Antonína Blümla odmala fascinovala příroda a především geologie. Říká, že kameny jsou krásné. Se svojí vášní získal uplatnění na Uranových dolech v Příbrami, kde jako geolog pracoval celou svoji kariéru. Znalosti a zkušenosti z oboru pak předával nejen v zahraničí, ale i na příbramské průmyslové škole.

Antonín Blüml se narodil 1. května 1935 v Praze, dětství prožil v Rudné u Prahy. Maminka pracovala jako administrativní pracovnice, tatínek byl gravérem v gramo závodech v Loděnici u Berouna. Válku, která záhy paralyzovala svět, jako malé dítě moc nevnímal. Doma chovali slepice, králíky nebo kozu, takže i přes všeobecný nedostatek jídla a přídělové lístky měli něco na přilepšenou a nouzí netrpěli. Spoustu času trávil venku se svým kamarádem z protějšího domu a zpětně na válečné roky vzpomíná jako na šťastná a spokojená léta.

Než nasbíral bobříky, skaut zase zrušili

Protože ho zajímala příroda, geologie a astronomie, hned po válce vstoupil do obnoveného skauta, dostal přezdívku Vědec. Neúčastnil se ale skautských táborů. Byl jedináček a rodiče se o něj strachovali. „Snažil jsem se poctivě sbírat bobříky, hlavně bobříka geologa a astronoma, ale než jsem je všechny nasbíral, skaut zrušili komunisté,“ vzpomíná Antonín Blüml. „Musel bych do Pionýra, a to jsem nechtěl.“ 

V té době už navštěvoval v Praze osmileté gymnázium, na kterém v roce 1954 maturoval. O rok dříve se zkrátila povinná školní docházka z devíti let na osm, a tak spolu s jejich oktávou maturovala ještě septima. U přijímacích zkoušek na vysoké školy bylo rázem dvakrát tolik uchazečů než v předchozích letech. Antonín Blüml se i přes velkou konkurenci dostal na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, kde díky skvělým výsledkům získal prospěchové stipendium na katedře geologie. „Tehdy to bylo sto korun! Přesto to nestačilo, kolej jsem nedostal, potřeboval jsem peníze na oblek, na vybavení, a tak jsem se snažil chodit na brigádu kam se dalo. Do JZD, později k tatínkovi do gramo závodu, kde si mě vzali jako laboranta, a tak jsem měl už při studiu placenou praxi,“ vypráví pamětník.

Kromě Austrálie a Antarktidy navštívil všechny kontinenty

Po úspěšném ukončení vysoké školy v roce 1958 absolvoval půlroční vojenskou službu ve Znojmě, kde dosáhl hodnosti majora. Umístěnku dostal na Uranové doly do Příbrami, za což byl vděčný, protože nechtěl nikam daleko od Prahy. Pracoval jako geolog v laboratoři na výzkumu vzácných prvků, především india. V té době už byl ženatý a měl syna, kdy jeho manželka, stomatoložka původem z Moravy využila možnost následovat manžela do místa bydliště, kde získala práci. „Uranové doly tu měly skvělou zubní laboratoř s nejmodernější technikou,“ popisuje. Manželství ale trvalo jen krátce. 

Antonín Blüml si později dodělal doktorát z geologie, přednášel na Střední průmyslové škole hornicko-geologické v Příbrami a jezdil pracovně do zahraničí. Kromě Sovětského svazu navštívil taky Mongolsko, Kubu, Německo nebo Mosambik, kde pracoval půl roku jako zahraniční expert, který pomáhal místním pracovníkům vyhodnocovat, jaké rudy objevili. Tehdy už byl podruhé ženatý, s manželkou se seznámil na Uranových dolech, kde pracovala jako fotografka a redaktorka. I on od mládí rád fotografoval, a tak snadno našli společnou řeč. Měli spolu dvě dcery, péče o ně však ležela především na ženě a prarodičích, když trávil kvůli práci často celé měsíce v cizině.

Návrat do svobodné země

V zahraničí byl i na podzim 1989, kdy odjel na Kubu předávat místním pracovníkům znalosti v oboru rudní mikroskopie. Neopomene připomenout, jak milí a pohostinní lidé tam byli. Co se ale v té době dělo v Československu, nevěděl. Noviny jim tam nechodily a jen jednou se mu tam ženě povedlo propašovat Mladou frontu. A tak když se vracel dva dny před Štědrým dnem roku 1989 do Československa, málem to tady nepoznal. „Když jsem jel tam, tak na celnici: ‚Máte hodinky, máte prstýnky, kolik vezete korun, ukažte hodinky…‘ A když jsem se vracel, tak celníci byli samý úsměv – ‚Tak vítejte zpátky, vítejte, jaký byl let?‘ No a my jsme koukali, že nechtějí vidět hodinky, že nechtějí zkontrolovat manipulační obnos v korunách, že jsem se vracel do země, která byla najednou naprosto svobodná, naprosto volná, naprosto nezávislá! To teda byl pro mě šok.“ 

I když se nikdy nezajímal o politiku a režimy bral tak, jak přicházely, oceňuje život ve svobodném světě. Kromě geologie a cestování ho odmala baví vaření. Jako chlapec onemocněl spálou a strávil doma s maminkou a babičkou měsíc. Aby ho zabavily, nechaly ho pomáhat při vaření a on to dodnes dělá s nadšením a vaří pro rodinu i přátele. Je také zdatným lingvistou, ovládá sedm jazyků a doposud přednáší řečtinu a latinu na Střední zdravotnické škole a VOŠ v Příbrami. Za dva měsíce oslaví Antonín Blüml devadesátiny a celý život se řídí skautským heslem: Být prospěšný a pomáhat jiným. Činí tak rád a dělá mu to radost.

Vyprávění Antonína Blümla zaznamenali v rámci projektu Příběhy našich sousedů žáci ZŠ Školní Zuzana Drahá, Anežka Kravarčíková, Jan Rišian, Tomáš Rišian a Markéta Vopičková pod vedením učitelky Petry Šorfové.

Magdalena Sadravetzová
Post Bellum