Historie domů a lokalit je spojena s lidmi, kteří je obývají. Příběhy jsou to mnohdy spletité, což dokládá zajímavá historka spojená s mlýnem v Trhových Dušníkách. Ten byl od roku 1872 téměř třicet let majetkem příbramského stavitele Antonína Bastla, jenž ve městě vystavěl budovy dnešní obchodní akademie, střední zdravotnické školy či VZP. Realizoval rovněž stavbu radnice, městské spořitelny nebo dvou březohorských kostelů.

Dvaapadesátiletý mlynář Václav Ott, rodák z Jaroměře, byl společně se svou osmačtyřicetiletou manželkou Antonií nájemcem velikého mlýna o třech mlýnských kolech a pile v Trhových Dušníkách č. p. 2. Mlýn na pravém břehu Litavky používal vodu přicházející od mlýna Trhové Dušníky č. p. 28 a od příbramského mlýna V Lukách.

Ottovým se z neznámých důvodů nedařilo, a tak byl rozhodnutím veleslavného c. k. vrchního zemského soudu zaveden 19. prosince 1891 do mlynářské živnosti a všech jeho místností jako exekuční sekvestr – vnucený úřední správce – Václav Čermák.

Nesahat na nic

Václav Ott s manželkou Antonií Ottovou a třemi dětmi obýval ve mlýně kuchyň, pokoj a komůrku. Tři dny před Štědrým dnem, odpoledne 21. prosince 1891, přišel Václav Čermák s nějakým nádeníkem do mlýna a vyzvali Otta, aby příbytek vyklidil. Ott odpověděl, že není povinen to udělat, a že tedy nenechá na nic sáhnout. Václav Čermák odešel a odpoledne se vrátil v doprovodu čtyř mužů. Nechal je stát za dveřmi a opět vybídl Václava Otta, aby byt vyklidil. Ten odepřel, proto Čermák zavolal své muže a vyzval je, aby to provedli oni. Vzali Ottův nábytek, který chtěli vyházet, a vyhrožovali Ottovi: „Počkejte, však my vám dáme!“ Ott jim pohrozil žalobou s tím, že nikdo nemá právo ho vyhazovat. Václav Čermák řekl, že mu to dovolil pan c. k. kancelista, který ho jmenoval vnuceným správcem. Pak sice z bytu odešel i se svými muži, ti ale zvenku tloukli nějakým nástrojem do zamčených dveří a rukama do oken Ottova bytu.

Ottovi od té doby žili zamčeni ve mlýně v neustálém strachu, že jim někdo ublíží. Václav Ott se 22. prosince vydal do Příbrami za svým advokátem JUDr. Karlem Setunským, který mu sepsal trestní oznámení a vyhotovil také list pro Čermáka, kterému ho Ott poslal.

Václav Ott napsal k okresnímu soudu, aby neprodleně zahájil vyšetřování Václava Čermáka pro zločin veřejného násilí podle § 83 trestního zákona a aby jeho rodinu uchránil od dalšího nebezpečí. Soud obdržel trestní oznámení až 1. ledna 1892 a vyšetřování zahájil 14. ledna. Ottova osmačtyřicetiletá manželka Antonie při výslechu upřesnila, že Václav Čermák žádal o vyklizení jedné místnosti, jenže Ottovi bez ní nemohou být, protože v druhé místnosti nejsou kamna, na kterých by si mohli vařit. Proto ji odmítli vyklidit.

Žádné násilí

Devětatřicetiletý Václav Čermák před soudem vypověděl, že se žádného násilí nedopustil a že byl do mlýna zaveden jako sekvestor manželů Antonína a Marie Bastlových, kterým pachtýři Ottovi dluží na nájmu 675 zl. Jiné obytné místnosti než byt Ottových ve mlýně nejsou. Jejich kuchyně je hned vedle mlýnice, ze které do ní vedou dveře. Do dalších dvou pokojů se vchází jen zvenku. On jako sekvestor se nemůže pořád zdržovat ve mlýnici a musí mít ve mlýně byt, aby mohl řádně vykonávat svůj úřad a na mlýn dohlížet. Proto chtěl vyklidit kuchyni Ottových, aby si tam mohl nastěhovat svůj nábytek.

Když přijel do mlýna s posilou čtyř mužů, byly dveře z mlýnice do kuchyně i dveře k pokojům zamčené. Šel tedy k oknu, podíval se do pokoje a viděl, že je Antonie Ottová doma. Zaklepal na okno a žádal, aby jim otevřela, ona ale zavrtěla hlavou, tak zase odešel i se svými muži. Popřel, že by tloukli na dveře a okna. „Na byt ve mlýně mám jako sekvestor právo,“ prohlásil.

Soud zároveň musel vyšetřit Ottovu druhou žalobu, která byla doručena společně s první. Václav Čermák se totiž znovu ukázal ve mlýně odpoledne 30. prosince 1891, a to s c. k. soudním sluhou Janem Staňkem, který měl pro pohledávku manželů Antonína a Marie Bastlových z Příbrami ve výši 675 zl. provést „zjišťovací zájem“ Ottových svršků. Čermák mlynáře Otta vyzýval, aby se z bytu vystěhoval. Když to Ott odmítl, odešel ven a přivedl s sebou dva muže, kterým nařídil, aby z kuchyně odstranili Ottův nábytek. Ott se bránil, ale muži vzali jeho nábytek a vyházeli ho ven do síně a do vedlejšího pokojíku. Antonín Bastl byl v té době v sousední mlýnici. Ott se domníval, že jeho vystěhování nařizoval, protože si k němu Václav Čermák chodil pro rozkazy.

Václav Ott musel ustoupit a v mrazu pobývat i s rodinou ve studeném pokoji, kde se nedalo vařit. Na silvestra se vydal ke svému advokátovi, který mu sepsal druhé trestní oznámení pro zločin veřejného násilí, protože ho chtěli vystěhovat bez soudního rozkazu. Antonie Ottová při druhém výslechu doplnila, že večer 30. prosince Václava Čermáka prosila, aby jí dovolil v té místnosti, kde byla kamna, aspoň uvařit. Čermák však zamkl dveře.

Ani krejcar

Soudní sluha Jan Staněk vypověděl, že ho do mlýna vyslal okresní soud. Šel tedy zajistit svršky Ottových. Viděl, jak byla kuchyň Ottových vyklizena a že se tam nastěhoval sekvestor Čermák. Ten pak prohlásil, že se žádného násilí nedopustil. Doplnil, že manželé Ottovi si od manželů Bastlových pronajali mlýn č. 2 a usedlost č. 46 v Trhových Dušníkách za roční pachtovní činži 135 zl. od listopadu 1889 na šest let, ale dosud nezaplatili ani krejcar. Bastlovi museli platit daně místo nich a vedou s Ottovými několik sporů.

Čermák prohlásil, že měl právo vystěhovat Ottovy ze všech místností, ale žádal jen kuchyni, která byla hned vedle mlýnice. Není pravda, že manželé Ottovi museli spát ve studeném pokoji, protože v obou jejich pokojích jsou kamna. Nábytek jim byl opatrně vynesen zčásti na chodbu a zčásti do jejich místností. Kuchyň dal Čermák vyklidit výhradně ze své iniciativy, pan Bastl mu to nenařídil. Antonín Bastl vypověděl, že se žádného násilí nedopustil a že nedal svému sekvestorovi Čermákovi žádný rozkaz, aby je dal z mlýna vyklidit. Do jejich bytu nevkročil.

Jen práva věřitele

Okresní soud poslal obě oznámení do Prahy státnímu zastupitelství, které 19. ledna 1892 rozhodlo, že žádný důvod ke stíhání Václava Čermáka neshledává. Úřady prostě hájily práva věřitele. Nájemce nakonec ze mlýna odešel neznámo kdy a kam.

Antonín Bastl byl příbramský rodák. Narodil se 10. června 1839 (nikoliv 1838, jak se všude uvádí) tesařskému mistru Janu Bastlovi a Terezii, dceři Jana Šustra, šenkýře z Dubence. Také se vyučil tesařem, ale prosadil se jako talentovaný podnikatel příbramských staveb. Dne 11. července 1865 se v Příbrami oženil s Marií (*26. března 1836), dcerou již zemřelého Antonína Müllera, revírníka v Obrubcích.

Byl například stavitelem budovy učitelského ústavu (dnes obchodní akademie), městské nemocnice a budovy gymnázia (dnes střední zdravotnická škola), dívčích a chlapeckých škol, sirotčince (dnes VZP), hřbitovní kaple, březohorských kostelů sv. Prokopa a sv. Vojtěcha, a v roce 1891 realizoval stavbu nové budovy městské spořitelny a radnice. Zemřel 10. srpna 1901 v Piešťanech v Uhrách, dnes na Slovensku, pohřben však byl v Příbrami.

Není zcela jasné, jakým příbuzenským nebo jiným vztahem se dostal ke mlýnu č. p. 2 v Trhových Dušníkách, kde bylo mlýnů dokonce pět. Bastlův mlýn uprostřed vsi patříval k dušnickému statku, který si v roce 1741 koupilo město Příbram, aby rozšířilo své hospodářské zázemí. Ještě v 18. století však tento mlýn prodalo soukromému majiteli.

Mlýn vyhořel, ne však naposledy

V roce 1826 jsou v souvislosti s mlýnem zmiňováni Jan a Marie Koudelkovi. Zřejmě v září 1831 ho koupil Josef Hrdina, ale už v srpnu 1837 na mlýně byla exekuce na činži pro příbramský obecní důchod. Další zástavní právo na něm váznoucí převzala Johanna Koudelková provdaná Ptáčková. Josef Hrdina prodal mlýn s pilou a příslušenstvím, se čtyřmi kusy polí a dvěma kusy louky dne 3. března 1840 za 9120 zlatých Václavovi a Hedvice Duchoňovým. Dne 10. července 1840 při požáru sedmi zdejších domů mlýn vyhořel. Byl obnoven a zázrakem přežil požár 10. září 1862, kdy kromě obytné budovy zámku shořela všechna sousední zámecká stavení.

Podle manželské postupní smlouvy z 15. listopadu 1865, tedy krátce po sňatku Bastlových, na mlýnu vázlo zástavní právo na věno 3000 zlatých, splatných Antonínu Bastlovi z poloviny po smrti Václava Duchoně a z poloviny po smrti Hedviky Duchoňové, která ovdověla v roce 1869 a stala se majitelkou celého hospodářství. Bastlovi podle odevzdací listiny zdědili mlýn 24. října 1872. V mlýně ale nehospodařili, střídali se v něm nájemci.

Dne 16. ledna 1901 mlýn od Bastlových koupil František Fiala se svou manželkou Annou, ale už 25. října 1901 byl prodán Janu Tocauerovi (Tocauerovi) a jeho manželce Rosalii. V roce 1906 za nájemce J. Flosmanna mlýn se třemi koly a pilou opět vyhořel do základů. Mlynář Tocauer ho stavěl znovu a obnovil dvě vodní kola. Nedokončený mlýn v roce 1910 koupil František Pucherna se svou manželkou. Vybudoval v něm moderní mlýnské zařízení. Pila byla zrušena v letech 1912–1913. Při normálním toku vody se semlelo asi 15 q za 24 hodin. V roce 1914 byla zrušena vodní kola a nahrazena spirální Francisovou turbínou o výkonu 16–20 koňských sil (HP). Výkon stoupl až na 40 q za 24 hodin. V roce 1933 byl pořízen pomocný naftový motor o výkonu 16 HP, roku 1935 byl motor vyměněn za nový o výkonu 30 HP. V letech 1917–1919 fungovala při nově zřízené okružní pile výroba šindele a beden.

Za války byl nedostatek nafty, proto si mlynář složitě vyřídil zavedení elektřiny u Elektrických podniků jihočeských v Českých Budějovicích. Přípojka byla hotova 8. února 1944.

Po válce pila sloužila jen k drobnému řezání dříví. Mlelo se pro obec, pro Příbram a okolí, podle nařízení státních úřadů a zavedené rajonizace sem mleči museli jezdit až ze vzdálenosti 30 km. Sousední zámek se během socialismu v důsledku nedostatečné péče rozpadl, nákladné zařízení mlýna Pucherna přišlo vniveč.

Věra Smolová
SOA v Praze – SOkA Příbram

 Akce v archivu

Státní oblastní archiv v Praze – Státní okresní archiv Příbram a Vojtěch Pavelčík zvou na přednášku Svatojanské proudy na historických fotografiích. Uskuteční se v úterý 7. března v 17.30 v budově archivu na adrese E. Beneše 337. Přednášející se tématu staré Vltavy věnuje dlouhodobě a je autorem knih Moráň – zaniklá ves při Vltavě a Sv. Jan Nepomucký, sochy při Vltavě, a také spoluautorem knihy Krajem soutoku Vltavy se Sázavou. Vstupné je dobrovolné, místa na přednášku si lze rezervovat předem na tel. 311 000 701, 774 544 701 nebo e-mailu soka-pribram@soapraha.cz. Podrobnosti jsou na webu stara-vltava.cz.

V úterý 28. března se v příbramském archivu uskuteční prezentace knihy Panna od Marka Tomana. Akce začíná v 17.00.