Jeho sgrafita dodnes zdobí řadu českých měst, svoji stopu v podobě maleb zanechal i v Příbrami. Jeho jméno však zůstává často opomenuto – celý život pracoval ve stínu Mikoláše Alše. Svou skromností, precizností a především talentem však Josef Bosáček nepochybně patřil ke generaci uměleckých velikánů přelomu 19. a 20. století.

Tehdy se spojily dva „starousedlické“ příbramské rody. Kašpar Bosáček, majitel dámského krejčovství ve městě, se na Svaté Hoře oženil s Marií Kášovou, dcerou příbramského pekaře Josefa Káše. Měli spolu celkem sedm dětí: šest synů a jednu dceru, která zemřela krátce po narození. Josef se narodil 17. února 1857, a to jako čtvrtý potomek. Na jeho studia, ani studia starších bratrů, nebyly peníze – prvorozený Vincenc už v Praze nákladně studoval akademické gymnázium. A tak zbývalo řemeslo. Josef se měl stát pekařem. 

Když se vyučil u svého dědy, vydal se na zkušenou do Prahy, Brna a Vídně, aby se nakonec vrátil zpět do Příbrami za svým bratrem a pomáhal mu v pekárně v Dlouhé ulici. Kreslení a malování ho však bavilo víc. Toho si všiml příbramský a březohorský učitel Josef Hofmayer, který mu doporučil, aby se umění věnoval dále. Tak Josef Bosáček vstoupil k benediktským mnichům do pražského kláštera Emauzy, známého svou tzv. beuronskou malířskou školou. Postupně se dostal k prvním sgrafitům a obrazům, díky kterým byl nakonec přijat i na Akademii výtvarných umění. 

Během studií se také poprvé pracovně potkal s Mikolášem Alšem, kterého znal od vidění z Příbrami – pravidelně sem jezdil za svou budoucí ženou Marinou Kailovou. „Vždycky se mi moc líbil, připadal mi takový jiný než ostatní lidé, snad proto, že je akademický malíř, a moje jediné přání bylo stát se také malířem,“ vzpomínal Josef Bosáček. 

Podle Alšových předloh realizoval Josef Bosáček sgrafita například na fasádě domu v Ostrovní ulici v Praze či lékárny v Kladně, na průčelí hotelu Dvořáček v Písku, školy v Protivíně nebo tehdejší radnice ve Strakonicích. Důležitá pro něj byla Alšova spolupráce s Rudolfem Štěchem, architektem a stavitelem, díky které se mohl podílet na řadě zajímavých projektů, zejména v Plzni. Stopu však zanechal i v rodné Příbrami, ještě jako student akademie vymaloval deset nástropních obrazů v kapli svatého Ignáce na Svaté Hoře. 

Kvůli existenčním a finančním problémům spáchal Rudolf Štěch sebevraždu. Zatímco Mikoláš Aleš měl alespoň svou pověst a rodinné zázemí, Josef Bosáček přišel ztrátou tohoto partnera prakticky o všechno. Uchýlil se proto na Skalku do Mníšku pod Brdy, kde jeho bratr Vincenc působil jako farář. Později se oba přestěhovali na Makovou horu u Smolotel, kde Josef Bosáček vypomáhal jako kostelník, zvoník a ministrant. Zhotovil zde také svou poslední malbu. 

Po smrti Vincence přišel na Makovou horu nový farář, který Josefu nabídl ubytování v oslím chlívku pod farou. Josef tu žil osamocen šestnáct let. Když se zhoršil jeho revmatismus, odvezli ho bratři do příbramské nemocnice, kde 5. září 1934 zemřel. 

Václav Bešťák s přispěním Josefa Fryše

Po stopách Josefa Bosáčka

Dům U Kášů
Na rohu Zahradnické a Pražské ulice stával domek s pekařstvím Kášových. Pekařem se u svého dědy vyučil i Josef Bosáček.

Svatá Hora
Svatou Horu rád navštěvoval už v dětství. Když studoval na akademii, v kapli sv. Ignáce vymaloval deset stropních obrazů.

Maková hora
Poslední část svého života strávil v nuzných podmínkách jako poustevník na Makové hoře u Smolotel.

Hřbitov
Josef Bosáček zemřel v příbramské nemocnici ve středu 5. září 1934. Dnes odpočívá na příbramském hřbitově.

foto: Karolina Ketmanová