V posledních měsících jsme se jako zastupitelé opakovaně zabývali návrhy na prodej některých městských bytů. Před několika měsíci jsme projednávali prodej bytů ve Špalíčku. Na začátku dubna se pak ukázalo, že se uvažuje o prodeji nástavbových bytů u náměstí 17. listopadu – aniž by tento záměr byl předem projednán v radě města či na zastupitelstvu.  

Při jednání zastupitelstva na konci dubna jsem předložil návrh, aby záměry prodeje bytů a budov byly nejdříve schvalovány zastupitelstvem. Jsem přesvědčen o tom, že směrem k nájemcům městských bytů by byl transparentní a férový takový postup, kdy by už v okamžiku své reakce na záměr prodeje měli určitou představu o tom, s jakou pravděpodobností město jejich zájmu vyhoví. Nikoli je nechávat do posledních chvil v nejistotě, zatímco věnují čas a úsilí zjišťování možností financování a podobně. 

Zároveň se domnívám, že i z pohledu městského úřadu by bylo jednodušší nejdříve zjistit, zda existuje u konkrétní nemovitosti ochota prodat, a podle toho pak teprve případně zpracovávat další podklady. (Zastupitelstvo by po případném potvrzení záměru prodeje později ještě projednalo samotný prodej.) Uvedený návrh nebyl schválen („pro“ bylo v součtu nejvíce hlasů, ale celkový výsledek ovlivnil počet hlasů „zdržel se“). Při jednání jsme slyšeli, že pokud město rozhodne předem, nebude (v případě zamítnutí) znát tržní cenu, budou se řešit znalecké posudky, celý proces se prodlouží a podobně.

Překvapivý návrh na zamítnutí prodeje

O to překvapivější bylo, když v květnu rada města předložila zastupitelstvu návrh na zamítnutí prodeje bytů právě u náměstí 17. listopadu. (Prodej nebyl schválen.) Jako když mávne kouzelným proutkem, náhle již nevadilo, že možná nezjistíme přesnou tržní cenu nebo konkrétní cenové nabídky zájemců. Ani to, že byl vypracován znalecký posudek, i když nebylo zaručeno, že k prodeji skutečně dojde. 

Na jednu stranu jsem rád, že zastupitelstvo v květnu projednalo jeden konkrétní záměr prodeje. Právě takový postup jsem svým dubnovým návrhem sledoval. Na druhou stranu se tak opět ukázalo, že smysluplné návrhy jsou často odsouzeny k nezdaru jen proto, že je předkládá opozice. 

Za zmínku rovněž stojí, že znalecký posudek na byty u náměstí 17. listopadu vznikl ještě před dubnovým zasedáním zastupitelstva. Nevědělo snad tehdy vedení města, že tento posudek existuje? Pokud vědělo, proč nutnost vytvoření posudku uvedl jeden ze zástupců radniční koalice coby výtku vůči mému tehdejšímu návrhu?

Nízké nájemné

Jako poněkud znepokojivou vnímám v kontextu bytové politiky skutečnost, že se vedení města v posledních letech dostatečně nevěnuje úpravám nájemného v některých městských bytech. Nemám nic proti nájemníkům, kteří bydlí za výhodné nájemné. Ovšem domnívám se, že pokud nejde o startovací, sociální či azylové byty, musí město jednat s péčí řádného hospodáře. Nájemné ve výši např. 26 korun za m² za standardní bytovou jednotku podle mě nesvědčí o příliš důsledném přístupu v této oblasti. 

Takto nastavené ceny potom mohou snadno svádět k úvahám, že některé byty městu příliš nevydělávají, a proto by možná bylo nejlepší je prodat. (Trochu to připomíná příběh chaty Granit.) Co udělalo vedení města za posledních sedm let pro to, aby se situace změnila a příslušné byty městu vydělávaly (nebo vydělávaly více)? 

Samostatnou kapitolou pak zůstává, že vedení města by mělo – místo nahodilých projednávání dílčích žádostí o odkoupení bytů – představit svou koncepci či vizi nakládání s městskými byty. Ta by měla především objasnit, jakým směrem se město chce v oblasti bytové politiky a vlastnictví bytů dlouhodobě ubírat. Zároveň by zefektivnila celý rozhodovací proces. 

Vladimír Král, zastupitel města Příbram