Odvaly na Příbramsku obsahují přes 40 milionů tun materiálu z uranové činnosti. Více než milion tun by se dalo použít na dostavbu dálnice D4 a další statisíce tun pro obchvat Příbrami. Zahájením stavby D4 před několika týdny ožily diskuse o tom, zda mají odvaly zůstat, nebo se odtěžovat dál.

V minulém čísle Kahanu (7/2021) jsme psali o zahájení dostavby dálnice D4 od Hájů směrem k Písku. Stavba, již má v rámci projektu partnerství soukromého a veřejného sektoru na starosti společnost DIVia stavební, vzbudila pozornost mezi těmi, kteří se zajímají o využití kameniva z odvalů v blízkosti Příbrami. Jak známo, haldy vznikly v období těžby uranu a nacházejí se východně od města v blízkosti obcí Háje, Dubenec, Lešetice, Brod či Bytíz.

Dlouhodobě se vede debata, zda má probíhat odtěžování na současných, případně dalších odvalech. A to například za účelem využití jako stavebního kameniva v podložních vrstvách silnic a dálnic. „V souvislosti s dostavbou D4 jednáme se společností DIVia o možnosti dodávky stavebního kameniva. Pro tento účel máme povoleny dva odvaly, a to odvaly šachet 19 a 11. Oba prošly povolováním EIA (vyhodnocení vlivů na životní prostředí – pozn. red.) a mají souhlasné stanovisko k odtěžbě, rovněž máme povolení Obvodního báňského úřadu a bylo vydáno rozhodnutí k povolení odtěžby,“ sdělil Zbyněk Skála, ředitel odštěpného závodu Správy uranových ložisek státního podniku DIAMO. 

Smlouva na dodávku kameniva se společností DIVia však uzavřena ještě nebyla. Tuto skutečnost potvrdila také Iveta Štočková, tisková mluvčí společnosti Eurovia CS (DIVia je 100% dceřinou firmou Eurovie CS): „V současné chvíli probíhá ověřování vhodnosti materiálu pro stavbu. Teprve po zjištění parametrů dokážeme určit jejich vhodnost, či nevhodnost do jednotlivých částí projektované komunikace.“ Aktuálně podle ní pro stavbu neprobíhá žádný odběr tohoto materiálu, a to ani od společnosti Ecoinvest, která má už fungující provoz na výrobu tříděného drceného kameniva v blízkosti Bytízu.

Problematický materiál, problematická těžba

S těžbou kameniva pro D4 nesouhlasí Petr Kareš, někdejší příbramský zastupitel, jehož firma Radon Expres se mj. zabývá měřením radonového rizika. Upozornil, že kamenivo je nejen radioaktivní, ale také obsahuje těžké kovy. Na poznámku, že se má z hlediska radioaktivity kontrolovat každá naložená lžíce, uvedl: „Radioaktivní smolinec může být uzavřený, problém nastane, až se to začne drtit. Jemná frakce je to nejnebezpečnější, protože zvětšujete objem ploch, kde může docházet k uvolňování škodlivin a malé částice lehce migrují a zvětrávají.“

Podle něj také není nic známo o technologii, kterou se má materiál zpracovávat, aby se odstranily těžké a barevné kovy a jejich sloučeniny. „S dostatečnou kvalitou separace a denním objemem zpracovaného haldového materiálu to efektivně nefunguje nikde v Evropě. Jsem zvědav, až k tomuto uzavřenému a nepřístupnému zařízení DIAMO pustí odborníky a zástupce obcí. Zajímá mě to perpetum mobile, které pomocí jedné technologie odstraní olovo, měď, zinek, arsen, stříbro a železo,“ podotkl ironicky Petr Kareš. Připustil pouze, že v rámci takového zařízení umístěného na haldu lze po detekci záření odstranit proudem vzduchu radioaktivní prach. „Ale zbavit se těžkých kovů předpokládá nasazení skutečně sofistikované technologie, která na trhu není. Navíc množství obsahu barevných a těžkých kovů v celém tělese haldy nebyl nikdy seriózně zjišťován,“ dodal Petr Kareš. Podle něj je také chyba rozebírat haldy, které se po 30 letech staly krajinotvorným prvkem a hostí vzácné živočišné nebo rostlinné druhy. A současně zapochyboval o tom, že nesourodé kamenivo, které se na odvalech nachází, představuje správný stavební materiál pro podloží dálnice.

Těží se už desítky let a rizika jsou minimální

Opačný pohled na využití odvalů zastává Josef Tomášek z firmy Středisko odpadů Mníšek, jehož firma zpracovávala posudky na využití tříděného kameniva hned u několika projektů (realizovalo se např. využití kameniva z haldy č. 11 pro stavbu dálnice v úseku R4 Skalka – křižovatka II/118). Připomněl, že odtěžování odvalů probíhá už několik desetiletí: „Nejedná se tedy o činnost novou, ale o činnost, která je dlouhodobě prováděna při dodržování podmínek příslušných rozhodnutí správních orgánů, včetně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost a relevantních legislativních předpisů.“ Nikdy podle něj nebylo potvrzeno, že při odtěžbě a následné úpravě dochází k významného ovlivnění prachovými částicemi a podstatné hlukové zátěži.

Josef Tomášek také upozornil, že botanický průzkum z roku 2016 poukázal na to, že porost v koruně a svazích odvalů lze až na výjimky charakterizovat náletovými křovinami a dřevinami. Na odvalech č. 11 a 19 nebyl podle něj objeven žádný zvláště chráněný druh rostlin a jen běžné druhy živočichů (někteří botanici tento závěr zpochybňují a upozorňují na výskyt vzácných i ohrožených druhů rostlin). „Stejně tak nebylo potvrzeno, že při odtěžbě odvalů dochází k vyššímu uvolňování radonu do okolí – naopak odtěžbou odvalů dochází k snížení celkové radiační zátěže v oblasti,“ uvedl Josef Tomášek ve svém článku o odvalech. Podle něj je reálné odtěžbou některých hald dosáhnout uvolnění plochy více než 90 hektarů, které mohou být využity v rámci rozvojových plánů obcí.

Obce se brání rozklady i žalobami

Vloni na podzim ministerstvo životního prostředí vydalo povolení k těžbě hald. S využitím materiálu už dříve vyjádřil souhlas také Středočeský kraj ještě pod vedením hejtmanky Jaroslavy Pokorné Jermanové. Obce v okolí včetně Příbrami na tuto skutečnost zareagovaly takzvaným rozkladem (více v Kahanu 12/202), kdy rozhodnutí napadly. „Při vyhodnocování materiálů, které jsme obdrželi od ministerstva životního prostředí, bohužel zjišťujeme, že některé naše požadavky založené na vyjádření odborníků nebyly reflektovány. Z tohoto důvodu se město Příbram připojí k dalším obcím a proti tomuto rozhodnutí podá rozklad,“ uvedl vloni na podzim příbramský starosta Jan Konvalinka. Dnes již víme, že rozklad nepřiměl dotčené orgány ke změně rozhodnutí. Příbramský starosta nechce situace dále příliš komentovat, protože ohledně toho, jak se správní orgány vypořádaly se vznesenými námitkami, podalo město žalobu. 

Už v minulosti obce požadovaly vypracování velké EIA, která by se mj. zabývala zátěží, hlukem, prašností či emisemi při přepravě materiálu na stavbu komunikací. A rovněž se věnovala zmíněnému tématu těžkých a barevných kovů. Obcím také vadilo, že se současné rozebírání hald posuzuje analogicky s tím, jak se haldovina zpracovává na bývalé úpravě 1. Máj – Bytíz, kde však probíhá uzavřené drcení a třídění, je zachytáván prach a odpadní vody směřují na odkaliště. 

Stanislav D. Břeň