Dvacátý rok třetího tisíciletí je všechno jen ne normální. Tedy snad kromě léta, které letos skutečně odpovídalo střední Evropě, a ne středozápadu USA. Vše ostatní krom počasí je více či méně nakřivo. Kdo by si byl v lednu pomyslel, jak pitomý rok nás čeká. Kdo mohl tušit, že od března nezůstane kámen na kameni, že zažijeme takové zdravotní, společenské a následně i ekonomické zemětřesení v podobě koronavirové pandemie.  

Kromě vlny covidové proběhla na jaře společností i vlna solidární. Češi se opět ukázali jako národ těch, kteří si umí poradit, kteří se umí o sebe postarat. Šily se roušky, tleskalo se zdravotníkům, pomáhalo se slabším a nějak moc se nepřemýšlelo o tom, co a proč se to s námi děje. Ve všem tom marasmu jarních měsíců se daly najít skutečně pěkné momenty. Nejednou jsem měl radost ze zjištění, že jsme ještě opravdovými lidmi s velkým morálním potenciálem.  

Podzimní doba covidová je v mnoha ohledech horší. A nejde jen o čísla nemocných a pozitivně testovaných. Jde i o fakt, že se z problému epidemiologicko-zdravotnického stal fenomén spíše politicko-společenský. Místo na blbý virus se nadává na blbé politiky, kteří nejspíše nemají celé dny na práci nic jiného než přizabít život v naší zemi. Kdekdo bez ohledu na vzdělání a životní zkušenost se zcela bez skrupulí pasuje do role epidemiologa a vydává srdceryvná prohlášení na sociálních sítích nebo v médiích a nabádá k různým formám protestů proti zaručené zvůli systému. Společnost se pak rozděluje místo toho, aby se opět semkla a vysvětlila covidu jednou pro vždy, že na nás je prostě krátký.  

Není teď vhodná doba, abychom podléhali jakékoliv hysterii, ať už přichází z jedné či druhé strany sociálních sítí. Naopak. Co teď potřebujeme, je šířit pozitivní myšlení, zdravý rozum, soudnost spolu se zodpovědností a pocit povinnosti vůči sobě, blízkým i úplně cizím lidem. To by mělo ovlivňovat naše jednání v těchto dnech.  

Přeji všem zdraví a rozvahu. 

Jan Konvalinka, starosta města Příbram