V příbramských médiích nebo politických diskusích se občas objeví úvahy, jaké jsou brzdy pro budoucí rozvoj Příbrami. V současnosti se zdá, že hlavním „úzkým hrdlem“ je nedostatečná kapacita příbramské čistírny odpadních vod. Její modernizace se připravuje už delší dobu, aktuálně je odevzdán projekt a probíhá inženýrská činnost pro získání stavebního povolení.

Čistírna odpadních vod má nyní stop stav na připojení dalších uživatelů. Poslední rekonstrukce v roce 2008 slibovala dostatečnou kapacitu 76 300 EO (takzvaných ekvivalentních obyvatel) podle normovaného ukazatele BSK₅. Jde o jeden z parametrů kvality vody, který vyjadřuje mikrobiální spotřebu kyslíku a stanovuje míru biologicky odbouratelného znečištění.

Problémový dusík a fosfor

Následný provoz však ukázal, že limity čistírny odpadních vod přinášejí jiné ukazatele, zejména Ncelk (celkový dusík) a P (fosfor), které byly plánované výrazně nižší než v případě BSK₅. Podle vyjádření provozovatele příbramské vodohospodářské infrastruktury, společnosti 1. SčV, za to může dosavadní ne zcela vhodný legislativní rámec pro přípravu a posuzování projektů čistírny odpadních vod právě dle BSK₅ bez vazby na další ukazatele, dále pak chyba projektu ve výpočtu spotřeby kyslíku a ve výstavbě použitých typů technologických zařízení. Hledání příčin současného stavu jde tak daleko, že se dokonce hovoří o důsledcích změn stravovacích zvyklostí (tento efekt není pozorován pouze v Příbrami) a z toho vyplývajícího zvyšování obsahu dusíku a fosforu v domácnostmi produkovaných odpadních vodách.

Výsledek je nicméně takový, že z hlediska parametru dusíkatého znečištění lze připojit podstatně nižší počet EO. Podle studie z roku 2019 provedené společností AquaContact je skutečná kapacita 67 100 EO v parametrech organického znečištění, ale pouze 44 700 EO v parametrech celkový dusík a fosfor. Podle citované studie je tento stav dán objemovými dispozicemi nádrží a typem strojních zařízení, osazených při původní velké rekonstrukci z roku 2008.

Od poloviny roku 2015 začalo město připravovat zkapacitnění. Délka přípravy je ovlivněna projekčními pracemi, ale zejména vazbou na dotační tituly a souvisejícím projektem na trafostanici pro čistírnu ze strany společnosti ČEZ. V srpnu 2022 byla předána projektová dokumentace pro stavební povolení a poté byly zahájeny práce na realizační dokumentaci pro soutěž dodavatele stavby. Předpokládaný termín dokončení rekonstrukce připadá na rok 2027.

Čistit a vyrábět elektřinu a bioplyn

Rekonstruované zařízení by ve výsledku nemělo být „pouze“ čistírnou odpadních vod. Zadání by se dalo v kostce shrnout takto: vysoká energetická účinnost a co nejvyšší soběstačnost, schopnost zachování provozu čisticího procesu při výpadku energie (tzv. ostrovní režim) a co nejvyšší možnost dotace na rekonstrukci. Město by mělo získat moderní čistírnu splňující aktuálně platné ekologické ukazatele a kapacitu 67 100 EO v parametrech organického znečištění, dusíku i fosforu. Tedy sice méně, než bylo deklarováno v projektu předcházející rekonstrukci v roce 2008, ale podstatně více, než je reálný stav.

V každém případě bude získaná kapacita dostatečná pro potřeby uvažovaného rozvoje města i okolních obcí a osad. Z hlediska současného vývoje na trhu s energiemi je prozřetelné, že projekt čistírny počítá s energetickou soběstačností včetně možnosti prodávat přebytky elektrické energie či bioplynu. V tomto směru bylo rozhodnuto o přechodu na vyšší termofilní režim, kdy by zvýšení teploty vyhnívání mělo vést k větší produkci bioplynu (podle modelu VŠCHT o předpokládaných 20 %), nižšímu objemu kalů a legislativně požadované hygienizaci kalů. 

Čistírna tak bude doplněna o další technologie jako solární panely, výkonnější provzdušňování či odvodňovací ostředivky. Kombinací těchto úprav by energetická soběstačnost měla stoupnout nad 100 %, což znamená, že čistírna vytvoří více energie, než spotřebuje. Přebytečná energie bude proudit do distribučních soustav společností ČEZ (elektřina) nebo innogy (bioplyn). 

Vlivem růstu cen energií z posledního roku se zkrátila návratnost projektů na energetickou soběstačnost. Na druhou stranu všeobecně vzrostly stavební náklady. O tom, jaká bude finální „bilance“, samozřejmě rozhodne výběrové řízení a nabídky uchazečů o tuto zakázku. 

Stanislav D. Břeň
na základě podkladů od společnosti 1. SčV

Nová a modernizovaná energetická zařízení ČOV

• Výroba biometanu a jeho vtláčení do distribuční sítě;
• Fotovoltaická elektrárna s teoretickým výkonem 827 kWp (reálně max. 629 kWp);
• Prioritní výroba elektrické energie pomocí solárních panelů doplněná výrobou v kogenerační jednotce (souběžná výroba tepla a elektřiny);
• Nová kogenerační výroba na zemní plyn, stávající kogenerační jednotka repasována a provozována na kombinaci zemního plynu a vyrobeného bioplynu;
• Akumulační nádrž k zajištění rovnoměrnosti dodávek tepla.