potvrdil známou skutečnost, že žádný strom neroste do nebe. A to se v krátké budoucnosti odrazí nejenom v Příbrami, ale i v celé České republice.

Roman Mráz:

Obtížná situace, která se dotkla více či méně každého z nás, přinese negativní dopady nejen na zdraví, ale i na zaměstnanost a s tím spojenou životní úroveň. Negativně se promítne do případných plánovaných investic jak domácností, tak i města a v tomto směru bude nutné přehodnotit priority oproti všemu, na co jsme byli dosud zvyklí.

Na všem špatném je ale možné najít i něco dobrého a v tomto případě oceňuji semknutí společnosti, hledání způsobů pomoci a ohromnou vlnu solidarity. Největším překvapením pro mě byla iniciativa vietnamské komunity v Příbrami, která okamžitě jednala ku prospěchu nejen příbramských spoluobčanů, ale i lékařů a sester v první linii. Největší uznání a díky patří všem ve zdravotnictví, kteří se s tím nejtěžším setkávají dnes a denně. Věřím, že tento výjimečný stav bude na dlouhou dobu zakotven v myslích i srdcích nás všech, a o to více si budeme vážit běžných radostí, které pro nás byly dosud přehlíženou samozřejmostí.

Jarmila Potůčková:

Na začátku letošního roku si jistě nikdo z nás nedovedl představit, jaká pohroma nás všechny postihne. A všichni jsme si opět uvědomili, že zdraví je to nejcennější, co si člověk může přát. Je samozřejmé, že nouzový stav nás všechny omezil v našich svobodách, ale pořádat proti tomu demonstrace se mi zdálo absolutně nevhodné a egoistické. Drastické dopady budou i na ekonomiku. Jsem velice ráda, že přes všechny těžkosti se v Příbrami realizovala většina plánovaných akcí na tento rok – rekonstrukce velkého sálu Divadla A. Dvořáka, dokončení Junior klubu, modernizace zimního stadionu, dokončeny byly nové učebny v půdní vestavbě ZŠ 28. října, rekonstrukce chodníků, před dokončením je pěší zóna Cíl. Mrzí mě, že jsme byli ochuzeni o mnohé kulturní akce, především Hudební festival Antonína Dvořáka, divadelní představení v Divadle A. Dvořáka, akce v nově otevřeném Junior klubu… Město i v druhé vlně koronaviru zavedlo zelenou linku pomoci, parkování i dopravu MHD zdarma, a snaží se tak lidem alespoň trochu pomoci. Byla jsem příjemně překvapená, jak si lidé pomáhali – ať už šitím roušek či pomocí starším lidem. Doufám, že se k sobě nepřestaneme pěkně chovat, až nebezpečí covidu-19 pomine.

Antonín Schejbal:

Bohužel i v Příbrami pandemie zasahuje do mnoha oblastí lidské činnosti. Za nejzásadnější považuji omezení společenského, sportovního a kulturního života. Koronakrize dopadá téměř na každého bez rozdílu věku nebo povolání. Od rodičů malých dětí, kteří musí řešit, jak se svými ratolestmi naložit kvůli uzavřeným školám, po živnostníky, kteří kvůli vládním nařízením nemohou vykonávat svou živnost. Největší nápor zažil, a možná bohužel ještě zažije zdravotnický personál, kterému patří velký dík. Příjemně mne překvapilo zapojení obyvatel Příbrami do dobrovolnických aktivit a míra solidarity, která zaplavuje město. V tomto ohledu jsme rozhodně nezklamali. Současná krize by stejně jako jiné nelehké situace v osobním i pracovním životě neměla být záminkou k rezignaci nebo pouhému přetrpění daného období. I když tento rok pro velkou část lidí po celé planetě nebyl lehký, věřím, že nás to určitým způsobem posílí.

Renáta Vesecká:

Je obtížné hodnotit uplynulý rok, který se do dějin nepochybně zapíše velmi černě. Už teď můžeme říci, že dění kolem koronaviru znamená krizi, kdy ekonomické i společenské důsledky není možné ani domyslet. Setkali jsme se s něčím, co by nás před pár měsíci ani ve snu nenapadlo. Doba byla obtížná pro všechny, ale pro někoho o něco více. Mám na mysli převážně majitele a zaměstnance restaurací, provozovatele služeb a zejména samoživitele. Pokud je někdo s dětmi sám a navíc se živí například jako kadeřnice či jiný poskytovatel obdobných služeb, zůstal najednou ze dne na den bez prostředků. Je samozřejmé, že na takový průběh nebyl nikdo připraven a bohužel hodně lidí zůstalo v této nelehké situaci samo a neměli dovolání. Museli platit nájem, živit a šatit sebe i děti, ale výdělek byl nula. Jsem moc ráda, že jsme na městě založili transparentní účet, který by lidem ve svízelné situaci mohl pomoci. Příjemným překvapením bylo, že i v této nelehké době se lidé semkli a pomáhali si, ať už přímou či nepřímou podporou. Nabídek pomoci bylo opravdu hodně. To ve mně vzbuzovalo aspoň trochu pozitivní pocity. Jako město jsme situaci zvládli dobře a i nyní se snažíme, aby dopady na chod města byly co nejmenší. Bez určitých změn se určitě neobejdeme, ale panuje snaha, aby je občan pocítil minimálně. 

Anketu zpracoval Stanislav D. Břeň