Kvůli cukrovce mu lékař doporučil pohyb, tak Josef Vitásek začal pravidelně chodit. V podzimní výzvě 10 000 kroků ušel více než 1900 kilometrů za jediný měsíc, a s přehledem zvítězil.

Kdyby se točilo pokračování klasické pohádky o Popelce, mohl by se o roli krále ucházet Josef Vitásek. Podobně jako filmový panovník totiž „prošoupal“ několik párů bot, ale nikoli na tanečním parketu, ale při svých pěších procházkách po Příbrami, po okolí a v Brdech. 

Letos na podzim si šestašedesátiletý důchodce „došlápl“ pro titul krále českých chodců, když opanoval říjnovou výzvu 10 000 kroků. Za měsíc udělal téměř 2,5 milionu kroků, což dalo v součtu 1909 kilometrů – to odpovídá vzdálenosti z Příbrami až do Barcelony.

Od rozbřesku do setmění

V průměru zvládl ujít od rozbřesku do setmění více než 60 kilometrů denně. „Ráno jsem vstával v šest hodin, nasnídal se a v devět hodin vyrazil do terénu. Domů jsem se vrátil v jednu odpoledne, dal si rychlý půlhodinový oběd a krátký odpočinek, připravil si svačinu na odpolední etapu a ve dvě odpoledne jsem opět vyrazil ven a chodil až do 22.30,” popsal svou vítěznou strategii Josef Vitásek. 

Nejraději se procházel po turisticky vyhlášených místech v Brdech, jako jsou Pilská nádrž, Tok či Praha, nebo zamířil k okolním vesnicím. „Zároveň si užívám i chození po městě, které mám prochozené už doslova křížem krážem. Díky tomu se mi stávalo, že si mě lidé dokonce pamatovali a kolikrát mě překvapili nabídnutým koláčem nebo velkým hrnkem kafe a čaje. Dostal jsem i nabídky piva a vína, ty jsem ale odmítl, protože by mi ztěžkly nohy,” zavzpomínal. 

Už od dětství je Josef Vitásek skalním fanouškem Slavie – ostatně i do chodecké výzvy se přihlásil pod přezdívkou Slávisťák. Pokud může, nevynechá jediný fotbalový zápas. Ani chodecká výzva mu spojení s jeho oblíbeným mužstvem nepřerušila. „Když bylo utkání zrovna v době, kdy jsem chodil venku, poslouchal jsem přenos v mobilu během cesty,“ doplnil.

Z radosti a pro zdraví

Své zálibě v chození se přitom začal naplno věnovat až před dvěma roky, kdy odešel do důchodu. „Chodím rád odedávna, větší vzdálenosti jsem ale začal zdolávat od doby, kdy mi lékař potvrdil onemocnění cukrovkou a doporučil pohyb. Zvýšená chůze mi opravdu zdravotní stav vylepšila,“ uvedl Josef Vitásek. 

Trasy si podle svých slov dopředu neplánuje. Každý den ráno si jen určí přibližný cíl, kam by chtěl dojít, ale finální trasu potom mění podle aktuální nálady. Přináší to s sebou jeden bonus: „Často tak ujdu jinou trasu, než jsem měl původně v plánu, ale díky tomu poznám i nová místa, o kterých jsem do té doby nevěděl.“ 

Josef Vitásek přiznává, že i když je zvyklý absolvovat dlouhé procházky, nohy ho přesto občas bolí. Čím se udržoval fit? „Používal jsem různé masti a oleje a také si nohy po večerech masíroval, aby mi sloužily i další den. Zároveň jsem doplňoval stravu vitaminy a minerály, jedl jsem vitaminy B, C a hořčík,” prozradil část svého receptu na úspěch. 

Při debatě o plánech na příští rok jen lakonicky popisuje, že se rád zúčastní další výzvy 10 000 kroků nebo dálkových pochodů v regionu. Závodní ambice prý ale nemá. „Dělám to hlavně pro radost a své zdraví,“ dodal Josef Vitásek. 

Lukáš Rozmajzl
Brdský běžecký pohár