Exhorta (z latinského výrazu exhortor – povzbudit) je krátká promluva při bohoslužebných úkonech. V české tradici římskokatolické církve se tak nazývaly zejména promluvy při pravidelných ranních bohoslužbách zvláště pro středoškolské studenty. Duchovní pověřený exhortou se nazýval exhortátor. Jeho úkolem bylo mládež nejen povzbuzovat ke smysluplnému prožití dne, ale také naslouchat jejím problémům a pomáhat jí. Řečeno současným jazykem to byl vlastně školní psycholog, který měl tu výhodu, že se vídal se svými svěřenci i v užších skupinách a pravidelně při výuce katechismu. V Jiráskových sadech byly začátkem 20. století exhortní kaple čtyři: v konviktu, sirotčinci, gymnasiu a nakonec i v nejmladší z nich – reálce.

Příbramské gymnázium vzniklo roku 1870 z trojtřídní nižší reálky, která byla po 22 let spojena s hlavní školou. S postupem času se ukázalo, že je od něj třeba reálné (technicky zaměřené) studium zase oddělit, jak tomu bylo už v desítkách měst v českých zemích. 

Návrh na oddělení reálky sepsal ředitel gymnázia Antonín Škoda a příbramská městská rada ho v roce 1898 poslala ministerstvu kultu a vyučování. Následovala příbramská deputace do Vídně v čele se starostou Blažejem Mixou a děkanem Antonínem Vojáčkem. Slibovala, že moderní reální budovu postaví obec sama. Bylo jí ale sděleno, že napřesrok budou zřízeny reálky v Mladé Boleslavi a v Táboře.

Pět let dohadování

Příbramští se nevzdávali, a tak nastalo pět let složitého dohadování s nadřízenými úřady. Jedním z argumentů pro vznik reálky v Příbrami byl fakt, že studium na zdejší Báňské akademii bylo mnohem přístupnější realistům než gymnazistům, a proto zdejší chlapci zbytečně odcházeli z domova studovat na reálkách v Písku a v Praze. Také se dalo očekávat, že by se zřízením reálky zlepšil prospěch studentů, jelikož by mohli uplatnit své vlohy tam, kde to pro ně bude lepší – pro humanitní obory a klasické jazyky na gymnáziu, pro technické a přírodovědní a živé jazyky na reálce. 

Obec se zavázala nést výlohy na provoz školy a opatřit prozatímní prostory, dokud nebude postavena nová budova. Nakonec poslanec Jan Dvořák oznámil dopisem ze 17. listopadu 1903, že státní reálka bude v Příbrami otevřena od 1. září 1904. Navzdory dalším obstrukcím ze strany ministerstev byla k tomu dni 1. třída c. k. reálky umístěna v bývalé obecné dívčí škole na Příkopech čp. 102/I. Postupně se měly přidávat vyšší ročníky, aby byla sedmiletá reálka úplná k začátku školního roku 1910/11. Náklad na udržování reálky měl hradit stát s přispěním příbramské obce. Dosavadní c. k. reálné a vyšší gymnasium bylo zároveň proměněno v c. k. normální gymnasium s povinným kreslením v nižším oddělení.

Tehdy bylo také ustanoveno, že nová budova reálky musí být vyučovací správě odevzdána do konce srpna 1907. Měla obsahovat 11 učeben, exhortní síň s výklenkem pro oltář, tři kreslírny s potřebnými kabinety, síň pro modelovnu, učebnou síň pro fyziku s kabinetem a pracovnou, učebnou síň pro chemii s kabinetem, laboratoř pro učitele a laboratoř pro žáky, příruční kabinet s pracovnou, zeměpisný kabinet, knihovnu učitelskou a druhou žákovskou, ředitelnu s předsíní, sborovnu s hovornou, přiměřeně prostrannou tělocvičnu s pokojem pro učitele a šatnu pro žáky, byt pro ředitele a byt pro školníka, sklepy a půdy a pokud možno i botanickou zahrádku.

Ředitelem reálky byl jmenován Jan Štěpánek, dosavadní profesor na Královských Vinohradech. Výpomocným katechetou a exhortátorem byl ustanoven prefekt zdejšího konviktu Stanislav Bambas. Studenti zatím chodili na společné bohoslužby do kaple v gymnáziu, protože v kostele sv. Jakuba nebyla o nedělích a svátcích volná ani hodina.

Komise pro výběr místa pro novou budovu reálky se konala začátkem února 1905 pod vedením c. k. vrchního inženýra při místodržitelství Ferdinanda Havlíčka (1861–1942). Od roku 1886 žil trvale v Praze a ve své době patřil mezi známé stavitele státních staveb, zejména škol. V letech 1897–1898 bylo podle jeho projektu přistavěno křídlo školy čp. 287/I do Konviktské ulice na Starém Městě pražském. V roce 1904 byl schválen jeho projekt neobarokní budovy gymnázia v Rokycanech. V roce 1905 také pracoval společně s architektem Rudolfem Kříženeckým na plánech pro výstavbu neorenesančního gymnázia v Nymburku, ve své době nejmodernější školní budovy.

Příbramská komise schválila pro výstavbu reálky prostor mezi gymnáziem a arcibiskupským konviktem. Ing. Havlíček na žádost starosty Blažeje Mixy dodal do konce března 1905 náčrtky neobarokní budovy, které byly schváleny. Ředitel gymnasia Antonín Škoda však 29. dubna 1905 navrhl, aby byl návrh posouzen novou městskou komisí ještě jednou a aby byla vynechána aula, zmenšeny tělocvična, ředitelský byt a přírodopisné učebny. Tím se stavba oddálila. V červnu 1905 byly komisi – odboru pro stavbu reálky – předloženy nové „úsporné“ náčrty, zhotovené prof. Vojtěchem Kášem a ředitelem gymnasia Antonínem Škodou, které však zmenšením počtu místností, učeben a nesprávným rozložením místností naprosto nevyhovovaly.

Boj o náčrty

Když ředitel reálky Jan Štěpánek klidně a věcně upozornil odbor na některé vady, nechtěl ředitel gymnázia Antonín Škoda žádné námitky připustit, takže ředitel Jan Štěpánek byl nucen se z jednání vzdálit, aby se vyhnul všem osobním útokům. Po Štěpánkově odchodu odbor pro výstavbu náčrtky přijal jako podklad po doplnění některých nezbytných věcí, na které upozornil Adolf Hofmann, profesor vysoké školy báňské. Dne 28. června 1905 obecní zastupitelstvo tyto náčrtky jednomyslně přijalo, ale stejně se měly podle připomínek udělat nové, které se měly předložit c. k. zemské školní radě.

V únoru 1906 poslalo ředitelství reálky náčrty budovy schválené městskou radou c. k. ministerstvu kultu a vyučování, které je ovšem zamítlo jako naprosto nezpůsobilé. Dalo je znovu vypracovat stavebnímu odboru ministerstva vnitra a schválilo je. Zároveň nařídilo příbramské obci, aby podle nich dala co nejrychleji vypracovat detailní plány a rozpočty, aby se nová budova stihla otevřít ve stanoveném termínu 1. září 1907. Obecní zastupitelstvo však nové náčrty neschválilo, protože by stavba podle nich provedená byla drahá – měla stát 725 000, a trvalo na tom, že se má stavět podle levnějšího nákresu.

Po návrhu ředitele Jana Štěpánka představitelé města schválili, aby se tedy na ministerstvo odeslaly původní náčrty c. k. vrchního inženýra Ferdinanda Havlíčka z 31. března 1905 s tím, že obec není povinna vystavět zvláštní obytné stavení pro ředitele. Ministerstvo Havlíčkovy náčrtky schválilo, ale trvalo na stavbě obytného stavení a nařídilo obci vypracovat detailní plány a rozpočet co nejdříve. Nakonec obecní zastupitelstvo po zbytečně ztraceném roce dohadů 17. května 1906 stejně odhlasovalo to, co požadovaly nadřízené úřady. Plány měl vypracovat Ing. Havlíček, podle jehož výkresů právě probíhala stavba reálky v pražských Holešovicích – jedné z nejdůležitějších staveb toho roku v Čechách.

Ing. Ferdinand Havlíček byl tehdy zároveň ustanoven ředitelem a státním dozorcem nové příbramské stavby a stavební plány předložil 15. srpna 1906. Zemská školní rada je schválila. O stavbách školních budov napsal Havlíček do časopisu Styl dodnes citovaný článek. Koncem 1909 obdržel rakouský všeobecný záslužný řád Františka Josefa I. (rytířský stupeň). S Rudolfem Kříženeckým se podílel také na stavbě sanatoria na Pleši, zahájené v roce 1912.

Nevyschlá budova

Příbramské obecní zastupitelstvo stavbu reálky zadalo zdejším stavitelům Aloisi Eškovi a Josefu Sochovskému, kteří ji zahájili 29. října 1906. Určený termín k nastěhování (září 1907) se nestihl, protože zdravotní rada zakázala stěhování na podzim do nevyschlé budovy, i když o to obecní zastupitelstvo usilovalo, aby nemuselo další rok platit za provizorní místnosti.

Nakonec bylo dohodnuto, že se reálka do nové budovy nastěhuje po letních prázdninách 1908. I tak se v pozdějších letech objevovala v podlahách reálky houba. Město se také ještě během výstavby školy snažilo vyvléct ze stavby domu pro ředitele a školníka. Pro ředitele nabízelo např. staré a vlhké stavení proti reálce a byt školníka chtělo umístit přímo do budovy reálky. Nadřízené orgány to ale nepovolily, a tak se musela „ředitelská vila“ postavit, byla zkolaudována v roce 1909.

Slavnostní posvěcení budovy reálky se konalo 20. září 1908. V nové školní kapli o rozměrech 18 × 10 metrů se sakristií a na balkoně s velkým hudebním kůrem opatřeným ozdobným zábradlím ho provedl nový pražský světící biskup Dr. František Brusák. Ústav byl pojmenován Státní jubilejní reálka císaře a krále Františka Josefa I. v Příbrami, protože panovník zrovna slavil 60 let na trůnu. Při konečném vyúčtování v březnu 1910 byly náklady na stavbu reálky bez mobiliáře vyčísleny na 449 511 korun.

První reálka pro dívky

V roce 1913 měla reálka v sedmi třídách a čtyřech pobočkách 300 žáků a 11 privatistek, 22 učitelů a jednoho externistu. Příbramská reálka jako první ze všech rakouských reálných škol připustila ke studiu dívky.

Již v roce 1907 se stal výpomocným katechetou reálky a pak i definitivním katechetou a profesorem náboženství příbramský rodák František Gutwirth, který sloužil studentům reálky osm let. Zemřel 29. srpna 1914 ve věku 44 let. Nahradil ho suplující profesor náboženství Karel Minařík.

Světová válka změnila mnohé. Na konci srpna 1914 odešel ředitel Jan Štěpánek na odpočinek a vystřídal ho František Novotný. Dne 21. října 1914 přesídlil ze své budovy Na Příkopech do přízemí nové reálky c. k. ústav ku vzdělání učitelů, v jehož budově byl zřízen vojenský lazaret. Po vzniku Československé republiky se přestaly společné a povinné školní bohoslužby konat a kaple čili aula osiřela. Do konce roku 1928 probíhaly celoškolní oslavy různých výročí ve vyzdobené školní tělocvičně. Od začátku března 1929 se ve školní kronice mluví o tom, že slavnosti se dělaly ve vyzdobené rýsovně, což byla místnost o rozloze asi 113 m².

Ve dnech 29. března až 6. dubna 1939 bylo ve škole včetně kaple (tak tento prostor opět nazval kronikář) ubytováno říšskoněmecké vojsko. Pak byla budova vymalována. Náklad na vymalování kaple přesahoval 1400 zl. Profesor J. Tichý na to mezi lidmi vybral 600 Kč.

V říjnu 1942 byla reálka sloučena s gymnáziem. Po osvobození v roce 1945 existovaly obě školy vedle sebe, k jejich sloučení došlo definitivně od školního roku 1949/1950 na základě školské reformy Zdeňka Nejedlého. V aule se konaly zkoušky Příbramského dětského sboru Antonína Vepřeka.

Kam se podělo zařízení kaple, není známo. Postupně bylo do auly vestavěno nové podium, díky kterému působí prostor bývalého presbytáře (výklenku pro oltář) „useknutě“. Ve školním roce 1958/1959 se gymnázium přestěhovalo do nové budovy na dokončovaném sídlišti, kde je dosud, budovu zcela obsadila 4. základní devítiletá škola.

Na bývalém kůru kaple probíhaly ještě v 80. letech 20. století každé pondělí od 19.00 zkoušky Příbramské filharmonie. V aule a přilehlé chodbě byl umístěn i její rozsáhlý notový archiv. Nyní je aula využívána k různým tělovýchovným a kulturním účelům.

Nalezené fotografie

Náhodou byla právě nyní našemu archivu darována dlouho hledaná fotografie auly asi z let 1908–1914. Je na ní vidět, že i tam měli na oltáři kopii Svatohorské madony. Máme i fotografie kaple (sálu) v konviktu a sirotčinci (dnes VZP), a tak už nám chybí jen obrázek kaple z gymnázia (dnes zdravotnické školy). Třeba ho někdo doma najde.

Věra Smolová
SOA v Praze – SOkA Příbram