Příbram má již k dispozici výsledky sociologického šetření, které jsou jedním ze vstupů pro připravovanou otevřenou architektonickou soutěž pro rekonstrukci náměstí J. A. Alise na Březových Horách. Jaké jsou základní poznatky z průzkumu, který zpracovala společnost Agora CE?

Z pocitového mapování víme, že náměstí je vnímáno jako ústřední prostor celých Březových Hor. Je pro místní obyvatele místem setkání s vysokou estetickou hodnotou. Na druhou stranu lidé cítí, že více než další části Březových Hor zasluhuje řešení špatného technického stavu a zlepšení dopravně-bezpečnostní situace.

Malebné, ale zanedbané

Převažuje negativní hodnocení podoby náměstí. Pokud však půjdeme hlouběji pod povrch nehezkého mobiliáře, neudržovaných povrchů komunikací, zeleně a parkujících aut, shodují se zejména místní i na historickém a malebném charakteru místa, kterou podtrhuje kostel, lípa se sochou sv. Jana Nepomuckého, výhled na Brdy a Ševčinský důl. Pokud by měli použít pozitivní výraz, vnímají náměstí jako historické, klidné, prostorné. 

Respondenti jsou nejvíce nespokojeni s dopravní infrastrukturou, zejména co se týká stavu vozovek a chodníků. V případě zeleně respondenti postrádají stromy, které by poskytovaly stín, a vyjadřují nespokojenost se zelení v betonových květnících, už méně jim chybí květiny nebo trávníky. Většina respondentů současný stav náměstí považuje za nebezpečný pro pohyb dětí. V případě mobiliáře jsou respondenti nejvíce nespokojeni s betonovými květníky a veřejnými toaletami. Co se týče pohybu aut, mezi respondenty nejvíce rezonovala přeplněnost náměstí zaparkovanými auty, případně nejasně určený pohyb aut po území. 

Nejvíce žádoucí je bezpečnost a reprezentativnost území. Respondenti vidí hlavní funkci náměstí nejen jako odkaz na historii místa, ale také jako místo pro kulturní a společenské akce. Zároveň si představují náměstí jako místo k odpočinku a k setkávání. Obecná nespokojenost s mobiliářem nebyla tak výrazná jako např. se stavem zeleně. I přes to je do budoucna sjednocení podoby mobiliáře pro respondenty důležitější než vytvoření náměstí coby „oázy zeleně“.

Průjezd, parkoviště, nebo estetika?

Nejednoznačná jsou vyjádření k budoucímu omezení pohybu a přítomnosti aut, kde zřejmě nastává konflikt ve snadném průjezdu náměstím a vnímaném ohrožení ze strany aut, v potřebě parkovat a v potřebě vytvořit vyšší estetickou hodnotu náměstí. Téměř půl na půl jsou lidé rozděleni v otázce, zda omezit průjezdnost náměstí všemi směry. Polovina respondentů nesouhlasí s tím, aby se zachovalo stejné množství parkovacích míst jako dnes. O něco menší, ale značná část (dvě pětiny) by je naopak zachovala. 

Z předvýzkumu víme, že si respondenti potřebu parkovacích míst uvědomují, ale zároveň víme, že parkující auta ubírají náměstí na estetičnosti. Z toho důvodu je dobré s tématem parkování nebo úpravy pohybu aut po náměstí zacházet citlivě. 

Většina respondentů vnímá potřebu překonat bariéru Husovy/Rožmitálské ulice, je ale možné, že si velká část respondentů nedokázala představit možnou podobu překonání bariéry, proto až každý pátý zvolil možnost „nevím“. 

Vojtěch Černý, Agora CE

Jak občané hodnotí současný stav náměstí

• 83 %: dopravní infrastruktura – stav chodníků a vozovek
• 70 %: podoba zeleně – chybějící stín, stav květníků
• 65 %: bezpečnost dopravy – nebezpečí pro pohyb dětí
• 65 %: podoba mobiliáře – betonové květníky, veřejná toaleta
• 64 %: uspořádání dopravy – přeplněné zaparkovanými auty
• 25 %: osobní bezpečnost – bezpečnost u Husovy/Rožmitálské

Řazeno podle míry nespokojenosti. Procento udává podíl nespokojených lidí.

Nebýt té silnice, je to jak na vesnici

Následující text odlehčenou formou vyprávění přibližuje architektům běžný den na náměstí, jak jsme jej odvodili z rozhovorů a pozorování prováděného během dotazování a pocitového mapování v místě.  

Představte si, že sedíě pod lípou uprostřed plochy náměstí a máte možnost pozorovat dění na náměstí v průběhu vcelku normálního všedního dne začínajícího léta. Nad sebou máš korunu malé lípy, která stejně jako horníci dávných časů má co dělat, aby vytěžila něco ve skalnatém podloží. Podle toho taky vypadá. Ale je to jediný pořádný strom v celé ploše náměstí. Tu jinak lemují pahýly hlohů a zbývající zeleň v betonových truhlících a ohnutý jehličnan vypadá jako výtvor bonsaisty, který už na svoji práci před lety rezignoval.

Pulzující a přetínající

Se začínajícím dnem se probouzí to hlavní, co na náměstí je patrné. Doprava. Za volanty ospalí řidiči jedoucí do práce. Náměstím křižují auta sem a tam. Jsi rád, že sedíš za sloupky oddělující auta od prostoru pro pěší. Občas totiž vyrazí auta z místa, které jsi ještě před chvílí považoval za neprůjezdné. Holt nejsi místní. Hlavní tepna, Rožmitálská/Husova ulice, přetínající dolní část náměstí začíná pulzovat a nepřestane až do večera. Projede po ní za den několik tisíc aut. Otravný hluk z ní za chvíli přestaneš vnímat. 

Přes náměstí se občas trousí chodec, místní, co míří nahoru Prokopskou se psem do lesa ke kostelu sv. Prokopa. Občas někdo vyběhne i z domů okolo a vyrazí za denním chlebem. 

Jak se blíží osmá, houstne provoz i na samotném náměstí. Auta zastavují u chodníku u školy a uspěchaní rodiče expedují své ratolesti z aut. Škola trénující fotbalisty je oblíbená v Příbrami i okolí. Možná mezi nimi je budoucí Čech, Rosický nebo Nedvěd. Tedy pokud ho náhodou jednou rodiče nepřestanou hlídat a něco ho nezajede. Pokud ho nezajede jiný uspěchaný rodič. 

Na autobusové zastávce MHD teď staví víc autobusů, i školní spoj. Zastavit přesně „na značkách“ se úplně vždycky nepovede. Záliv dělal někdo, kdo asi počítal s jednosměrným provozem. Děti těch odvážnějších rodičů vystupují a nebojácně přebíhají k červenému zábradlí, které překonají, jak kdo umí.

Kam to píchnout

Za kostel, kam není moc vidět, přijel autobus. Řeší, jak to tam píchnout. Někdo tam blbě zaparkoval a řidič autobusu nechce blokovat dopravu. Další přesuny dětí. Další auta. Rodiče vytahují objemná zavazadla. Jede se na soustředění. Děti se houfují, když si rodiče těch místních vyměňují pár slov na pozdrav. Jindy tu společně uprostřed náměstí na tom nahnutém mrzákovi rozsvěcují vánoční světla, zpívají koledy či staví májku. No a jindy jdou raději do místní hospody (mezitím byla zrušena – pozn. red.). Ale spíš až za náměstí, na Marii, do hasičárny. 

Autobus odfrčel, děti zapluly do školy, rodiče odfrčeli za svými pracemi a vrátil se monotónní hluk z Rožmitálské. Nic moc se neděje. Hodiny na kostele občas cinknou. Občas projde člověk, asi do Mariánské, do pekárny. Občas auto. Občas někdo s kočárkem. Občas zásobování do nějaké restaurace. Nejfrekventovanější je přes Rožmitálskou prodejna Břendy. Jinak není důvod sem kvůli něčemu jet. Klídek. Ten kostel, ty domy, svatý Jan… Nebýt té silnice, je to jak na vesnici. 

Z rozjímání tě vyruší něco poněkud pozemského. Kam si ale v téhle brzké hodině odskočit? Veřejná toaleta je támhle schovaná za křovím v jakémsi zákoutí na místě strženého domu. Tam snad ne. Všechny podniky jsou zavřené. Překonáš se. Když za tebou zase bouchnou dveře toi-toiky, díváš se přímo do Mariánské. Je tam zastávka, u ní koš. Vypadá jak maják. Valí tam auto. Za rohem podél školy cválá skupina děcek. Jdou asi na tělocvik. To bude rána. Není. O chlup. Už jsou asi vycvičení, děti i řidič. Co kdyby ale nebyli? 

„Dobrý den“. Od nástěnky vpravo na tebe mává veselý postarší pán, zrovna cosi věší do nástěnky. „Toi-toiku asi používají hlavně místní,“ říkáš si pro sebe. Nahlas jen, „dobrý den“. Vypadá jak z komunistické samoobsluhy. Nástěnka, ne ten pán! Sámoška tu bývala, naštěstí je trochu bokem a není úplně vidět. Ale na rozdíl od jiných domů se asi ten jediný komunistický hnus do země nepropadne. Zajdeš se podívat blíž k nástěnce. Pozvánka na podzimní „Dny Březových Hor“ od místní Společnosti občanů a přátel Březových Hor.

Fanda papeže

Čas se vleče. Jediné rozptýlení je to, že se otevřely dveře kostela. Je kam zajít. Obdivuhodné. Zevnitř vypadá ještě větší než zvenku. Na nástěnce pro změnu „Pozvánka na sousedský den k výročí vysvěcení kostela“. „Sousedský“, pan farář bude asi fanda současného papeže, říkáš si. 

Občas projede autobus. Z něj vystoupí pár seniorů. S polednem přes náměstí občas projde nezaměnitelný český druh homo turisticus; sandály, bílé ponožky. Sedne si na lavičku pod lípu, slupne namazaný krajíc chleba. Do toi-toiky nemusí, v muzeu toalety mají. Je všímavý, takže pítko odhalí, sv. Jána z hořovické litiny už těžko. Nakonec se vydá směrem k další expozici. Kdyby byl víkend, asi jich tu bude víc a budou marně hledat bankomat a možná taky místo k parkování a možná taky jen místo ve stínu, kde by si chvíli poseděli. Ale co, tady to patří místním a ti jsou teď v práci. Teď tu jen občas pár učitelek prožene houf dětí, které spolu s lektorem z Hornického muzea „pátrají po stopách havířů“.

Nalodění nadějných fotbalistů

Po poledni se čas zrychlí. Nastane nalodění – obdoba ranního vylodění nadějných fotbalistů. Náměstí se zaplní staršími dětmi. Skoro by se tu poflakovaly, ale není moc kde. Zákoutí u toi-toiky je obsazené dvěma přespolními bezdomovci, které ze spodního náměstí dopoledne vyhnala městská. Sem kamera nemíří, takže si mohou i lehnout. Děcka ne, koupí si něco dole u „Vietnamce“. Sednou pod lípu. Za chvíli po nich zůstane jen hromádka obalů. 

Pohyb tak nějak graduje. Lidé procházejí náměstím, míří za všeličím. Někdo na procházku, někdo za známým, za příbuzným, štamgasti ke Kosům (mezitím zrušeno – pozn. red.), někdo navštívit příbuzného v domově seniorů, občas projede cyklista do Brd. Ve srovnání s množstvím aut na hlavní se to nedá srovnat. Tam to frčí pořád. Končí družina, takže poslední nešťastníci míří s rodiči domů. 

Pak zase mrtvo. Vystřídá ho až čas pracovníků přijíždějících z pozdních zaměstnání, lidí, co si jedou zasportovat do haly. Lidí, co vypadají, že někam jdou, přibude. Jsou mladší. Trochu halasí. Občas se posadí jen tak někam, kde se dá. Na schody do kostela. Pod lípu. Ale většinou zas projdou. Někam dál. Na vršíček, ke Kočce, na Marii. Tady to není nic moc. Ani pro ně, ani pro turisty. 

Přichází večer. Spíš asi noc. Soudě podle klidu, co tu je. Takhle to tu mají rádi. Klid. Hodiny na kostele odbíjí devátou. Nad Ševčinem zapadá slunce a v jeho záři se rýsuje černá těžební věž. Krása.

Pozn. red.: Tento časový snímek byl pořízen během léta, některé reálie se od té doby už změnily.

rekonstrukce-alis.pribram.eu