Horké letní měsíce vyzývají ke koupání. Po pobytu někde venku u vody touží nejen děti a rozpustilá mládež, kterým se koupání v přírodě sice trpělo, ale vždy byly upozorňovány na velké nebezpečí s tím spojené.

V 19. a ještě v první třetině 20. století bylo koupání pro mnoho ctihodných měšťanů, a zvláště měšťanek něco nepředstavitelného. I v létě se skoro všichni obyvatelé Příbrami museli spokojit s umyvadlem nebo neckami. Koupelny doma nemívali. 

Zvláště muži vyššího postavení ovšem rádi celoročně navštěvovali lázně pod Svatou Horou. Na jihovýchodním úbočí vrchu se rozkládal koncem 18. století malý hospodářský dvůr č. 236 patřící zámožné příbramské rodině Hubáčkových. Od tohoto dvora jeho další majitelé Leopold Fitsche a Vojtěch Vynický v červenci 1802 oddělili část pozemků, takže se tam následně nacházely usedlosti dvě, s čísly 309 a 310. Mezi lety 1803–1823 byly v č. 310 vybudovány lázně, které v prosinci 1823 jejich majitel Maxmilian Winter prodal, a pak změnily majitele ještě několikrát. Kolem poloviny 19. století se nazývaly Vundrákovy lázně. Od Františky Vundrákové je získala rodina Josefa Petáka a od března 1869 Josef a Marie Pritzovi, kteří se později stali majiteli obou domů s novými čísly 421 a 422 (po roce 1890 čp. 6/V a 7/V), nyní čp. 603.

Daleko od klevetivých obyvatel

Lázně pod Svatou Horou se příhodně rozkládaly na osamělém místě, celkem daleko od města a jeho klevetivých obyvatel. Fungovala u nich hospoda. Asi tam bývalo docela veselo, koncertovala v nich i hornická kapela. V roce 1877 však byl ve vzdálenosti asi 400 m od Pritzových lázní zaražen Svatohorský důl. Ze Svatohorské jámy byl v hloubce 300 m zaražen směrem k Březovým Horám překop, který překřížil několik hnědelových žil, a jen v některých se objevily sledy galenitu. Protože se tam nenacházely žádné dobyvatelné úložky, byl důl v roce 1892 uzavřen (po 2. světové válce došlo k opětovnému otevření a byly v něm marně hledány dostatečné zásoby radioaktivních nerostů, a tak jej v 50. letech zase uzavřeli). Komfort v blízkých Pritzových lázních se snížil, a proto jejich provoz skončil někdy před rokem 1908. Z jejich objektů se staly obytné domy, které patřily Josefu Pritzovi ještě koncem 20. let. 

Názor na to, co je blahodárné, se po polovině 19. století začal měnit, a tak dala roku 1855 příbramská obec postavit koupele a plovárnu u Dolejší Obory. Jejich tehdejší dohlížitel, bývalý voják a mistr v plavání Jozef Ďupák, zde chlapce dobrovolně učil plavat. 

Pořádné Mariánské lázně však nechali postavit příbramští ostrostřelci v roce 1856 na obecním poli u Střelovny. Voda se k nim vedla až z drah pod Svatou Horou. Ostrostřelecký sbor si na jejich postavení musel vzít půjčku od purkmistra Františka Kollera. Část stavebních nákladů byla uhrazena z darů patrona ostrostřeleckého sboru Hanuše hraběte z Kolowrat, obce a příbramského rodáka Matyáše Heinricha, faráře v staroměstském kostele Panny Marie před Týnem. Obec Mariánské lázně i se Střelovnou roku 1859 od ostrostřelců převzala a platila jim nájem. V lázních bylo pět obyčejných koupelen s vanami a jedna parní lázeň. 

Stavbu hornických lázní na Březových Horách prosadil v roce 1884 dvorní rada Jiljí Jarolímek. V roce 1885 byly v jejich okolí vysázeny mladé jírovce, které měly okrášlit nevlídné prostředí v této lokalitě.

Oběť pro řádné a důstojné lázně

V lednu téhož roku příbramská městská rada na svém zasedání řešila, že kapacita Mariánských lázní přestala dostačovat obecné potřebě v důsledku toho, že „jest všeobecně známo, že koupání jest předním činitelem zdárného vývoje tělesného.“ Bylo potřeba postavit v Příbrami ještě jedny lázně, protože rozšíření Mariánských lázní nešlo uskutečnit z pádného důvodu – pro nedostatek vody. 

Pro jejich vybudování byla vybrána louka v Podskalí, opět u Dolejší Obory, kde tehdy stála jatka. Bylo tam dost prostoru, kde by se daly zřídit „pěkné sady, aneb stinná, útulná zahrada“. Silně železitá voda se měla do lázní přivádět ze silného pramenu, vytékajícího z haťské štoly. 

Zastánci tohoto projektu argumentovali v lednu 1885 tímto: „Konečně žádá toho dobrá pověst města našeho, neboť každé město pokročilé, jež vykázati se může takovými příjmy jako město naše, má i řádné a důstojné lázně. Na zdravotnictví věnuje se u nás každoročně velmi mnoho, tudíž i tuto záslužnou a vděčnou oběť pro blaho občanstva mohlo by město přinésti, ač možno-li to nazvati to obětí, neboť zajisté značná suma by byla vybrána od těch, kdož by lázně navštívili.“ Zastupitelstvo se usneslo, že druhé koupele budou vybudovány. 

Na konci února při jednom z dalších zasedání městské rady se ředitel příbramského gymnázia Čeněk Vyhnis zeptal, zda pokročily v Mariánských lázních nutné opravy a zda se podle přijatého usnesení na pořízení „koupelny v rybníce“ již pracuje. Dostal odpověď, že „objednány jsou již nové vany pro městské lázně a na zřízení koupelen v rybníce se pracuje.“ Koupele tam ale otevřeny nebyly, nejspíš pro odpor řezníků. 

V polovině května proběhla při schůzi obecního zastupitelstva porada o zřízení „koupelen“ v Novém rybníce s jeho majitelem V. Nebeským, který také vlastnil pod ním ležící mlýn Flusárnu. Chtěl za jejich zařízení na Nováku 250 zl. ročního nájmu s ohledem na to, že budou sloužit „ke všeobecnému dobru“ a že majitelé mlýna budou muset dbát v budoucnu na to, aby pro ně zajistili dostatek vody. Zastupitelstvo se usneslo, že ho požádá o slevu, a schválilo částku 350 zl. na pořízení vybavení koupelen.

Roubenka zejména pro školní mládež

Výstavba veřejné koupelny na Novém rybníce byla skutečně zahájena: obec tam nechala postavit skromnou roubenou budku. Redaktor týdeníku Horymír to komentoval slovy, že prospěch z ní má především školní mládež, která tak má aspoň vyhrazené místo ke koupání, kde se na děti dá snadno dohlížet. Upozorňoval také odpovědné úředníky, aby tam zajistili od rána do noci neustálou přítomnost veřejného obecního zřízence, který bude  na děti dozírat a v nebezpečí jim pomůže. 

Dětské letní, ale i zimní hry u vody totiž často končily tragicky. V lednu 1885 při sekání ledu na Hořejší Oboře školáci často přeskakovali z jednoho useknutého kusu na druhý. Při této zábavě jeden sedmiletý chlapec sklouzl z ledu do vody a začal se topit. Tentokrát naštěstí nedaleko od něj sekal led Hynek Pavlíček, který chlapce z vody včas vytáhl. 

Štěstí ale neměl 4. května 1885 třináctiletý Adolf Werner, student první třídy zdejšího gymnázia a syn školníka v budově chlapeckých škol, který se v jednu odpoledne vydal sám k Novému rybníku, aby se vykoupal. Dostal křeč, potopil se, a protože nablízku nikdo nebyl, utonul. Jeho prádlo a šaty odnesli lidé jeho rodičům a začali hledat chlapcovo tělo. Bylo nalezeno navečer 6. května. 

Příbramí se pak šířily zvěsti, že se ubohý chlapec  utopil schválně, protože se bál trestu za nějaké školní provinění. Ve skutečnosti šlo o klidného a pilného hocha, který studoval s dobrým prospěchem, a proto byl právě v těch dnech osvobozen od placení školného.

Abych nekončila tak smutně: obecní zřízenec u nové budky měl koupající se děti na Nováku nejen hlídat, ale také nabádat k dobrému chování, neboť „nemile dotýká se každého člověka slušného, vidí-li proháněti se vodou houfy dítek různého stáří v šatě adamitském! Zde nezbývá než poučením ve škole, pohrozením, po případě i trestem dbáti o nápravu… a zamezovati nešvar, který by městu našemu na pohanu byl.“             

Věra Smolová
SOA v Praze – SOkA Příbram

Poznáte někoho na archivních fotografiích?

Státní okresní archiv pátrá po identitě lidí z Příbramska na fotografiích z první poloviny 20. století. Ukažte je i svým rodičům, babičkám a dědečkům, prababičkám a pradědečkům, pratetám a prastrýcům. Mohou ještě někoho poznat. Fotografie jsou na webu: ebadatelna.soapraha.cz/a/2075/1. Nahoře na liště je i možnost Náhledy pro prohlížení více snímků najednou. Nová čísla snímků se zobrazují dole a jejich soupis najdete na stejném webu ve složce Dokumenty nebo pod přímým odkazem 1url.cz/mKGT8. Pokud najdete své předky, příbuzné a jejich přátele nebo alespoň vám bude povědomé jméno ze seznamu či třeba poznáte vojenskou uniformu, napište údaje s číslem snímku na e-mailovou adresu katerina.jobekova@soapraha.cz. Můžete i volat na tel. 311 000 709 nebo 737 277 827.