Nejsem žádný simulant, já jsem opravdovej blbec. Tak se hájil Švejk za první světové války a my se tomu smějeme. Příběh, který se seběhl už na jaře 1892, však dokazuje, že blbost byla pro odvod do rakousko-uherské armády seriózní překážkou.

V polovině března 1892 bylo u c. k. příbramského okresního soudu z podnětu c. k. okresního hejtmanství zahájeno vyšetřování sedmačtyřicetiletého drahlínského starosty Jana Vopičky a dvacetiletého brance Josefa H. (příjmení tentokrát nebude uvedeno, protože za tělesný a duševní hendikep nikdo nemůže) z Malého Drahlína pro přestupek podle § 47 Branného zákona č. 41 (Wehrgesetz) z 13. dubna 1889: „Každý, kdo se dopustí lstivého jednání, aby se vyhnul povinné vojenské službě svojí nebo někoho jiného, ​​se dopouští přestupku a bude – pokud nebudou aplikována přísnější ustanovení obecného trestního zákona – odsouzen k přísnému vězení a odnětí svobody na jeden měsíc až jeden rok a k peněžité pokutě od 150 do 2000 zlatých.“ Oba drahlínští domovští příslušníci byli podezřelí, že se domluvili, že starosta prohlásí Josefa H. za blbého, aby nemusel na vojnu. 

K březnovému odvodu 1892 byly odvodní seznamy pro obec Drahlín vypracovány o dva roky dříve. Na podzim 1891 byly poslány na obecní úřad k doplnění změn. Když se vrátily na okresní hejtmanství, bylo u jména Josef H. v deváté rubrice připsáno „blbý“. Nikdo se k autorství tohoto zápisu nehlásil, starostovo písmo to prý nebylo. 

Podle branných předpisů ovšem mohl být podobný člověk okresním hejtmanstvím zbaven povinnosti postavit se k odvodu, a tak c. k. místodržitelský konceptní praktikant, čtyřiadvacetiletý Jaromír Vysoký, zavedl ještě před zahájením odvodu předepsané vyšetřování. Zavolal si drahlínského starostu Jana Vopičku a ptal se ho, je-li Josef H. skutečně blbý. Starosta potvrdil, že je velmi mdlého rozumu.

Návštěva nedůstojná odvodní komise

Zákon vyžadoval, aby podobnou vlastnost (blbost čili mentální retardaci) brance potvrdili dva spolehliví svědci, a tak místodržitelský konceptní praktikant Vysoký vyzval starostu, aby takové svědky jmenoval.  Starosta řekl, že se mu to zdá jako zbytečné běhání a že by se Josef H. mohl beze všeho k odvodu stavět, „ať jest již, jaký chce“. Praktikant Vysoký mu odpověděl, že „by to bylo nedůstojné odvodní komise, kdyby podobný blbec tam měl přijíti.“   

Obviněný starosta Jan Vopička byl u příbramského okresního soudu vyslechnut 5. dubna 1892. Byl ženatý, měl sedm nezaopatřených dětí, v Drahlíně bydlel už 21 let a dobře znal jak Josefa H., tak i jeho staršího bratra Františka H. Upřesnil, že když byly seznamy branců předloženy okresnímu hejtmanství v Příbrami, náhodou tam přišel. Místodržitelský konceptní praktikant Jaromír Vysoký mu řekl, že prý je Josef H. blbý a že by bylo zbytečné, aby se k odvodu stavěl. A nařídil mu, aby o tom vystavil vysvědčení a nechal ho podepsat dvěma hodnověrným osobám, jako jsou řídící učitel a pan farář. 

Starosta šel tedy 4. února 1892 do Obecnice za nemocným řídícím učitelem Františkem Soukupem a požádal ho o napsání vysvědčení s tím, že ho chce okresní hejtmanství. Učitel mu řekl, že se na toho blbého hocha pamatuje, že do devíti let skoro nemluvil. Vysvědčení sestavil a podepsal. Pak šel starosta pro podpis za obecnickým knězem Karlem Grossem. Ten byl tamějším farářem teprve tři roky a Josefa H. neznal. Na vysvědčení byl už podpis řídícího učitele Františka Soukupa a farář předpokládal, že ten Josefa H. jistě zná. Vysvědčení tedy podepsal na naléhání starosty, který tvrdil, že všechno, co v něm stojí, je pravda, a že ho za ním poslal okresní hejtman. 

Starosta vysvědčení ze 4. února 1892 podepsal rovněž, přitiskl na něj obecní pečeť a doručil okresnímu hejtmanství. Vždyť přece věděl, že František H. „jest velmi blbým a toulá se někde světem“ a také jeho bratr Josef H. „jest slabého rozumu“. S Josefem H. před odvodem nemluvil, takže ho k vystavení vysvědčení nenavedl. Prohlásil, že neměl nekalý úmysl a nechtěl nikoho uvést v omyl. 

Vysvědčení však nevyhovovalo předpisům. Okresní hejtmanství si tedy předvolalo faráře, který se až před jednáním podíval do matriky a zjistil, že jsou v ní zapsáni H. dva, jeden narozený roku 1867 a druhý 1871. Sdělil to řídícímu učiteli Soukupovi a společně zavolali Josefa Plecitého z Malého Drahlína, který udal, že Josef H., který měl jít k odvodu, je úplně zdráv, a že „blbým jest jeho bratr František, který chodí světem a žebře.“

Slabšího rozumu, ale zase ne tolik

Josef H. se musel k odvodu dostavit. Podle praktikanta Veselého se při odvodu ukázalo, že Josef H. je sice také slabšího rozumu, ale ne tak blbý, jako jeho starší bratr František, a ne tak moc, aby to mohlo být překážkou jeho nestavění se k odvodu. Prohlásil, že se mu Josef H. zdál být pouze zakrnělých duševních vloh. Nakonec ale stejně nemohl být odveden pro svou neschopnost tělesnou. Starosta na jeho neodvedení určitě neměl žádný zájem. 

Na základě tohoto vyšetřování byl 9. dubna 1892 vyslechnut u C. k. okresního soudu na Dobříši Josef H., který pracoval jako čeledín u sedláka Soukupa v Rybníkách. Uvedl, že umí číst a psát a nemá žádné jmění. V Rybníkách začal sloužit od sv. Martina 1891 a starosta z Velkého Drahlína poslal k jejich starostovi předvolací lístek, na jehož základě se 1. března 1892 dostavil k odvodní vojenské komisi do Příbrami. Při prohlídce odveden nebyl a komisaři se ho ptali, zda má bratra Františka. Odpověděl, že ano a že jeho bratr je starší. Nevěděl nic o tom, že ho starosta Velkého Drahlína chtěl zaměnit za jeho bratra Františka. Josef se od svých 12 let v Drahlíně nezdržoval, protože byl ve službě na více místech stejně jako bratr František, takže je starosta nezná a snadno je mohl zaměnit. 

Josef H. dodal, že trpí padoucnicí jako jeho bratr František, který „ani řeči nemá“. A prohlásil, že jemu (Josefovi) nemůže být přičítána vina, jestli se v této věci mezi ním a Františkem stala nějaká mýlka. Neobvyklé je, že i dobříšský soudní adjunkt Antonín Soldán nechal udělat na konec vyšetřovacího protokolu úřední poznámku, že „vyslýchaný Josef H. jeví se dle zevnějšku a mluvy na duchu slabým“.

Úřední záhada neobjasněna

Spis byl z Dobříše poslán 19. dubna 1892 C. k. státnímu zastupitelství v Praze, které o pět dní později odpovědělo, že k dalšímu stíhání obviněných neshledává důvod. Dobříšský okresní soud to oznámil 26. dubna okresnímu soudu v Příbrami. Z vyšetřovacího spisu se ovšem nedozvíme, který blbec napsal do odvodního seznamu předem, že je Josef H. blbý, aniž by si to pořádně prověřil, a zbytečně tak zaměstnal slavné soudy.                        

Věra Smolová, SOA v Praze – SOkA Příbram

Identifikujte neznámé na fotografiích

Státní okresní archiv pátrá po identitě lidí z Příbramska na fotografiích z první poloviny 20. století. Ukažte je i svým rodičům, babičkám a dědečkům, prababičkám a pradědečkům, pratetám a prastrýcům. Mohou ještě někoho poznat. Fotografie jsou na webu: ebadatelna.soapraha.cz/a/2075/1. Nahoře na liště je i možnost Náhledy pro prohlížení více snímků najednou. Nová čísla snímků se zobrazují dole a jejich soupis najdete na stejném webu ve složce Dokumenty nebo pod přímým odkazem 1url.cz/mKGT8.

Pokud najdete své předky, příbuzné a jejich přátele nebo alespoň vám bude povědomé jméno ze seznamu či třeba poznáte vojenskou uniformu, napište údaje s číslem snímku na e-mailovou adresu katerina.jobekova@soapraha.cz. Můžete i volat na tel. 311 000 709 nebo 737 277 827.

Archiv vydal Podbrdsko 2021 a prodloužil výstavu o legionářích

Zájemci si mohou zakoupit nový sborník Podbrdsko, který vychází s barevnou přílohou sestavenou z výrobků proslulé příbramské Hartmannovy sklárny. Sborník nabízí i mnoho dalších zajímavých článků, které najdete v připojeném obsahu. Pro Příbramany může být atraktivní článek o Stalingradu, pro Březohorské o Wimrovně. Slavnostní uvedení sborníku 2021 a také 2020 se chystá na březen, termín bude upřesněn podle vývoje epidemické situace. Až do konce června je také prodloužena výstava Život a cesty československých legionářů, ke které se vztahuje jeden článek z nového čísla. Sborníky Podbrdsko jsou k dostání ve Státním okresním archivu Příbram za 109 korun.