Waldorfská škola v Příbrami letos oslavuje 30. výročí svého založení, střední škola pak 20. rok svého života. Více než oslavám a osobnímu setkávání však minimálně začátek tohoto roku patří protipandemickým opatřením, která většině žáků neumožňují navštěvovat své školy. „Nyní se máme zamýšlet nad tím, co od školství a vzdělávání doopravdy očekáváme. Zda přijmeme skutečnost, že se vlastně vše dá udělat přes počítač, nebo zda budeme trvat na tom, že vzdělávání mladých lidí jednoznačně potřebuje lidský kontakt pro zdravý rozvoj osobnosti,“ říká ředitel příbramské waldorfské školy Robert Žák.

Waldorfská škola staví na odlišeném přístupu k výuce než jiné školy. Mohl byste popsat vaši filosofii?

Waldorfská pedagogika se snaží zapojit samotné žáky do procesu poznávání. Chceme, aby si vytvářeli své vlastní závěry a stanoviska a nebáli se o nich mluvit. To znamená, že jsme si vědomi i důležitosti kultivace projevu. Každý waldorfský učitel musí vědět, že žák střední školy je již nasměrován k tomu, aby hledal motiv a smysl své životní cesty. Vedeme ho k tomu, aby chápal, že jeho svoboda nese veliký díl zodpovědnosti k sobě samému, ale i ke společnosti. Po studiu u nás by pak žák měl být schopen dospět k samostatnému úsudku, který umí prezentovat, zároveň si je ale vědom toho, že za něj nese morální odpovědnost. Učitel je zde od toho, aby žákovi nabídl dostatek odborné, ale také duševní potravy. Společnou cestou, přes samostatné bádání, prožitkové a umělecké pojetí vyučování, se žák dostane ke kýženému cíli. Chápe pak hluboké souvislosti přírodních věd, humanitních, technických i sociálních oborů. Snažíme se tedy vyučovat a vychovávat ne pro minulost, ale pro budoucnost. Proměnlivost potřeb vnějšího světa, kterou vidíme v dnešní době, dává našemu směřování za pravdu. 

Někteří oponenti namítají, že v rámci waldorfského školství se děti méně naučí a jsou pak hůře připravené pro další stupně vzdělávání, například vysokou školu. Je to pravda?

Jsou zde dvě roviny. Ve společnosti stále panuje přesvědčení, že čím víc informací si žák napíše do sešitu poté, co mu kantor látku vyloží, tím více toho také umí. Waldorfská pedagogika vnímá vzdělávání mladého člověka odlišně. Memorování postavené na rakousko-uherských principech je dnes již skutečně přežitkem. Jen propojení informací přes výklad a následné objevování pomocí četby, bádání, diskuze a uměleckých činností je cesta, kterou se poznání o okolním světě do žáka, do člověka, otiskne. Charakteristické pro nás je propojování tří principů – myšlení, citu a vůle. Každé vyučování je utvářeno rytmicky a umělecky, aby tyto tři přístupy k člověku byly naplněny. Dalším rysem našeho vyučování je oslovení všech smyslů při poznávání vybraného tématu. Což představím na jednoduchém příkladu, kdy v zeměpisu probírají žáci Itálii, doplní látku zpěvem písní daného národa, ve výtvarné výchově malují nebo modelují k tématu italské motivy, zkusí uvařit typické jídlo a pozvat na ně kamarády, v matematice mají slovní úlohy vážící se k uvedenému státu, a tak bych mohl pokračovat. Tedy velmi dbáme na mezipředmětové vazby a citový prožitek. 

A jak je to s tím pokračováním na dalších školách?

Studenti waldorfského lycea v Příbrami jsou velmi dobře připraveni ke studiu na vysokých školách. U státních maturit máme dlouhodobě více než 90% úspěšnost. Obdobně vysoké procento našich absolventů úspěšně studovalo či studuje vysokou školu, přičemž dominují ty veřejné. Zmínil bych například pedagogické, technické nebo přírodovědné fakulty. Studenti se k nám velice často a rádi vracejí. Zkrátka to, že u nás už nestudují, neznamená, že se nevídáme nebo nejsme v kontaktu. Když pak řeknou, že na „Waldorfu“ prožili krásná léta, není co dodat. Tyto okamžiky pak bývají velmi emotivní. 

Stavíte na celostním přístupu k člověku, což pochopitelně zahrnuje i tělesnou aktivitu, osobní kontakt, budování sociálních vazeb, výchovu k toleranci a empatii. Jak se tyto schopnosti daří rozvíjet během pandemie?

Dnešní doba není nakloněna žádnému vzdělávání. Waldorfská pedagogika, a nejen ta, v těchto časech velmi trpí. To, co dělá naši výuku svébytnou, nyní chybí. Tedy být spolu, mít možnost umělecky tvořit, čerpat ze společenství třídy a učitele. Samozřejmě využíváme počítačové platformy, jako asi všechny školy, ale spokojeni s tím opravdu nejsme. Hodiny strávené před obrazovkou se jasně podepisují na zdravém vývoji našich dětí a tím nemyslím jen waldorfské žáky. Snažíme se tedy výuku koncipovat formou projektů, které mají tu kvalitu rozvíjet teorii a myšlenky kreativní formou a zároveň odvedou mladého, fyzicky i mentálně se vyvíjejícího člověka od pasivní práce na počítači. Nabízíme také konzultace, nyní například pro hodiny fotografie, a komunikujeme se žáky i po telefonech, když potřebují okamžitou radu nebo pomoc. 

Ovlivní pandemie a zrychlující digitalizace waldorfské školství?

Jistě ovlivní. Ovlivní celou společnost, nejen naše školství. Nyní přichází významná chvíle, kdy se máme zamýšlet nad tím, co od školství a vzdělávání doopravdy očekáváme. Zda přijmeme skutečnost, že se vlastně vše dá udělat přes počítač, nebo zda budeme trvat na tom, že vzdělávání mladých lidí jednoznačně potřebuje lidský kontakt pro zdravý rozvoj osobnosti. My, jako waldorfská škola, trváme na druhém stanovisku. To neznamená, že se informačním technologiím bráníme, jen zastáváme názor, že nesmí být základním kamenem a základním prostředím ve vzdělávání. 

Odrazí se pandemie trvale nebo životech dětí, nebo půjde jen o epizodu bez „trvalých následků“?

Tato etapa nás zasáhne celospolečensky i celosvětově. Je namístě ptát se, jakou zodpovědnost neseme my vůči následujícím generacím. Zda přivykneme současnému proudu, který je nyní artikulován jako prozatímní, nebo zda budeme trvat na hodnotách lidství se všemi jeho potřebami. Už nyní je jasné, že žáci základních, ale i středních škol sklouzávají do apatie nebo se u nich rozvíjejí duševní poruchy. Jsou vystaveni samotě, často i nekomfortnímu prostředí zdeptaných rodin a absenci přátelství. Zpočátku šlo možná říkat, že na sebe mají rodiny konečně více tolik postrádaného času, nyní je ale situace již příliš dlouhá. Rád bych také připomněl učňovské školství, které utrpělo obrovskou újmu. Odborný výcvik se online opravdu dělat nedá. Učni jsou velmi často mladí lidé, které k tomuto typu studia přivedla osobní překážka v podobě poruchy učení. Jsou orientovaní prakticky, uspokojuje je práce rukama, nikoli studium textů či videí. Jsou to žáci, kteří ve větší míře, než pozorujeme u maturitních oborů, nemají dostatečnou materiální podporu a povzbuzení od rodin. Z mého pohledu hovoříme o skupině, která je nejvíce poškozena uzavřením škol. Kam tedy v budoucnu bude směřovat právě tato oblast školství? To si dnes nikdo neumíme představit. 

Střední Waldorfská škola Příbram letos oslavuje 20 let. Jakou cestu škola ušla?

Naše základní škola vznikla v roce 1991, v době radostného uvolnění a chuti po změně. Lidé hledali oživení a alternativu. Škola přirozeně vyrostla od první třídy. Když se blížil konec devítiletého cyklu, cítili naši předchůdci, že je třeba dalšího pokračování. S podporou našeho zřizovatele tak vznikl v naší zemi jedinečný model, který je však jinde ve světě běžný, a to studium dvanáctileté. V roce 2000 tedy byla zřízena střední škola se zajímavým programem víceoborových tříd. Tehdy bylo v ročníku 15 žáků oboru gymnázium a po pěti žácích oborů umělecký kovář, umělecký truhlář a švadlena. Žáci měli společný základ a na odborné předměty a zaměření se oddělovali. Cílem bylo vytváření sociálních vazeb mezi žáky různých intelektových a praktických možností. Tomuto modelu však odzvonilo po zavedení rámcových vzdělávacích programů, které již nebyly vzájemně slučitelné, a nakonec před třemi lety definitivně vyhláškou o střední škole. Ta nedovoluje učit dohromady maturitní a učební obory. 

Jak jste reagovali?

Přivedlo nás to ke změně strategie. Nyní máme zvýšenou kapacitu a v každém ročníku se nachází jedna třída kombinovaného lycea a jedna víceoborová. Učební obor švadlena byl v průběhu let nahrazen oborem reprodukční grafik, maturitní obor gymnázium vystřídalo kombinované lyceum. To více umožňuje realizovat myšlenky střední waldorfské školy. Oba mladší obory si získávají čím dál větší renomé a zájem převyšuje naše možnosti. Další rozvoj střední školy byl podpořen zápůjčkou prostor v budově Dlouhá 163 (bývalá 2. ZŠ). Za tuto možnost jsme velmi vděční našemu zřizovateli, městu Příbram. I proto se snažíme nejen vzdělávat, ale také ovlivňovat tvář města a jeho dobré jméno. Každoročně pořádáme výstavy z uměleckých prací našich oborů, podíleli jsme se na několika realizacích ve městě – například lavička v parku Zátiší či socha Fabiána v Orlově. Věřím, že jsme si za uplynulá dvě desetiletí našli pevné místo mezi středními školami v našem městě a v okrese Příbram. I v dalším období chceme být místem, kde se dělá dobré řemeslo, kde poskytujeme kvalitní vzdělání, avšak kde se pěstuje především lidství. 

Stanislav D. Břeň

 
Robert Žák. Foto: Ondřej Říha

Interiér Waldorfské školy Příbram