Volební období 2018–2022 se pomalu chýlí k závěru. Redakce Kahanu se obrátila na všechny příbramské zastupitele a zastupitelky s následujícími anketními otázkami: Co se během uplynulých téměř čtyř let Příbrami podařilo i nepodařilo. Co hodnotíte pozitivně i negativně? A jak jste ke konkrétnímu řešení přispěl(a)? Příspěvky publikujeme v časové posloupnosti jejich odevzdání a v dalším vydání bude anketa pokračovat.  

Investice se nestíhají realizovat

Vladimír Král: Začnu tím pozitivním. Pochválit mohu nedávnou výměnu veřejného osvětlení v části města nebo probíhající revitalizaci Čekalíkovského rybníka. Také oceňuji zachování Hudebního festivalu Antonína Dvořáka i přes nepříznivou situaci posledních let.

Negativně hodnotím pomalé uskutečňování různých investic, kdy radnice řadu let po sobě zařazuje do rozpočtu záměry, které následně nestíhá realizovat. Smutným paradoxem potom je, že vedení města některé již připravené investice dokonce cíleně odkládá. Například výstavba chodníku v Anenské ulici, jejíž příprava byla před lety na návrh Šance pro Příbram zahájena. Tato stavba má už asi rok stavební povolení, ale výběrové řízení zatím musí počkat. Nejsem nadšený ani z nedomyšlené cyklostezky mezi Novým rybníkem a Drkolnovem nebo z nepříliš povedené instalace solárních lamp Na Flusárně. Za poslední čtyři roky se rovněž žádným zásadním způsobem nezlepšila obslužnost vnějších částí Příbrami prostřednictvím MHD.

Co se týká našich řešení: Zabránili jsme zavedení poplatku za parkování pro držitele průkazu ZTP. Předal jsem podnět dopravní komisi ve věci lávky u Q-klubu. Komise následně podpořila řešení, podle kterého nová lávka zůstane na stávající straně křižovatky. Usilujeme o zlepšení transparentnosti města, jedním z výsledků je zveřejňování zápisů ze zasedání zastupitelstva. Na základě naší připomínky byly Minutky z radnice doplněny o titulky. Chci vyzdvihnout také týmovou práci našeho uskupení, kdy díky návrhu kolegyně zastupitelky Dagmar Říhové bylo schváleno osvobození od poplatku za psa pro občany nad 65 let.

Nestát se provinčním maloměstem

Dagmar Říhová: Pokud se mám zamyslet nad tím, co se v současném volebním období povedlo či nepovedlo, myslím si, že musíme především posuzovat Příbram jako celek. Naše město patřilo spolu s Kladnem a Mladou Boleslaví k nejvýznamnějším městům Středočeského kraje. Bohužel minulý čas je na místě, protože další bývalá okresní města se v mnoha směrech dostala před Příbram. Nepochybně příčinou není dopravní dostupnost, koneckonců D4 vede nedaleko od našeho města, provoz na ní meziročně houstne, ale tato doprava jde bohužel spíš kolem nás než k nám či od nás.

Jedním z důvodů je nepochybně nedostatek bytů. Naše město se omezuje jen na proklamace, skutečná výstavba je ovšem věcí jen privátních investorů, aniž by jim město poskytovalo pomoc nebo asistenci. Výsledek je zcela předvídatelný – chybí byty všech kategorií pro mladé i pro ty, kteří by mohli být nazýváni odrostlejšími sokoly. Občany města nebo potenciální nové občany příliš nezajímá, zda radnici vede Jan nebo Jindřich, smutné zůstává, že zde nejsou dostupné byty. To nevyváží areál Nováku ani chata Granit, člověk k životu potřebuje především střechu nad hlavou. Pokud se v zastupitelstvu projednávala otázka zástavby volných ploch v intravilánu města, podporovala jsem tento záměr s tím, že parkování pro nové obyvatele by bylo nutno situovat v suterénu budovaných objektů, což je zcela obvyklá praxe i v jiných městech.

Dalším důležitým důvodem je určitě nedostatek pracovních příležitostí ve městě. Příbram bohužel není dostatečně atraktivní pro možné investory, nedokáže jim nabídnout účinnou pomoc při podnikání. Jsem si jistá, že nevyužívá své možnosti, ať už jde o ochotu uzpůsobit například městskou hromadnou dopravu či jakkoli jinak jim asistovat. Jsem si jistá, že řadě lidí v Příbrami je celkem jedno, kdo velí na radnici. Lidé v našem městě potřebují byty, potřebují dobrou práci za dobré peníze. Pokud to nebudou mít, stane se Příbram provinčním maloměstem.

Podařilo se naspořit přes 360 milionů korun

Marta Frýbertová: Vzhledem k tomu, že město Příbram plánuje velké investice (aquapark, čistírna...), jsem velmi ráda, že se za posledních více než sedm let podařilo naspořit přes 360 milionů korun. Na konci roku 2014 totiž nové vedení radnice nenašlo na účtech města takřka nic. Pozitivně hodnotím především to, že se nám ve druhém volebním období daří pokračovat v již započatých projektech. Velkou radost mi udělaly a dělají například další a další parkovací místa se zpevněnými plochami pro parkování, nová nebo revitalizovaná dětská hřiště, právě probíhající výstavba domova seniorů, kanalizace v Lazci a v části Orlova-Hájetina, pokračování Zelené páteře města revitalizací Čekalíkovského rybníka, rekonstrukce a zprovoznění Junior klubu, rekonstrukce velké scény Divadla A. Dvořáka s bezbariérovým přístupem a výtahem, nové autobusy MHD, rekonstrukce pěší zóny Cíl, nová vlaková zastávka s velkoplošným graffiti a s legální stěnou ke sprejování, nové informační centrum, výměny a opravy vodohospodářských sítí a jiné a jiné. Jako velmi záslužný počin hodnotím projekt Na hřišti to žije a vydání Nařízení o regulaci reklamy. Mrzí mě prodlení s přípravou rekonstrukce aquaparku.

V rámci našeho zastupitelského týmu podávám své návrhy, podněty a připomínky a společně s vedoucími odborů se snažím pomoci spoluobčanům, kteří se na mě obracejí se svými problémy.

Covid-19 nás hodně zpozdil

Petr Rotter: Letos skončí druhé volební období, ve kterém vykonávám funkci zastupitele a radního města. Těchto osm let hodnotím jako jedny z nejúspěšnějších v historii Příbrami, přestože v posledním období musíme vzdorovat vlnám pandemie a s tím spojeným omezením a negativním dopadům do všech oblastí našeho života. Za obrovský úspěch považuji, jak jsme vše jako zástupci města a vedení radnice zvládli a jak jsme i v těžkých dobách dokázali pracovat, rychle reagovat a pomáhat všude tam, kde bylo třeba. Stálo to mnoho sil, energie i finančních prostředků, ale obstáli jsme a mám z toho upřímnou radost. Přes všechny překážky a neočekávané výdaje navíc šetříme peníze na plánované projekty, kterými dále zlepšíme kvalitu života občanů a rozšíříme turistický ruch ve městě. Zde musím opět připomenout skvělé hospodaření vedení města, kdy jsme se z nuly na účtech v roce 2014 dostali mezi bohatá města s aktuální úsporou téměř 400 milionů korun, a to za srovnatelného objemu investic jako v letech předchozích. V investičních akcích nás však covid-19 hodně zpozdil. Chceme proto co nejdříve rozjet rekonstrukci plaveckého stadionu, investovat do dalšího rozšíření tzv. Zelené páteře v okolí Čekalíkovského rybníka a dokončit úpravy na Nováku. Musíme zahájit výstavbu parkovacích domů a další desítky investičních akcí, včetně maximální podpory dostupného bydlení. Budu moc rád, pokud se Příbram z pohledu výstavby stane jedním z nejúspěšnějších měst obdobné velikosti v kraji i v celé naší zemi.

Někdy se musí zariskovat

Renáta Vesecká: Povedlo se spustit projekt Trenéři ve škole a budu usilovat, aby pokračoval nadále, a to na celém prvním stupni základních škol. Z propojení škol a sportovních spolků pozitivně čerpají obě skupiny, a nejvíc získávají děti. Druhým projektem je Na hřišti to žije, kdy si děti vyzkoušejí všechny druhy sportu a zjistí, který pohyb je baví. Chceme dětem přinést radost z pohybu a vrátit je na plochy mezi domy a myslím, že to se povedlo na 100 %. Vydařený počin je vzdělávání dobrovolníků ve sportu. Jak vyplynulo ze sportovní konference v roce 2019, problémem je nedostatečná vzdělanost „pomocníků“ (někdy i trenérů) v tréninkovém procesu. Mnohdy to vede k poškození dětského organismu. Proto město připravilo kurz zdarma pro všechny, které tato problematika zajímá.

Dále oceňuji přestavbu Junior klubu a že to zde opět žije kulturou. Líbí se mi rekonstruovaný Granit, i když zprvu jsme si myslela, že prodej chaty by byl lepší. A jen v rychlosti k dalším úspěšným projektům: rekonstrukce DPS Hradební, výstavba domu pro seniory Žežická, bezbariérový přístup do divadla, nová fasáda a okna na budově OA, rekonstrukce ulice Legionářů a vznik parkovacích míst, bistro na Nováku a s tím spojené akce. A v neposlední řadě probíhající revitalizace Čekalíkovského rybníka, který bude sloužit k odpočinku a stane se částí tzv. Zelené páteře. Také se podařilo zabránit výraznému zdražení svozu odpadu. Vítám i zavedení Dynamického nákupního systému (DNS) v oblasti výstavby, opravy a údržby pozemních komunikací. DNS umožňuje plně elektronické zadávání veřejných zakázek, jež jsou díky jednoduchému procesu přístupné i malým a středním podnikatelům.

Z nepovedených projektů mě mrzí atletický stadion a sportovní hala. Na začátku jsem byla přesvědčena, že na jaře 2022 „kopneme“. Problémy s pozemky jsou zde složitější, než se zprvu zdálo, ale doufám, že vše bude pokračovat bez přibývajících problémů. Dále bych zmínila aquapark. Ke zklamání se přičetlo to nevyužití období, kdy byl bazén zavřený kvůli pandemii. Jde o velkou investici, ale někdy se musí zariskovat. Stálé prověřování připraveného projektu a obavy typu „co když“ nepřinášejí pokroky. Někdy může být rozhodnutí těžké, ale je třeba nebát se a udělat ho.

Mít křišťálovou kouli, rozhodli bychom jinak

Jiří Holý: Největší posun, a to nejen za poslední volební období, vidím v tom, že Příbram opět začala žít. V oblasti kultury, sportu a volného času je to město, na které můžeme být teď hrdí. Přispěly k tomu dokončení Nového rybníka, rekonstrukce Junior klubu, oprava plácků atd. Celé to letos dokončí Čekalíkovský rybník. Dále jsme připravili projekty na atletické hřiště a multifunkční halu, pro něž jsme vykoupili pozemky. Celé to vedlo ke spolupráci napříč městem. Městské kulturní centrum, SZM, manažer sportu, spolky a sdružení – to jsou všechno lidé, kteří posouvají život ve městě dál. Kolik se tu jen dnes oproti době minulé koná koncertů, představení a dalších akcí. Přivedli jsme děti ven v rámci iniciativy Na hřišti to žije, na školách „běží“ Trenéři do škol. Určitě to je pouze část života ve městě, ale cítím z toho radost. Měl jsem velké štěstí, že jsem se stal součástí party lidí, kterým se vše podařilo o kousek posunout třeba v oblasti sportu.

Nejvíce mne mrzí, že se nepovedlo dokončit rekonstrukci aquaparku. V roce 2019 jsme nenašli odvahu a nespustili přestavbu v původní podobě kvůli obavám z rostoucích cen. Pak jsme nevěděli, jaké dopady bude mít covid-19. Chvíli se zdálo, že vyčkávání bylo správné, protože ceny stavebních prací začaly klesat. Nikdo ale nepředpokládal, že následně vzrostou takovým tempem. Nedrželi jsme pověstnou křišťálovou kouli, ale jsem přesvědčený, že kdybychom ji měli, tak bychom rozhodli jinak.

Z investice se stala údržba

Václav Švenda: Vizitkou každého vedení jsou investice. Dobře provedené investiční akce město rozvíjí. Jsou odkazem pro další generace. V tomto ohledu nemohu nic hodnotit negativně. Ono totiž není co hodnotit. V některých případech se sice horko těžko daří dokončit projekty připravené v minulém volebním období, ale nových je pramálo. V této souvislosti snad mohu jen pozitivně kvitovat odhad vlastních sil a schopností současné radnice radši se do ničeho nepouštět. Plánů slyšíme spoustu, ale realizace nejsou téměř žádné. Vedení města se drží hesla slibem nezarmoutíš. V souladu s heslem „kdo nic nedělá, nic nezkazí“ se naše vedení nakonec vydalo jen cestou prosté údržby. Jako opozice nemáme mnoho pravomocí, protože neovládáme většinu v zastupitelstvu. Můžeme pouze kontrolovat činnost vedení a upozorňovat na kroky, které považujeme za nesprávné. Věřím, že zejména v oblasti ochrany městského majetku se nám toto velmi daří a například změna názoru vedení města na prodej městské chaty je toho důkazem. Jako svůj osobní přínos vnímám, že i přes náš definitivní radniční rozchod jsem novému vedení zanechal rozpracované projekty včetně nabídky součinnosti s jejich dokončením. V minulém volebním období jsem se podílel na přípravě investičního projektu rekonstrukce aquaparku. Nyní mohl být již hotov. Kvůli přešlapování nového vedení máme k realizaci za stejné peníze připraven o třetinu menší projekt. Z investice se stala údržba. Zda je pro město lepší být údržbář nebo vizionář, by byl zajímavý námět pro další anketu.

Anketu zpracoval: Stanislav D. Břeň