Závodní rybaření či závodní chytání. Co si vlastně pod tímto pojmem představit? Ve své podstatě se jedná o sport. Rozdělit závodní chytání lze několika způsoby: od závodů, kde se chytá na umělou mušku, přívlačí, na plavanou i vyloženě pouze na položenou. Nebývají výjimky, kdy se způsoby lovu kombinují, či po poločase střídají. Soutěží se nejen v lovu, ale například i v „pouhém“ nahazování na terč, tedy přesnost nahazování nebo i na vzdálenost – rybolovná technika. Pojďme se trochu věnovat závodnímu rybaření v naší organizaci MO ČRS Příbram.

Počátky závodního rybaření se v naší rybářské organizaci datují kolem let 1972–1973. Tehdy ještě mladí kluci – Petr Martinov, Jiří Lhoták a Antonín Habertizel – jako průkopníci závodního rybaření u nás začínali se závodní disciplínou plavaná. Učili se zejména od svých kamarádů a kolegů z Vlašimi, kteří v té době již vyhrávali téměř všechny závody.

Virtuozita na Litavce

Kolem roku 1977 se tito pánové začali zajímat i o muškaření. První mušky je tenkrát učil vázat Jan Šiman, který je i přivedl k závodní muškařině. Chlapi si pořídili první muškařské pruty, navijáky a šňůry, které v té době nebylo vůbec lehké sehnat. Tehdy byl přizván i junior a absolvent Zlaté udice a začaly první pokusy s nahazováním. Brzy se z teorie přešlo na praxi a všichni se vrhli na chytání tloušťů. Začátky byly na revíru Litavky kolem Chodouně a Libomyšle, kde v té době byla velká spousta ryb, a i díky tomu získali velkou virtuozitu v lovu bílé ryby. Postupně objevili i krásy jiných vod dále od Příbrami – Otavu, Vltavu, Volyňku atd. 

Během následujících let se tedy pod záštitou LRU (lov ryb udicí) chytala v naší MO pouze plavaná. Muškaření bylo pouze okrajová záležitost. Postupně se naši reprezentanti stali plnohodnotnými závodníky v LRU plavaná v rámci ČRS, kdy se probojovali až do II. ligy. Po nasbírání zkušeností se naučili pěstovat červy, míchat krmení, sehnali potřebné háčky, vyráběli si vlastní splávky. Přes známé si opatřili závodní biče v děsivé kvalitě. Nic jiného nebylo, byli v podstatě vděční za cokoli. Tehdy se vybavení pořizovalo vlastní výrobou, koupit originál pomůcky téměř nešlo. Takže si vyrobili i podběráky, z NDR si dovezli vezírky a realizovali se na závodech.

Ani zásluhy, ani peníze

V letech 1989–1990 nastalo mnoho nového. Změna režimu znamenala otevření trhu, možnosti, jak získat vybavení, se rozšířily. Okolnosti naše závodníky donutily, že nakonec překvapivě opustili plavanou a vrhli se pouze na závodní muškaření. Důvodem byl velký finanční tlak na každý závod. Muškaření bylo a stále je čisté – ryba se nechytá za zásluhy ani za peníze. Stále více tak poznávali kouzlo muškaření. A samozřejmě netrvalo dlouho a začali i plnohodnotně závodit. Po překonání úvodních problémů se závodníkům dařilo, v průběhu několika sezon se stali trvalými účastníky II. ligy a jednotlivci mohli slavit první úspěchy. Tehdejšími tahouny byli bratři Jiří a Pavel Rákosníkové. O několik let později se k nim přidali Luboš Burian a Ivan Vančura. 

Pavel Rákosník se jako jeden z prvních dostal do laufu, věnoval se muškaření téměř denně a jako první člen MO ČRS Příbram byl nominován do reprezentace České republiky. Na Mistrovství Evropy ve Švédsku v roce 1998 vybojoval druhé místo v družstvech a v jednotlivcích byl „bramborový“. O rok později se účastnil Mistrovství Evropy na Slovensku. I díky tomuto úspěchu jsme získali další nové mladé zájemce o tento sport a už to jelo. 

Po několik let se naše muškařské družstvo pohybovalo mezi I. ligou a II. ligou. Od roku 1995 se naši závodníci stali několikrát vítězi v krajské divizi, vítězi mnoha pohárových závodů, mistry republiky v družstvech. V té době byl asi největší boom a zájem o závodní muškaření v naší organizaci, kdy závodnickou základnu tvořilo 12 závodníků, mezi něž patřili mimo již zmiňované i Luboš Hrabec, Miroslav Kunt, Daniel Čepek, Tomáš Jarolímek a další. 

Na úspěchy Pavla Rákosníka v české reprezentaci navázal o pár let později Ivan Vančura. I on začínal jako šestnáctiletý s plavanou, ale jakmile mu Antonín Habertizel ukázal kouzlo muškaření a Ivan viděl Pavlovy výsledky, začal se věnovat pouze muškaření. Také on zcela podlehl kouzlu tohoto sportu a věnoval se mu téměř denně. I díky tomu se brzy dostavil úspěch – v roce 2004 byl nominován do reprezentace České republiky, kdy hned na prvním Mistrovství Evropy ve Švédsku získal zlatou medaili v družstvech. Tím v podstatě odstartovalo jeho působení v reprezentaci a trvá dodnes. Během téměř dvaceti let se mu na mezinárodní úrovni podařilo vyhrát několikrát Mistrovství Evropy i Mistrovství světa v družstvech. V roce 2011 se dokonce stal mistrem Evropy v jednotlivcích. V letošním roce byl zvolen do funkce státního trenéra muškařské reprezentace České republiky. Díky těmto úspěchům se bezesporu stal nejúspěšnějším reprezentantem naší příbramské organizace.

Blýská se na lepší časy?

S příchodem pandemie covid-19 ubylo i zájemců o sportovní činnost. Možná se ale blýská na lepší časy. Při naší organizaci již několik let funguje rybářský kroužek pod vedením Petra Poláčka, který vede děti nejen k úctě a ochraně přírody jako takové, ale samozřejmě i k rybolovu. A to i na závodní úrovni v disciplínách plavané, položené či feeder. V letošním roce se k němu přidali další dva pomocníci – Míra Kunt a Jindra Kabeláč, kteří chtějí představit i umění a krásu muškaření. Je tedy téměř jisté, že se nám podaří vychovat si nové mladé a perspektivní závodníky, kteří budou naši organizaci reprezentovat v následujících letech.

Antonín Habertizel, Jiří Rákosník, Ivan Vančura
MO ČRS Příbram

100 let

Příbramští rybáři si letos připomínají 100. výročí založení své organizace. Celodenní oslavy se konají 10. června od „desíti do desíti“ na Hořejší Oboře a zvána je široká veřejnost. Zájemci se mohou těšit na ukázku aktivit a seznámení s historií této organizace.

Na místě budou rybářský trenažér či skákací hrad, bude možné projet se na loďce či prohlédnout historické fotografie. Navštívit můžete také rybářská stanoviště pro děti a dospělé, nejmladší pak ocení malování na obličej. Celodenně jsou zajištěny občerstvení a hudba.