Dubnový Kahan se věnoval více než stoleté historii exodu italských uprchlíků z Tridentska, kde se za první světové války rozhořely boje mezi Rakousko-Uherskem a Italským královstvím. Přijetí uprchlíků i vzájemné vztahy mezi Příbramí a Valle di Ledrem bude připomínat nově rekonstruovaný park kolem Čekalíkovského rybníka. Následující článek je kompilátem textů a fotografií, které se v úplné podobě objeví na informačních tabulích v parku, jež bude slavnostně otevřen 27. května.

 Území nového parku tvořily tři části – opuštěná a chátrající zahrádkářská kolonie, samotný Čekalíkovský rybník a jeho bezprostřední okolí, parkoviště u bytového domu. V zahrádkářské kolonii se nacházelo několik oplocených pozemků s rozpadlými chatkami, starými ovocnými stromy a záhony. Rybník byl ve špatném technickém stavu a trvale vypuštěn. Dno nádrže pokrýval sediment a mokřadní vegetace. Boční hráz výrazně narušovaly kořeny dřevin a pařezů. Nevzhledné okolí u pneuservisu a bytového domu „sloužilo“ jako černá skládka odpadu.

Příjemné prostředí pro relaxaci

Areál včetně rybníka prošel celkovou obnovou. Revitalizace spočívala v založení bodové a plošné vegetace, ve vybudování zcela nové sítě cest a v dostavbě prvků drobné architektury. Hlavním cílem bylo vytvořit příjemný park v centru města v přírodním duchu, jehož dominantou je Čekalíkovský rybník. Park nabízí celou řadu spíše klidových aktivit. Je vybaven moderním mobiliářem a herními prvky, byly nově vysazeny převážně domácí druhy stromů, keřů a bylin a stěžejní prvek území s velkým potenciálem představuje voda. K posezení láká altán, promenádu osvětluje nové veřejné osvětlení, součástí areálu je také sousoší a městský mobiliář byl rozšířen o stanoviště nádob na komunální a tříděný odpad. Na okrajích areálu – v Březnické a Milínské ulici – vznikla nová parkoviště o kapacitě 12 a 33 parkovacích míst.

Partnerství Příbrami a Valle di Ledra

Vybudovaný park je odkazem na společnou historii města Příbram a italského Valle di Ledra, která se váže k začátku 20. století. Dne 23. května 1915 vypovědělo Italské království válku Rakousku-Uhersku. Rakouské úřady okamžitě vydaly příkaz k evakuaci 75 000 civilních osob z Tridentska do bezpečnějšího vnitrozemí monarchie. Týkalo se to také asi tří tisíc žen, dětí a starých lidí z alpského údolí poblíž jezera Ledro. Dne 25. května 1915 vlaky přivezly vystěhovalce do Příbrami. Přijelo jich asi 400, v Příbrami jich zůstalo 192, na Březové Hory bylo přiděleno 162 uprchlíků (koncem roku po přistěhování dalších Italů z okolních vesnic jich tam bylo 200). Více informací o exodu Italů do Čech a o oblasti Valle di Ledro naleznete na panelech s názvy Valle di Ledro a Ledrenský exodus.

Horské údolí Valle di Ledro

Horské údolí Valle di Ledro se nachází v severní Itálii v provincii Trento na území regionu Trentino-Alto Adige v Gardských horách nad městem Riva del Garda. Jedná se o velmi oblíbenou turistickou destinaci v severní Itálii s nádhernou panenskou přírodou, která mimo jiné nabízí spoustu sportovního, turistického a kulturního vyžití. 

V údolí Ledro leží jezero Lago di Ledro. Jeho hladina je v nadmořské výšce 655 m, obvod činí asi 10 km a největší hloubka dosahuje 48 m. Oblast v okolí jezera Ledro a nedalekého jezera Carera představuje součást místní biosférické rezervace, která byla v roce 2015 zapsána do seznamu UNESCO. 

Valle di Ledro tvoří svazek obcí s přibližně 5300 obyvateli. Obce se vinou podél jezera až vysoko do hor. První obec Valle di Ledra směrem od města Riva del Garda je Biacesa, následuje Prè, Barcesino, Molina di Ledro, Mezzolago, Pieve di Ledro, Bezzecca, Tiarno di Sotto a Tiarno di Sopra. Locca, Enguiso, Lenzumo jsou součástí bočního údolí Concei, které začíná v Bezzecce. 

Údolí obklopují horské výběžky, z nichž nejznámější je horský průsmyk Tremalzo nacházející se jihozápadně od Valle di Ledra v nadmořské výšce 1665 m. V tomto průsmyku byla vybudovaná významná ornitologická stanice, která zkoumá a zachycuje migraci ptactva na jih. Nejvyšší místní bod představuje Monte Tremalzo v nadmořské výšce 1975 m. V oblasti Tremalza a údolí Valle di Ledro se nachází velké množství endemických druhů rostlin a chráněných živočichů. Nad údolím Val di Concei se tyčí nejvyšší hora Monte Cadria se svými 2250 metry. 

Okolí jezera bylo osídleno již v době bronzové, v obci Molina di Ledro můžete vidět Palafitte, kůlové stavby z doby bronzové, a navštívit místní archeologické muzeum. K návštěvě zvou také další muzea, např. Přírodovědné muzeum, Muzeum lékárnictví Foletto, Muzeum války, dále Garibaldiho zákopy, biotopy, vodopády a mnoho dalšího.

Exodus obyvatel Valle di Ledra do Čech

Dne 22. května 1915 byla nečekaným rozkazem oznámena obyvatelům Ledrenského údolí okamžitá evakuace. Důvodem byla 1. světová válka. V oblasti Tridentska, které bylo hraniční oblastí Rakouska-Uherska, se vedly boje o území mezi rakousko-uherskou monarchií a Italským královstvím.

Do Čech odjížděli ženy, děti a starci. Do našich zemí bylo evakuováno celkem 3000 osob. Ledrenští muži ve věku 16 až 50 let rukovali již o rok dříve do rakouské armády. Své domy museli obyvatelé opustit tak, jak byly, a živobytí zabalit do patnáctikilogramového zavazadla. Cestu absolvovali vlaky, často i v dobytčích vagónech.

Po příjezdu do Čech a na Moravu byli Ledrenští rozmístěni do několika obcí, zejména do Příbrami, Buštěhradu, Nového Knína, Mokrovrat, Všeně, Milína, Ptic, Chyňavy, Doks u Kladna a mnoha dalších. Obyvatelům Valle di Ledra bylo řečeno, že odjíždějí na jeden až tři týdny, než fronta přejde. Nakonec se domů vraceli až po téměř čtyřech letech. Ledrenští zůstali v cizí zemi bez finančních prostředků a znalosti českého jazyka.

Přes počáteční nedůvěru místních byli Ledrenští nakonec v Čechách díky své pracovitosti, skromnosti a zbožnosti dobře přijati. Přístřeší jim poskytly místní rodiny. Postupně si našli práci v továrnách nebo v zemědělství, aby nebyli tolik na obtíž. Důležitým místem pro vysídlené Italy se stalo poutní místo Svatá Hora, kde se Italové při bohoslužbách setkávali se svými krajany a blízkými.

Po skončení války, od prosince roku 1918 do jara 1919, se vysídlenci vraceli zpět domů. V rodném údolí však našli domov zpustošený válkou, a tak museli začít v Itálii od úplného začátku. Celkem 493 Ledrenských v Čechách zemřelo a jsou pochováni na místních hřbitovech. Na březohorském hřbitově mají pamětní desku. Důvodem byly většinou nemoci té doby, např. španělská chřipka. Na přijetí Ledrenští často vzpomínali a o dobrých lidech v Čechách vyprávěli svým potomkům, kteří vzpomínky sdíleli zase se svými dětmi. V Ledru se z generace na generaci dokonce učí česká slova a recepty, např. jak se vaří české knedlíky a lívance. Některé české a italské rodiny spolu udržují přátelství i po více než sto letech. „Bohemia mia“ je ve Valle di Ledro dosud připomínána názvy ulic a náměstí pojmenovaných po českých obcích, které je tehdy přijaly.

Sousoší Cíl cesty – Příbram

Sousoší daroval svazek obcí Valle di Ledro městu Příbram k příležitosti otevření parku u Čekalíkovského rybníka jako poděkování za to, že se v době 1. světové války o italské uprchlíky z údolí Ledra dobře postaralo. Dílo vzniklo pod uměleckým vedením Massimiliana Rosy. Sousoší, které ztvárnil Giovanni Bailoni, umělec pocházející z města Riva del Garda, vyjadřuje těžkost a náročnost cesty vysídlenců z údolí Valle di Ledro. Je vyrobeno z modřínového dřeva, zpevněného železem a pokryto destičkami ze železa a plechů. Tato technika je pro umělce typická. Čtyřčlenná rodina, která si nese svázaný ranec osobních věcí a jídla, věrně vystihuje situaci při okamžité evakuaci. Lidé museli opustit svůj rodný kraj a byli posláni dobytčími vagóny ke zcela neznámému cíli – do Čech, do Příbrami.

Rubriku zpracoval:
Stanislav D. Břeň

Kdo byl Giuliano Pellegrini

Giuliano Pellegrini (5. 4. 1955 – 21. 9. 2021) byl osobností, která zhmotnila myšlenku obnovit vztahy, jež vznikly za 1. světové války mezi obyvateli údolí Valle di Ledro a obyvateli českých a moravských obcí. Narodil se v obci Pieve di Ledro (okres Trento). Vystudoval fakultu inženýrství na Univerzitě v Brescii. Byl velitelem hasičského sboru obce Pieve di Ledro (1979–2000). V průběhu svého působení se aktivně účastnil akcí na záchranu lidských životů při katastrofě protržení hráze ve Stavě (Val di Fiemme) v roce 1985, při povodni v Canelli (Piemont) v roce 1994, při zemětřesení v Assisi (Umbria) v roce 1997 a při misi Arcobaleno v Kosovu a v Albánii v roce 1999. V letech 2000–2010 působil jako starosta obce Pieve di Ledro a od roku 2010 do roku 2015 pokračoval ve funkci radního Spolku obcí Valle di Ledro. V roce 2015 se svým synem založili ve Valle di Ledro pivovar Birrificio Artigianale Leder, kde se vaří pivo inspirované českými pivy, za které pivovar obdržel mnohá světová ocenění. 

Giuliano Pellegrini dokázal vytvořit mezi našimi a italskými obcemi velké pouto a během politického angažmá ve funkci předsedy Svazu obcí Valle di Ledra se zasloužil o podepsání Dohody o partnerství. Dne 14. října 2011 se stal nositelem ceny Ministerstva zahraničních věcí ČR Gratias Agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí. Dne 16. srpna 2022 byla Giulianu Pellegrinimu Okresním hasičským sborem Příbram udělena medaile za zásluhy in memoriam. V parku si můžete odpočinout na designové lavičce pana Giuliana Pellegriniho. 

V letech 2008 a 2009 se Giulianovi Pellegrinimu ve spolupráci s Claudiem Colotto a bývalými starosty obcí podařilo vytvořit unikátní projekt moderního přátelství mezi Českou republikou a Itálií. Projekt byl velmi úspěšný i proto, že byl postaven na silném příběhu historických vazeb rodinných přátelství mezi obyvateli Valle di Ledra a českými městy a obcemi, zejména Příbramí, Buštěhradem, Novým Knínem, Mokrovraty, Všení, Milínem, Pticemi, Chyňavou a Doksy. Čtyři roky soužití Italů a Čechů za první světové války vytvořilo silné vazby mezi českými a italskými rodinami. Tato přátelství přetrvala i po jejich návratu do rodné vlasti, překonala i další světovou válku, i dlouhé období komunistické totality, které rozvoji těchto vztahů nepřálo. 

Po sametové revoluci se otevřely možnosti znovu se spojit. Právě Giuliano Pellegrini dokázal na základě historických dokumentů, fotografií a dopisů vytvořit projekt moderního evropského přátelství. Od roku 2008 do současnosti proběhlo mezi obyvateli obou zemí mnoho vzájemných návštěv.