V posledních letech zůstává představa o zasněžené podbrdské vánoční krajině pouze snem. Jak tomu bude letos, nikdo neví, a tak si snad můžeme dovolit trochu nostalgie po bílých Vánocích zašlých časů.

Těsně před začátkem adventu 1885 – v pátek 27. listopadu – byli obyvatelé Příbrami po třinácti letech svědky vzácného přírodního úkazu – hořely totiž hvězdy: „Nesčíslné množství hvězd pozorováno bylo ve vesmíru padati, zanechávajíce za sebou ohnivou čáru, takže se diváku v některém okamžiku zdálo, jakoby obloha potažena byla zlatou sítí. Později se obloha zakalila, takže ‚padání‘ hvězd pozorovati se nemohlo. Obecenstvo sledovalo tento zjev s velkým účastenstvím, jejž si také rozdílně vykládalo, ba někteří neznajíce příčinu tohoto zjevu se obávali, že nastala katastrofa světa. Příčina ‚padání‘ hvězd letos jest tatáž jako roku 1872. Země prochází totiž každého roku v tuto dobu dráhou komety, již plukovník Biala na počátku tohoto století objevil, čímž se také vysvětluje nepodstatná domněnka, že by se mohla Země naše s kometou sraziti. Roku 1872 a letošního roku přiblížila se Země dle výpočtů hvězdářských ke kometě tak blízko, že jednotlivé části ze skupiny její směrem k zemi v ohnivém dešti jako meteory padaly.“ Podobný výjev byl předpověděn i na 28. listopad, ale o tom už zprávy nejsou ani v Horymíru, ani v Příbramských listech, které začaly vycházet na podzim 1885 a prezentovaly se jako „orgán věnovaný zájmům našeho lidu.“

Sláva, opilý policajt

Život v Příbrami se vrátil do obvyklých kolejí. O první adventní neděli ve čtvrt na devět večer našli nádeníci Adolf Hlaváček a Karel Vaněček v Pražské ulici městského strážníka Průchu ležet v Pražské ulici na zemi s rozbitou hlavou. Když ho vedli tehdy nejrušnější ulicí na strážnici, lidé křičeli: „Sláva, vedou opilého policajta!“ Druhý strážník Hájek ho pak s oběma nádeníky odvedl domů. 

Bylo z toho vyšetřování. Strážník Průcha tvrdil, že ho pan strážmistr kontroloval v Pražské ulici před osmou hodinou a viděl, že opilý není. Průcha pak šel napomenout Bernarda Lewiho, který tam měl přes zákaz svůj obchod otevřený do osmi hodin. Potom Průcha táhl z Pražské jednoho opilce a při tom uklouzl. „Jak sem pad´, tak sem se omráčil a on mně utekl,“ tvrdil. 

Strážník Hájek k tomu ovšem poznamenal, že když vedli Průchu ze strážnice domů, kolega Průcha mu dal v průjezdu pohlavek. Průchova dcera se ještě týž večer na strážnici vyjádřila před strážmistrem, že tatínka nemohli dostat na postel. 

Incident se tím skončil, protože čtyři příbramští strážníci na celé město sotva stačili. V noci však strážmistr prováděl nečekané noční kontroly, zda svou službu opravdu vykonávají. Strážníci řešili obvyklé přestupky jako již zmíněné opilství a výtržnictví a překročení povinné zavírací hodiny v obchodech a hostincích, protože porušování nedělního odpoledního klidu v krámech velké části obyvatelstva opravdu vadilo.     

Strážníci bránili i potulování se po městě, vábení mužských prostitutkami, žebrotě, a stíhali také „krobijánskou hubu“ – neslušné vyjadřování, nezamčení domovních vrat, znečišťování náměstí, prodej podezřelých hus na trhu, krádež pěti jitrnic. A také domácí násilí, kdy jeden obyvatel „se svou manželkou nelidsky zachází, a hlavně ji bije.“ Protože jí ale vyhrožoval i zabitím, strážník ho hned zatkl.

Saně musí mít rolničky

V úterý 8. prosince napadl sníh. Strážníci zjistili, že vozka hoteliéra Maxe Buchara, který zrovna nechal přistavět ke svému hotelu U Císaře rakouského druhé patro, stále jezdí na nádraží se saněmi, aniž by koně opatřil zvonky nebo rolničkami. Požadavek, aby byly saně slyšet, nebyl nesmyslný. Jednou totiž jel Bucharův kočí v noci z hotelu se saněmi k nádraží, kde se jeho koně splašili, obrátili se sami zpátky do města a saně se rozbily. Štěstí bylo, že tam zrovna nikdo nešel a nedošlo k vážné nehodě. 

Na Flusárně ukradli zloději panu Nebeskému ze dvou úlů 30 kg medu. Byla velká zima, proto se ponocní Čížek a Slavík chodili ohřát na strážnici už v jedenáct večer. Ponocný Čížek usnul, a tak ho jeho kolega musel budit. Proto odpískal druhou hodinu až v půl třetí, což byl přestupek. Strážníci chodili po městě a zatýkali nalezené opilce, aby nezůstali ležet na ulici a nezmrzli. Množily se krádeže uhlí z volně přístupných hromad na nádraží a u dolů, protože někteří lidé neměli čím topit. 

Štědrý den proběhl v klidu, ale ráno na Boží hod otrhalo andělům křídla a napadl další sníh. Majitelé nemovitostí byli povinni uklidit před svými domy do 10 hodin ráno, kdy už Příbramští chodili ke sv. Jakubu na slavnostní vánoční mši. Tehdy se chodníky sypaly hlavně popelem a drtinami – pilinami. Vstávat a řešit sníh se nechtělo asi čtyřem desítkám ctihodných příbramských měšťanů, ale ani mnohým domovníkům. Nebyly totiž posypány ani chodníky před radnicí, okresním soudem a hejtmanstvím, před školami na Příkopech, na hrázi Hořejší Obory, kudy se chodilo na nádraží, kluzká byla i lávka přes úvoz u bývalé rychty směrem ke Karlovu náměstí. 

Strážníci chodili do odpoledne po městě a vyzývali odpovědné osoby, aby zjednaly nápravu. Ukázalo se ovšem, že mnozí domácí páni neměli chodníky čím posypat. Během předchozích dnů na náledí upadlo a zranilo se několik lidí. Například na Březových Horách jedna služka nesla na zádech putnu vody, a jelikož měla ruce na zádech, aby si ji mohla nadzvednout, při pádu na záda jí okraj těžké putny urazil palec. Nakonec bylo pro bezpečnost obyvatel rozhodnuto, že soukromý neošetřený kluzký chodník posype městský nádeník. Jestli majiteli domu pak město posypání dalo k úhradě, není známo. 

Na silvestra se situace s neschůdnými chodníky opakovala, a tak podle nařízení policejního komisaře čtyři nádeníci „posejpali pískem po městě“ několik hodin. Silvestrovská noc však proběhla v klidu. Žádné bujaré oslavy a opilecké výtržnosti se nekonaly, dokonce ani jindy veselé báňské akademiky nemuseli strážníci umravňovat.   

Klid měli i na konci roku také na četnické stanici Příbram. Během roku 1885, kdy příbramský báňský závod dosáhl absolutního vrcholu v zaměstnanosti, protože u něj pracovalo 6103 osob, už však „bylo pozorováno hnutí mezi hornictvem, svolávány první schůze za účelem udělení volebního práva nemajetným. Schůze z většího počtu neodpovídajíce zákonným ustanovením byly též i četnictvem rozpuštěny, mnoho pořadatelů pak četnictvem oznámeno… Agitátoři sociálního hnutí byli podporováni dobou onou hojně penězi ze Švýcar a Německa.“

Podporuje se cizinec a našinec nic nedostane

A co tehdy trápilo většinu Příbramanů? Město sužoval již několik let nedostatek vody a práce na rybníku Oboře se protahovaly. Ulice se metly a bláto a hnůj se z nich shrabovaly za dne, kdy provádění těchto prací překáželo městskému ruchu. Informační tabule byla ve městě jediná, a to u svatohorských schodů. Příbram neměla plynové ani elektrické osvětlení, takže když kdosi upadl a při pádu mu praskly kalhoty na kolenou, musel si na díru posvítit sirkou. Stížností na vedení města se v Příbramských listech našlo na dlouhý článek. Nechyběla mezi nimi tato:  „Že se podporuje cizinec a domácímu se nedá nic? – Kam pak by to šlo, kdyby se mělo každému dávat?“  Roky plynou, lidé se nemění.

Věra Smolová
SOA v Praze – SOkA Příbram