Nedávno oslavili 60. narozeniny, přesto se opět připravují na červnový Příbramský půlmaraton. Zatím nevynechali ani jeden ročník. „Běhání je pro mě způsob, jak si udělat radost,“ vysvětlují.

Půlmaraton je především otázkou výdrže. Nejen při samotném asi 21 kilometrů dlouhém běžeckém závodě, ale nutné je vydržet i několikatýdenní přípravu. 

V sobotu 8. června odstartuje již 9. ročník Příbramského půlmaratonu. Pouze čtyři běžci mají prozatím absolutní výdrž, že absolvovali všechny předchozí závody. Dva z nich jsme v Kahanu již v minulosti představovali – Petra Švarce, když loni s přehledem opanoval Běh města Příbrami na 10 kilometrů, a Petra Kyselého, který před rokem na jaře absolvoval kolem Orlické přehrady svůj jubilejní maraton s pořadovým číslem 100. (Od té doby přidal deset dalších…) 

Zbývá tedy druhá dvojice. Nejvytrvalejšími příbramskými půlmaratonci jsou ještě Libor Liška a Václav Häusler. Oběma již bylo 60 let, přesto stále alespoň jednou týdně běhají a začali se připravovat na červnový start dalšího závodu. 

„Prvního ročníku půlmaratonu v Příbrami jsem se zúčastnil proto, že mě přemluvil můj kolega z práce. V té době jsem již běhal delší vzdálenosti asi do 15 kilometrů, ale nikdy jsem nepomyslel na půlmaraton. První ročník půlmaratonu v Příbrami byl vlastně také můj první půlmaraton v životě,“ vzpomíná dnes Libor Liška. Tehdy trať uběhl za 1.56. 

Asi o pět minut dříve proběhl cílovou branou v roce 2016 Václav Häusler. „Na běhu mě baví, že ho lze provozovat venku, téměř za každého počasí a že k němu skoro nic nepotřebujete – jen mít kam vyběhnout, což v Příbrami rozhodně máme,“ popisuje. Oba běžci se shodují, že pokud jim to zdraví dovolí, připíší do své běžecké kroniky letos devátý záznam. „Na půlmaraton se těším, protože je pro mě ‚domácí‘,“ uvádí Václav Häusler.

Atmosféra v ulicích

Po několika letech se trasa Příbramského půlmaratonu letos vrátí do ulic města. Namísto osmi okruhů kolem Nováku a Fialáku budou na běžce čekat čtyři etapy z velké části podél tzv. zelené páteře města. Pro Libora Lišku je to změna k lepšímu: „Atmosféra závodu v ulicích byla vždy lepší, a závod mi tak rychleji ubíhal.“ 

Druhému vytrvalci naopak podle jeho slov na trase až tak nezáleží. „Okruhové běhy jsou pro mě obecně mentálně velmi náročné. A diváci podél trati – byť jsou úžasní – mi také moc dobře nedělají, zejména v posledním kole, kdy už je velmi náročné předstírat důstojnost.“ 

Ke svým nejoblíbenějším závodům proto Václav Häusler řadí legendární maraton z Prahy na Dobříš, kde je nula okruhů a nula diváků, jelikož se běží z velké části po lesních cestách, a především se startuje na začátku prosince. Mimochodem, tento 42 kilometrů dlouhý závod vloni zdolal za 4.48.

Jak si udělat radost

Byť je Příbramský půlmaraton v první řadě atletickým závodem, při němž je nutné podat sportovní výkon, neplatí pro účastníky žádné věkové omezení. Loňského ročníku se zúčastnily dvě desítky amatérských běžců a běžkyň starších 50 let. Zájemci, kteří teprve začínají s aktivním pohybem, navíc mají možnost trať absolvovat pouze po částech formou čtyřčlenné štafety, kdy každý z běžců uběhne „pouze“ jeden přibližně pětikilometrový okruh městem. 

Inspirací jim může být i životní přístup několikrát citovaného Libora Lišky, který vypráví, že běh se stal součástí jeho života a je to pro něj způsob, jak si udělat radost. „Bydlím v Dlouhé Lhotě a v okolí mám asi čtyři trasy různých délek (od 10 do 16 kilometrů), různých profilů a různého povrchu – silnice, polní cesta. V zimě běhám jednou týdně a volím nejkratší trasu po silnici. Na jaře začínám běhat dvakrát týdně a trasy pravidelně měním. Přes léto běhám třikrát do týdne a občas si také zaběhnu do práce a nazpátek,“ uzavírá svůj běžecký plán. 

Lukáš Rozmajzl
Brdský běžecký pohár