Martin Zet představuje v příbramské galerii zatím nejrozsáhlejší instalaci svých podivuhodných olověných artefaktů, která ukazuje, jak fascinující množství tvorbou transformovaného kovu, tak samotný proces vzniku uměleckého díla.

Martina Zeta zajímá olovo především jako sochařský materiál, ale zároveň upomíná i na tradici těžby a zpracování olovnatých rud v příbramském regionu. Většina děl vznikla v umělcově ateliéru, kde průmyslově vyrobené olovo ručně tavil. Tam také roztavil téměř půl tuny olova, aby odlil olověný zvon. Příbramský zvon se tím stal jakýmsi prologem výstavy a od prosince minulého roku je novou (dočasnou) sochou před Galerií Františka Drtikola. 

Zvon, který neuslyšíte

Olověný zvon je v mnoha ohledech oxymóron, protimluv. Jeho odlitím z olova autor popřel základní atribut všech zvonů, tj. schopnost znít. Olověný zvon je němý. Je takový zvon ještě zvonem a jaký smysl má ho vytvářet? Jaký význam tu hraje fakt, že zvony po staletí svolávaly k bohoslužbám a odměřovaly čas? 

Zet výstavu pracovně rozdělil na drobné „popové“ artefakty. Olověná ping-pongová pálka se pro použití ve hře stává absurditou, série obnošených umělcových bot zalitých olovem generuje různé asociace. Odkazuje autor na každodenní všední život, nebo na tradovaný těžký úděl umělce, anebo je všechno úplně jinak? 

Květináče se zeleným osením pískavice otevírají téma metod revitalizace půdy kontaminované těžkými kovy. Už v létě roku 2022 umělec vysel na různých místech Příbrami semena této fytoremediační rostliny, která přijímá z půdy těžké kovy bez závažnějšího poškození svého metabolismu.

Olovo ze střech

Autor artikuluje i používání olova jako střeliva či jeho zvláštní fyzikálně-chemické vlastnosti. Olovo se při tuhnutí výrazně smršťuje. Odlil proto do formy krychli a čtyřstěn o stejné hmotnosti, aby mohl sledovat jejich deformaci. Co vede umělce k tomu, aby ze střechy lil olovo do sudu s vodou? Čisté olovo vytváří různě velké krystaly, ale vliv na to má i rychlost lití, objem a teplota. 

Objekty vzniklé litím z výšky mají výraznou krystalickou strukturu na rozdíl od zmíněných objektů čtyřstěnu a krychle.  Zet znejišťuje i klasický technologický postup odlévaní soch, když zaměňuje pozitivní a negativní tvar odlitku. Jeho procesuální série kreseb vytvořených olovem upomíná na tzv. olůvka, kterými v historii děti psaly ve škole. 

Nízkotavitelný, měkký, velmi těžký a toxický kov lidé využívají od starověku. Výstava nabízí setkání s krásou i podivnostmi olova, které alchymisté považovali za jeden ze základních kovů. Z nebeských těles mu byl patronem „chromý, pomalu se ploužící Saturn“. 

Náš doposud nejrozsáhlejší výstavní projekt Olovo vznikl na míru Galerii Františka Drtikola a rudné historii města Příbram. Všechny vystavené artefakty vytvořil Martin Zet pro tuto konkrétní výstavu v roce 2022. K výstavě vyjdou tištěné noviny reflektující tematiku olova z pohledu různých oborů. Autory jsou Radoslava Schmelzová (též kurátorka výstavy), Zdeněk Kunický, Jan Freiberg, Václav Cílek, Martin Mihaljevič, Martin Zet. Projekt vznikl za podpory Ministerstva kultury ČR. 

Radoslava Schmelzová, Jan Freiberg
Galerie Františka Drtikola

Doprovodný program

2. února (17.00): Martin Mihaljevič – Vlastnosti olova (přednáška)

Martin Mihaljevič, Ústav geochemie, mineralogie a nerostných zdrojů, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy

8. února (17.00): Radek Mikuláš – Olovo užitečné i nebezpečné (přednáška)

Radek Mikuláš, geolog, paleontolog, spisovatel. Geologický ústav Akademie věd České republiky

21. února (17.30–20.00): Václav Cílek – Olovo a jeho význam, premiéra „olověných novin“ a komentovaná prohlídka výstavou s Martinem Zetem

Václav Cílek, geolog, klimatolog a esejista, působí v Geologickém ústavu Akademie věd České republiky, zabývá se vývojem české krajiny, změnami klimatu a interakcí mezi přírodou a člověkem. Věnuje se též popularizaci vědy.

8. března (17.00): Zdeněk Kunický – Historie výroby olova na Příbramsku (přednáška)

Zdeněk Kunický pracoval v Kovohutích Příbram na pozicích vedoucího provozu a poté ředitele divize recyklace