V Galerii Františka Drtikola v Příbrami můžete do 28. května letošního roku navštívit výstavu nazvanou Drtikol_Pinkava / Pinkava_Drtikol.

Výstava se koná u příležitosti 140. výročí narození Františka Drtikola. V novém konceptu srovnávacích výstav se k Františku Drtikolovi připojí jako první fotograf Ivan Pinkava. Galerie Františka Drtikola představí novou výstavu v modulární architektuře Františka Košaře (Ateliér Košařovi – AOK), která vytvoří reprezentativní prostředí pro další výstavy v komorním kabinetu fotografie a pomůže splnit náročné požadavky na ochranu cenných originálních fotografií. 

Do budoucna plánujeme výstavy Františka Drtikola s protagonisty české fotografické avantgardy, dále s režisérem Pavlem Juráčkem (zaměřené na deníkovou tvorbu) nebo se současnými malíři, kteří prostřednictvím umění prezentují osobní spirituální zážitky (Jan Pražan, Otto Placht a další). 

Ačkoliv Františka Drtikola a Ivana Pinkavu dělí v datech narození 80 let, oba prostřednictvím ateliérové inscenované fotografie lidských těl, tváří nebo předmětů se vztahují k zásadním momentům života – smrti, sexualitě, bolesti, krizi, touze, kráse a spiritualitě. Drtikol svůj výtvarný styl na základě historických a aktuálních tendencí nebo v souladu se svou osobní proměnou a hledáním opakovaně měnil (piktorialismus, symbolismus, kubismus, abstrakce), Pinkava inspirace a citace z křesťanské ikonografie a dějin fotografie transformuje do vlastního stylu, navazujícího na silnou tradici moderny. 

Základem výběru z fotografického díla Františka Drtikola jsou převážně fotografie, olejotisky a bromolejostisky z dvacátých a třicátých let 20. století, například zásadní Matka Země nebo Akt se schody a vázou, méně známá jsou dvě díla z období Drtikolova působení v Příbrami: Akt s kordem a busta Hlava ženy. 

Fotografie Ivana Pinkavy zastoupené na výstavě mají těžiště ve figurativní tvorbě posledních dvaceti let. Vedle opuštěných lidských postav najdeme i osamocené předměty v prázdnotě fotografického ateliéru, převážně bromostříbrné fotografie, méně často v barevném provedení. U Františka Drtikola dominují ženské modelky, u Ivana Pinkavy muži. 

V interpretaci prací Ivana Pinkavy zaznívají výklady jeho děl jako Zjevení (Petr Jindra), „život v mýtu“ (Pavel Dvořák), nebo podle Lucie L. Fišerové „v kontextu sakrálního umění nejsou (fotografie pozn. JF) dostatečně náboženské“. Sám Ivan Pinkava hovoří o „vyprázdněném mýtu“ nebo o své snaze vytvářet „novodobý pseudomýtus“, dále o postavách na fotografiích jako „archetypech“, ve svých „obrazech“ vždy připomíná existenciální úzkost. 

Anna Fárová interpretuje Drtikolovy poznámky k pozdním fotografiím figurek a siluet: „…kompozice zůstává dílem umělce, ale idea je zkušeností mystika. Cílem a smyslem Drtikolovým je světlo. …Ve svých mystických fotografiích vyjadřoval kosmický význam vášní, tužeb po nejvyšším cíli – Bohu.“ František Drtikol byl svými duchovními žáky považován za osvíceného, sám o sobě hovořil jako o Světlonoši. 

Drtikol zaznamenal za svého života strmý kariérní růst a později na dlouhá desetiletí zažil naprosté nepochopení, práce Ivana Pinkavy jsou respektované v podstatě od počátku jeho kariéry v devadesátých letech 20. století. Díky skoro čtyřicetileté odmlce, kdy byl František Drtikol téměř neviditelný, se období zásadních výstav i publikací obou umělců časově překrývají na přelomu tisíciletí. Připomeňme Rudolfinum (Drtikol 1998, Pinkava 2004) nebo UPM (Drtikol 2013). 

Obraz Františka Drtikola jako geniálního fotografa (Anna Fárová, 70. léta 20. století) byl postupně transformován na obraz mystika, který svá hledání a nalézání vyjevoval v mnoha výtvarných technikách. Ivan Pinkava v 90. letech 20. století vystavoval především v kontextu fotografie, od konce tisíciletí je jeho práce vnímána zejména v souvislostech současného výtvarného umění. 

František Drtikol ve svém díle představuje ženu v mnoha symbolických podobách a jeho deníkový i vizuální odkaz jako mystika zní: Jsem nositelem Poznání. Základní sdělení fotografií Ivana Pinkavy by mohlo znít: Přináším hluboké lidské pochybnosti, a přesto je tu naděje.

K výstavě můžete navštívit bohatý doprovodný program. Autorské čtení s Janem Němcem je již za námi. Na druhého května je naplánována komentovaná prohlídka výstavy s Ivanem Pinkavou a kurátorem Janem Freibergem. V sobotu 13. května se uskuteční workshop bromolejotisku s Tomášem Raslem a Janem Horáčkem. Ve čtvrtek 25. května nás čeká Příbramský ateliér Františka Drtikola ve virtuální realitě II. Prohlédneme a zažijeme novou verzi interaktivního díla sochaře a architekta Vojtěcha Radakulana doplněného hlasem herce Pavla Nového, na základě úryvků z knihy Dějiny světla Jana Němce. Za účasti Vojtěcha Radakulana a Pavla Nového. 

Jan Freiberg
Galerie Františka Drtikola

Tak jsem fotil

V GFD můžete také navštívit výstavu nazvanou Petr Josek – Tak jsem fotil. Retrospektiva přibližuje čtyři dekády tvorby reportážního fotografa Petra Joska. V roce 1997 se vydal dokumentovat rozsáhlé povodně v České republice. Po návštěvě Troubek se přesunul do Uherského Hradiště, kde pořídil Fotografii roku – Czech Press Photo 1997. „Všichni chtěli vědět, co je to za psa, a mnoho lidí se k němu hlásilo. Tuším, že se jmenoval Guvernér. Byl jsem dokonce osočen, že jsem situaci zinscenoval. Podle některých jsem psa do vody hodil, protože měl mokrou hlavu,“ popisuje Petr Josek. Součástí výstavy je také Czech Press Photo 2022 v projekci. Vybraná kolekce fotografií přehledně mapuje a představuje veřejnosti nejvýznamnější události uplynulého roku. Výstava trvá do neděle 28. května.