Příbramský Sokol letos slaví 160 let své existence. Na období let 1990–2022 vzpomíná dlouholetý starosta organizace Svatopluk Chrastina st. Text je součástí publikace Historie příbramského Sokola. 

Je říjnový podvečer roku 1990. Zvoní telefon. „Prosím,“ povídám a už se na mne hrne smršť rychlých slov. „Sváťo, Sváťo, nemáme sokolníka. Nechceš to dělat?“ říká Endrst, náčelník Spartaku. „Rozmyslím se,“ odvětím. A tak začíná moje éra sokolnická. Sokolovna patří Spartaku Příbram a je v ní sokolník ze Sokola Příbram. Smutné a taky trochu směšné.

Za 50 korun to dohromady nedáme

Stav budovy a zařízení je tehdy tragický. Nevěřícně procházím budovou a jenom zírám. Jak to mohli dopustit? To bude stát peněz! Kde je vezmeme? Z členských příspěvků asi ne, když vybíráme 50 korun za rok. Spartak musí zainvestovat do bytu pro moji rodinu, bytu sokolníka. Ale moc ne, jenom výměnu podlahy, nový sporák a vše ostatní si upravuji za pomoci dorůstajících synů. 

Říjen 1991. Sokolovna je naše, Spartak Příbram ji předává na základě dohody. První, co musíme dát do pořádku, je podlaha v malé tělocvičně. Při cvičení vyskakují parkety 20 cm vysoko. A je třeba vymalovat. Špína na stěnách, ve kterých jsou obtisknuté míče jako razítka, musí pryč. Malby jsou tu zřejmě od roku 1903. Obrovské nadšení a chuť do práce stmeluje celý kolektiv. Jsme mladí, je nám v průměru 40 až 45 let. Na rekonstrukci podlahy si půjčujeme u Agrobanky 400 000 korun, oprava stojí milion korun, zbývající částku hradí Česká obec sokolská (ČOS). 

Kde vzít peníze na provoz? Zvyšují se členské příspěvky, ale především zvyšujeme nájem školám. Platily neuvěřitelných 26 korun za hodinu, zvyšujeme na 125 korun. Není to jednoduché. Dotace od města přichází ve výši 25 000 korun za rok, my potřebujeme statisíce.

Taneční v sokolovně už třicet let

Je rok 1992. Nejstarší syn chodí do tanečních, tehdy pořádaných v kulturním domě. Nabízím tanečnímu mistrovi, zda by udělal taneční kurzy v sokolovně. Jirka Dohnal přišel, okukoval prostory a moc se mu zde asi nelíbilo, ale nakonec souhlasil. A tak letos začíná Dohnal Dancing 30. sezonu v sokolovně. To je zlom. Snažíme se dát Velký sál do pořádku. Malujeme, sháníme stoly a židle, celý Sokol pomáhá. Do sokolovny chodí rodiče s dětmi na taneční, a tak postupně přichází ve známost, že sokolovna funguje a začíná poptávka po pronájmu na akce a plesy. 

V období 1992–1999 investujeme do oprav obvykle 100–200 000 korun ročně. Sponzoruje nás především ČOS, městské dotace jsou malé a státní žádné. Přestavujeme koupelny pod Malým sálem na šatny. Pronajímáme menší prostor v suterénu na posilovnu. Je zde ale velká vlhkost, necháme obkopat a odvodnit okolí. Vrací se posilovna a v pozdějších letech prostor zvětšujeme a po stavebních úpravách zde začíná pracovat naše zařízení pro nejmenší – Sokolík.

Nepoznaná čistota

Velký problém sokolovny představuje vytápění. V kotelně jsou instalovány tři velké kotle VSB 4, v nichž se topí hnědým uhlím. Z topného média páry přecházíme v roce 1992 na vodu. Od roku 1995 topíme plynem a kotelnu stěhujeme na půdu. Obrovská úleva pro sokolníka a nepoznaná čistota v sokolovně. 

Od roku 2000 se mění dotační politika města, zohledňuje se nejen práce s mládeží, ale i situace s údržbou. Sokol na ni každoročně dostává v rámci dotace 250–330 000 korun. Po částech opravujeme omítky, nejdříve zvenku, a pokračujeme až do roku 2007. 

Daří se nám získat dotaci z Ministerstva financí ve výši 2 650 000 korun. Peníze a následné stavební práce směřujeme do obnovy prvního patra. Rekonstruuje se zasedací místnost, Fügnerův sál a jeho zázemí a WC. Mění se veliká okna, topení, omítky, elektrické rozvody a malby. Hlavním důvodem těchto prací je neutěšená situace oddílu sportovní gymnastiky. Doteď musí při každém tréninku v malé tělocvičně stavět a připravovat veškeré nářadí. S dotacemi nám pomáhá Ivan Fuksa, v té době první náměstek ministra financí.

Kompletní rekonstrukce

Rok 2008. Podáváme žádost na Ministerstvo financí o poskytnutí 10 000 000 korun. Jsme úspěšní částečně, na účet přichází 7 250 000 korun. S přidruženými dotacemi z města a ČOS získáváme prostředky, které postačují k obnově sokolovny do dnešní podoby. Výsledkem je kompletní výměna oken, dveří, omítek, rozvodů a mnoha dalších opotřebovaných částí sokolovny. Někdy v roce 2009 měníme osvětlení v přísálí. V roce 2010 rekonstruujeme prostor po kancelářích projekce pana Sladkého. Vznikají cvičební sálky o rozměrech 4,5 × 9 m, instalují se zrcadla. 

V roce 2012 vyslyšel ministr financí Miroslav Kalousek hlasy sportovců. Odebral všem organizacím pravomoc rozdělovat finance z hazardních her a nasměroval peníze do sportu. I náš Sokol nebyl opomenut, následovaly dva roky finanční hojnosti. 

Rok 2014. Jsou volby a změna na příbramské radnici, se kterou přichází více peněz na podporu sportu. Na podzim roku 2015 dosluhují plynové kotle naší kotelny. Nedaří se získat podporu města a není čas na podání žádosti k jiným institucím. Kotle musíme vyměnit okamžitě, rozpočet činí 1 100 000 korun. S malou pomocí Župy Jungmannovy se nám daří situaci vyřešit. 

Pouštíme se do oprav a rekonstrukcí bývalé kotelny v suterénu. Je to zajímavý prostor. Mohla by se tam přesunout činnost některých našich oddílů. Odvodnění, omítky, podlahy. Práce přerušuje smutná skutečnost – nejsou peníze. Velký problém představuje vlhkost. Po dvou letech v roce 2018 pokračujeme, kdy je obkopán objekt, podříznuto obvodové zdivo a zajištěna izolace.

Bohatý sportovní i společenský život

Od roku 1990 organizačně spadáme do Župy Jeronýmovy se sídlem v Písku. Máme zástupce ve vedení župy. Navazujeme přátelské kontakty ve všech věkových skupinách cvičenců a cvičitelů. Pořádáme školení, akademie a společně nacvičujeme na sokolské slety. 

V roce 1992 zažíváme první kontakt se zahraničními Sokoly. Jsem účastníkem sletu v kanadském Torontu. Další rok odjíždí na slet do Chicaga Franta Beran, Jarka Mudrová a Věrka Chrastinová. Vznikají nová krásná a dlouhodobá přátelství. 

Těžiště činnosti Sokola bylo vždy na 6. základní škole, dnes Bratří Čapků. Tam jsme všichni v roce 1969 začínali. Po převzetí sokolovny v roce 1991 se tam přesouvají všechny oddíly mimo předškoláků. Ze 4. ZŠ přechází cvičení předškoláků, mladších a starších žáků a žákyň a také cvičení žen. Z 8. ZŠ se do sokolovny stěhuje gymnastický oddíl pod vedením manželů Nedvědových a také oddíl jógy. V roce 1992 nebo 1993 „adoptujeme“ oddíl stolního tenisu. Jsme ve „svém“ a přes různé potíže a spoustu práce se sokolovnou jsme spokojeni. 

Rok 1992 je důležitým mezníkem v historii olympijského šplhu, tj. šplhu na osmimetrovém laně. V naší jednotě pořádáme nultý ročník Memoriálu Bedřicha Šupčíka, letos se konal 29. ročník. 

V roce 1995 se objevuje nová gymnastická soutěž s názvem Euroteam, do níž se aktivně zapojujeme. První soutěžní tým se skládá z mladých cvičitelek a cvičitelů a je úspěšný. Daří se nám získat tumbling, který je důležitý pro nácvik gymnastických prvků. Původní cena byla 700 000 korun, získali jsme jej za 500 000 korun, a to i díky finanční podpoře 300 000 korun od podniku ČEPS. Soutěž se později přejmenovala na TeamGym, stále jsme zapojeni, i když v jiných kategoriích. Gymnastický oddíl se rozrostl a slaví úspěchy, také ostatní družstva se při závodech umísťují na předních místech. 

Po roce 2010 po rekonstrukci zrcadlových sálů se rozšiřují naše řady o oddíl aerobiku. Přivádí ho trenérka Lenka Trojanová, která oddíl vytvořila a trénovala do té doby mimo Sokol. 

Od roku 2012 přecházíme do župy Jungmannovy. Věnovali jsme se a stále se věnujeme kromě sportu i ostatním činnostem. Od roku 1991 pořádáme letní tábory pro školní mládež a pro rodiče s dětmi. První prožily děti v Chrobolech na Šumavě a další ve skautském táboře v Oborách. Vybudovali jsme a dlouho provozovali stanový tábor u Jablonné, v letošním roce vyrůstá nový letní tábor poblíž vesničky Stěžov. Kulturní částí našeho činění jsou karnevaly pro děti, Šibřinky, mikulášské besídky pro děti a tělovýchovné akademie (letošní byla naplánována na 21. května). 

Svatopluk Chrastina st., Sokol Příbram