Jsou z betonu, oceli, dřeva nebo kamene a jejich účelem je, aby spojovaly břehy a pomáhaly nám překonat překážky, dostat se na druhý břeh. Řeč je o mostech a lávkách. Odedávna měly tyto dopravně – infrastrukturní stavby mimořádný význam jak věcný, tak obrazný. Stavějí se mosty v komunikaci mezi lidmi, snažíme se přemostit mezilidské konflikty a když už není zbytí, mosty pálíme a mizíme v nenávratnu.

Zdejší mosty a lávky se ve velkém začaly řešit už v minulém volebním období, zjištění havarijního stavu některých z nich předznamenalo, kam se budou v následujících letech vkládat nemalé peníze z městské kasy. Investice do mostů a lávek pokračují i nadále, aktuálně třeba na Rynečku, kde se rekonstruuje náš nejširší most přes potok. Mimochodem, tento byl ze všech ostatních v suverénně nejhorším stavu. 

V Příbrami máme i mosty, které nejsou naše. Některé spravuje kraj, jiné zase Správa železnic. Nedávno prošla obnovou tělesa mostů ve Školní ulici. Řidičům na třídě Osvobození zase přidělávají vrásky železničáři s opravou viaduktu. Bude nás čekat i obnova mostu nad tratí v Husově ulici pod Kauflandem, která přinese zásadní dopravní komplikace. Nezbude nám než se obrnit trpělivostí, a hlavně dokončit do té doby naše investiční akce, aby nám tu doprava nezkolabovala úplně. 

Líbí se mi moudro, které kdysi pronesl fyzik Isaac Newton. V něm poukazuje na to, že lidé staví příliš mnoho zdí a málo mostů. Je to bohužel alegorie i pro současnou dobu, kdy se více než o propojení a sjednocení, mluví mezi lidmi o rozdělení a odcizení. A tak je vlastně fajn, že my tady v Příbrami stále ještě umíme stavět mosty, byť zatím jen ty hmatatelné. Třeba časem zvládneme i ty mezilidské. 

Přeji vám za všech okolností pevné mosty pod nohama! 

Jan Konvalinka
starosta města Příbram