Sláb jenom ten, kdo v sebe ztratil víru, a malý ten, kdo zná jen malý cíl. Básník, prozaik a novinář Svatopluk Čech onehdy pronesl toto sousloví, které víceméně zlidovělo. V podstatě to znamená, že bychom neměli být úzkoprsí a neměli bychom se bát ve svých plánech směřovat poněkud výše a dále, než by si jiní troufali. Být takto odvážný a dávat si ambiciózní cíle se může také pěkně nevyplatit. Lehko se stane, že si člověk „ukousne“ trošku větší sousto, než dokáže strávit. Velkolepá a chvástavá prohlášení pak působí přinejmenším vtipně. Vybavují se mi otřepaná klišé slibující zářivé blahobytné zítřky a za každou cenu zaručenou změnu k lepšímu. Realita bývá jinde. 

Tématem tohoto čísla Kahanu jsou investice a projekty. Na čtyřech stranách jich potkáte hned několik. Pracujeme na nich mnoho měsíců a vedeme je snad ke zdárnému konci. V podstatě není jeden jediný projekt, o kterém můžeme říct, že běží úplně hladce. Každá z jednotlivostí nám udělala, dělá nebo ještě udělá nejednu vrásku na čele. Murphyho zákony fungující v běžném životě se u investičních akcí objevují s železnou pravidelností. Docela přiléhavý je třeba ten o přesně ustřiženém drátu, který je pokaždé krátký… 

Na tento rok je toho naplánováno dost a cíl rozhodně není malý. Ale ani překážky nejsou malé – co čteme v ekonomickém tisku o inflaci, narušení dodavatelských řetězců, které se projevují v nedostupnosti či růstu cen materiálů, nedostatku kvalifikované pracovní síly, rostoucích cenách stavebních prací a legislativě, jež velmi komplikuje budování čehokoliv, se pochopitelně nevyhýbá ani investorům, jako je město Příbram. Jestli se všechno podaří, bude proto vedle naší píle a svědomitosti záležet také na malinko vrtkavé Štěstěně, jejíž přízeň či nepřízeň může leccos ovlivnit. 

Jan Konvalinka, starosta města Příbram