Na začátku roku 1896 si devětadvacetiletá svobodná služka Antonie Čížková z Příbrami nechala sepsat udání pro zločin podvodu a křivé přísahy na Bedřicha Kozlíka, majitele domů a obchodníka v Příbrami. Vlastnoručně podepsané ho zaslala c. k. státnímu zastupitelství v Praze. Skrýval se za ním následující příběh.

V udání z ledna 1896 Antonie Čížková uvedla, že 13. července 1894 porodila nemanželskou dceru Annu, jejímž otcem je Bedřich Kozlík, u kterého sloužila dva roky, až do 13. září 1893. A i když se mu bránila, několikrát s ní v té době tělesně obcoval. Ještě po opuštění služby vypomáhala na žádost jeho choti Magdaleny v jeho domácnosti 13. října 1893, kdy s ní obcoval naposledy. A protože během té doby neměla tělesný styk s žádnou jinou mužskou osobou, je jeho otcovství nezpochybnitelné.  

Ve věci uznání otcovství a plnění otcovských povinností podal žalobu Václav Bárta, poručník dítěte. Tento spor, dnes snadno vyřešitelný nezpochybnitelným testem DNA, byl tehdy rozhodnut rozsudkem, vyneseným na základě soudní přísahy obviněného z 15. ledna 1896, že s Antonií Čížkovou v době od 13. září 1893 do 13. ledna 1894 neobcoval. Antonie Čížková však na Kozlíkově otcovství trvala dál a žádala, aby proti Bedřichu Kozlíkovi zakročilo c. k. státní zastupitelství. To však udání zaslalo obratem zpět příbramskému okresnímu soudu.

Co se stalo v zadním pokoji

Již za čtyři dny (!), 23. ledna 1896, byli všichni zúčastnění znovu vyslechnuti před soudem. Antonie Čížková upřesnila, že 13. října 1893 ji požádala Marie Furchová, krupařka (obchodnice s obilnými produkty) a Kozlíkova tchyně, aby jí vypomohla při vážení mouky o hornických platech, totiž 13. a 14. října 1893, „neboť v těch dnech každého měsíce mají horníci výplaty, a proto více kupují a platí.“ A že 14. října jí přišla pomáhat znovu a Magdalena Kozlíková na ni volala, aby ji opět následovala nahoru do domu. Odpoledne, když ostatní služky už odešly, dorazil domů ze svého knihkupectví na náměstí Bedřich Kozlík a vyzval Antonii, aby s ním šla do zadního pokoje, kde s ní obcoval, z čehož vzešla dcera Anna.  

Znovu se probíralo, že své těhotenství oznámila B. Kozlíkovi v únoru 1894. Zeptal se, jak dlouho je těhotná, a když mu řekla, že čtyři měsíce,mlčel. Na Zelený čtvrtek toho roku, 23. března, za ním přišla do jeho obchodu a chtěla po něm peníze na cestu do Prahy, aby ani ona, ani on neměli hanbu. Domníval se, že s ním těhotná být může, proto jí dal 5 zl. s tím, že u sebe víc nemá a další peníze jí pošle, aby nikomu nic neříkala.

Obchodník v úzkých

Čtyřiatřicetiletý vážený příbramský knihkupec Bedřich Kozlík byl v úzkých. Narodil se 24. září 1861 jako syn pražského měšťana Jana Kozlíka a Kláry, znovu provdané za příbramského voskaře a pozdějšího starostu města Blažeje Mixu. V Příbrami žil od dětství. Na vojně sloužil jako kadet – zástupce u 15. pluku v Krakově a Tarnopoli na západní Ukrajině.  

Bedřichova sestra Karolina rozená Kozlíková (10. 11. 1858 Praha – 22. 10. 1943 Příbram) byla manželkou příbramského lékaře MUDr. Bedřicha Heinricha a vedla tu literární, tzv. Heinrichovský, salon. Prastrýcem sourozenců Kozlíkových byl básník Julius Zeyer, který k Heinrichovým jezdíval s Jaroslavem Vrchlickým.  

Bedřich Kozlík se dne 25. listopadu 1885 v Příbrami oženil s Magdalenou Furchovou, narozenou 28. 4. 1863 v Příbrami č. 151 (nově Střelecká č. p. 26/II), dcerou krupaře Josefa a Marie rozené Richterové.  

Magdalena dostala do manželství od svých rodičů nájemní dům v Plzeňské ulici č. p. 15/I a sousední nájemní dům č. p. 16/I, jehož polovinu pak připsala manželovi. Kozlíkovi si 23. dubna 1889 koupili ještě obrovský dům na Rynečku č. p. 65/III, který postavil na parcelách tří starých domů Jan Bastl před rokem 1844. V něm bydleli a další jeho byty a obchodní prostory pronajímali. Svůj obchod přestěhovali roku 1893 na rynek.  

V době prvního vyšetřování případu už měl B. Kozlík čtyři děti: Bedřicha (*22. 2. 1887), Egona (*21. 10. 1889), Emila (*21. 3. 1891) a Marii (*22. 12. 1893). Jeho manželka byla tedy během jeho aférky s Antonií Čížkovou těhotná, o čemž ale při výsleších nepadlo ani slovo.

S někým z domu

Magdalena Kozlíková se o těhotenství Čížkové dozvěděla v březnu 1894 a doneslo se jí i tvrzení, že dítě čeká s někým z jejího domu. „Já to sdělila mému muži a týž mi řekl, že když jsme se v roce 1893 v jakubském termínu spolu hněvali, že s Antonií důvěrně jednal, a já jsem se také pamatovala, že jsme počátkem měsíce srpna 1893 měli s mužem jakousi nevůli a že nato chtěla Čížková ode mě ze služby vystoupit. Tenkráte totiž byl po obědě můj muž v pokoji v I. poschodí a já v přízemí; můj muž mi dříve říkal, abych k němu po obědě přišla, což já neučinila, a poslala jsem tam Antonii Čížkovou, aby ho vzbudila, a odešla jsem pryč. Když pak jsme se týž den s mužem sešli, tu mně domlouval a řekl, že toho budu litovat, a také řekla Antonie Čížková bábě Peciválové, že já jsem vina jejím těhotenstvím, že jsem ji k mému muži posílala,“ vypovídala před soudem.  

Magdalena Kozlíková řekla o těhotenství své bývalé služky své matce, která k Antonii Čížkové vyslala porodní bábu Annu Vlasovou na výzvědy, kdy s Bedřichem Kozlíkem obcovala, a s nabídkou, aby z Příbrami odjela do pražské porodnice, že se s ní pak Kozlík vyrovná, pokud se dítě narodí v náležité lhůtě. V dubnu 1894 přišla Antonie Čížková také za porodní bábou Josefou Peciválovou, matkou Furchové, která jí jejím jménem nabídla 50 zl., ale Antonie je nechtěla, že nikam nepojede. Peciválová se jí zmínila, že lidé – čímž myslela svou vnučku Magdalenu Kozlíkovou – říkají, že by to mohlo být s nějakým vojákem. Antonie jí řekla, že to dokáže Bedřichu Kozlíkovi, ten že má tři domy a že jí může jeden dát.  

Pak Antonie Čížková dostala výzvu od příbramského advokáta dr. Josefa rytíře Jeschke, aby se v polovině května dostavila do jeho kanceláře. Vyptával se jí na termín porodu. Prý se v těch věcech nevyznala, proto řekla, že nejspíš v červnu 1894. Na Jeschkeho naléhání prohlásila, že s Kozlíkem naposledy obcovala 14. října 1893. Jeschke však opáčil, že Kozlík přiznal pouze jediné obcování s ní. Antonie mu odpověděla: „To bylo prvně a posledně, a co bylo mezi tím, to pan Kozlík nepočítá,“ čímž prý myslila, „což kdybych snad byla stala se těhotnou při tom, když jsem se Bedřichu Kozlíkovi bránila, než jsem ze služby od něho odešla, neboť tenkráte sice k úplnému obcování nikdy nedošlo, přec však pohlavní úd jeho přišel až k mému, nikoliv však do mého, a já následkem toho nevylučovala možnost, že bych i při tom mohla se státi těhotnou.“ Jeschke jí tedy dal 20 zlatých s tím, že až se dítě narodí, má si někoho poslat pro další peníze.  

Začátkem června 1894 jí dr. Jeschke oznámil, že se B. Kozlík vzdává otcovství, protože se dítě dosud nenarodilo. Antonie pak už s B. Kozlíkem nevyjednávala a vedla s ním o uznání otcovství již zmíněný soudní spor. Při druhé konfrontaci v lednu 1896 s dr. Jeschkem trvala Antonie Čížková na svém, on tvrdil, že o svém obcování s Kozlíkem o hornických platech začala mluvit až poté, co Bedřich Kozlík otcovství v červnu 1894 odmítl.

Tři dny před stěhováním

Bedřich Kozlík při druhém vyšetřování prohlásil, že přísaha, že s Annou Čížkovou v době od 13. září 1893 do 13. ledna 1894 tělesně neobcoval, je pravá, protože s ní podle svého upamatování nic neměl od 5. srpna 1893, kdy s ní opravdu obcoval. To si pamatoval proto, že to bylo asi tři dny předtím, než uplynula stěhovací lhůta (Kozlíkovi se stěhovali z přízemí do bytu v prvním patře) o svatém Jakubu. Před tímto obcováním ani po něm s Antonií Čížkovou nic důvěrného neměl. Antonie po vystoupení ze služby posluhovala u profesora Jägra, který bydlel v témže domě, a přicházela do kuchyně Kozlíkových na krátký čas za jejich služkami, on s ní však o samotě nikdy nebyl.  

Potvrdil, že během říjnového stěhování do nového obchodu Antonie jeden den pomáhala v jeho domácnosti s vařením a uklízením, ale on s ní tehdy nic neměl, protože byl po celý den od rána až do noci zaměstnán v novém obchodě přejímáním zboží a inventurou, a doma byl jen na oběd. Tehdy byly doma obě služky, Johanna Hanzlíková, která pak odešla sloužit někam do Prahy, a Marie Brožová, která se pak odstěhovala neznámo kam.  

Bedřich Kozlík také řekl, že později by byl s Čížkovou neobcoval, neboť mu manželka vypravovala, že ji jednou ke konci srpna 1893 přistihla sedět potmě na kanapi na chodbě s vojákem a ač ji volala, Antonie se jí neozvala, dokud si na ni neposvítila. „A já bych se byl také báti musel s ní obcovat, aby snad něco nesváděla na mě, co by měla s vojákem, a pak byla Čížková churavá a já bych se báti musel, abych nějakou chorobu do rodiny, vlastně na děti nezanesl, kteroužto chorobu Čížková dříve neměla. A když se dítě nenarodilo koncem května nebo začátkem června, není mnou vykonaná přísaha křivou, nýbrž pravdivou.“ Při druhém vyšetřování dodal: „K obcování s Antonií dne 14. října 1894 neměl jsem docela žádný důvod a věděla o tom moje manželka, že to Antonie Čížková na mě svádí.“

S Kozlíkem vůbec nebyla

Téhož dne došlo i na výslech Magdaleny Kozlíkové, která připustila možnost, že u nich doma Antonie 14. října 1893 při stěhování obchodu na nové místo na rynku posluhovala a že B. Kozlík odešel z obchodu po poledni domů k obědu, ale že se do obchodu zase brzy vrátil. Služka Johanna Hanzlíková, která však hlídala děti Kozlíkových, jí řekla, že pan Kozlík po obědě skutečně trochu spal, ale že ho ona sama asi po půl hodině budila a že u něj Antonie Čížková vůbec nebyla.  

Pak M. Kozlíková vypověděla, že na konci srpna nebo začátkem září 1893 přistihla Antonii, jak se chová důvěrně k jednomu vojákovi, který byl jako „burš“ zaměstnán u plukovníka ubytovaného v domě Kozlíkových a bydlel také u nich. „Jelikož Čížková nebyla úplně ani zdráva a kromě toho přistihnutí jí s vojákem mě netěšilo, tu dala jsem ji pryč, což jsem dříve učiniti nechtěla, ačkoliv Čížková o to žádala.“   

Antonie tvrdila, že není pravda, že Bedřich Kozlík 14. října po obědě spal, protože měl mnoho práce. Služka Hanzlíková právě po obědě odnášela koš do krámu na náměstí. Děti Kozlíkových byly v novém krámu, a tak zůstala s Bedřichem Kozlíkem sama doma, když přišel z krámu. Antonie také popřela tvrzení Magdaleny Kozlíkové o vojákovi na kanapi a uvedla, že už v listopadu 1893 řekla Josefě Bastlové a cukrářce Anně Bártové, že je těhotná s Bedřichem Kozlíkem od obcování v říjnu 1893.  

Bylo jasné, že pokud spolu obcovali začátkem srpna, dítě by se narodilo mezi koncem dubna a polovinou května. Jeschke potvrdil, že ho Bedřich Kozlík poprvé navštívil 1. května 1894, uvedl jako datum obcování 6., 7. nebo 8. srpna 1893, a žádal, aby to s Antonií urovnal, aby to nepřišlo mezi lidi. Jeschke stanovil konec zákonné kritické lhůty možného porodu do začátku června 1894, ale když Antonie Čížková v této lhůtě neporodila a Kozlík se vzdal otcovství, přišla prý s údajem posledního obcování dne 14. října 1893, což vyplynulo i z výslechů dalších svědků. Státní zastupitelství tedy 3. února 1896 Antonii Čížkové napsalo, že neshledalo příčinu, aby byl Bedřich Kozlík pro zločin podvodu složením křivé přísahy ve sporu o uznání otcovství k její nemanželské dceři Anně Čížkové stíhán. Antonie Čížková pak ještě zaslala c. k. královskému vrchnímu zemskému soudu v Praze žádost „k příhodnému opatření“, avšak ministerstvo práv ve Vídni dne 8. dubna 1896 nařídilo okresnímu soudu v Příbrami, aby ji Antonii vrátil, protože „vrchnímu zemskému soudu nevidělo se v žádosti té něčeho zaříditi.“  

O rok později, 27. května 1897, se Kozlíkovým narodila dcera Julie, která zemřela v dětském věku. Posledním dítětem Kozlíkových byla Klára (*10. srpna 1904). Bedřich Kozlík zřejmě přenechal práci v obchodě svým synům a dal se jako úředník do služeb příbramské městské spořitelny, v jejímž domě na náměstí č. p. 118/I s rodinou i bydlel a kde 9. května 1906 zemřel na ochrnutí srdce. Bylo mu 45 let. Byl uložen do rodinného hrobu č. 2299, nové číslo 303/VII.

Ve finanční tísni prodává domy

Magdalena a všech pět Kozlíkových dětí získaly v říjnu 1909 příbramské domovské právo. Rodině zřejmě chyběly peníze, a tak byl někdy před rokem 1921 prodán jak výstavný dům na Rynečku Václavu Jedlanovi, tak dům č. p. 16/I Podlahovým. Magdalena Kozlíková po manželově smrti bydlela se svými dětmi Emilem, Bedřichem a Klárou a služebnou Františkou Nedbalovou (*20. 6. 1886 Trhové Dušníky) ve svém domě č. p. 15/I v Plzeňské ulici, v němž pronajímala další byty.  

Dcera Marie se v srpnu 1922 provdala za ing. Oldřicha Kačírka, který pracoval v železárnách v Komárově. Oba vystoupili z římskokatolické církve. O jejím národním uvědomění svědčí i fotografie, na které má oděv odkazující na české lidové kroje. Jejich pětiletá dcera zemřela v Příbrami v roce 1928. V roce 1936 žila Marie Kačírková v Košířích a vrátila se do římskokatolické církve, po roce 1944 ze zdejších pramenů mizí. O dalších osudech dcery Kláry Kozlíkové se zatím nepodařilo nic zjistit.  

Všichni tři synové se vyučili knihkupci. Egon pracoval nějaký čas v Praze, odkud se vrátil do rodinného knihkupectví na rynku v Příbrami a 11. října 1917 krátce před svými osmadvacátými narozeninami zemřel jako svobodný v domě své matky na tuberkulózu. Emil žil také s matkou a zemřel jako svobodný ve dvaačtyřiceti letech dne 22. října 1933 ve zdejší nemocnici na srdeční vadu.  

Čtenáři, který má pocit, že jméno Bedřich Kozlík už slyšel v jiné souvislosti, lze připomenout, že ač byl nejstarším synem, pracoval jako účetní úředník příbramské městské spořitelny, až po smrti obou bratrů převzal knihkupectví. Jeho matka prodala zřejmě v roce 1933 i svůj poslední dům č. p. 15/I v Plzeňské ulici. Bedřich se oženil s dlouholetou matčinou služebnou Františkou Nedbalovou. Manželé se odstěhovali i s matkou do nájmu k tetě Heinrichové v č. p. 164/II v tehdejší Zeyerově ulici. Magdalena Kozlíková v tomto domě zemřela 30. května 1939 na slabost srdce.  

Smutný osud rodiny Kozlíkových se završil, když se Bedřich a jeho manželka Františka zapojili do protifašistického odboje a 13. listopadu 1943 byli v Příbrami zatčeni. Za přechovávání osob Říši nepřátelských byli popraveni na Pankráci dne 28. dubna 1944. Potomky ani domy nezanechali žádné.  

Věra Smolová, SOA v Praze – SOkA Příbram  

Poznáte někoho?

Pomozte státnímu okresnímu archivu s identifikací lidí z Příbramska na fotografiích z první poloviny 20. století. Ukažte je i svým rodičům, babičkám a dědečkům, prababičkám a pradědečkům, pratetám a prastrýcům… mohou ještě někoho poznat. Fotografie jsou zde: ebadatelna.soapraha.cz/a/2075/1. Nahoře na liště je i možnost Náhledy pro prohlížení více snímků najednou. Nová čísla snímků se zobrazují dole a jejich soupis najdete na stejném webu ve složce Dokumenty nebo pod přímým odkazem: 1url.cz/mKGT8

Pokud najdete své předky, příbuzné a jejich přátele nebo alespoň vám bude povědomé jméno ze seznamu či třeba poznáte vojenskou uniformu, napište údaje s číslem snímku na e-mailovou adresu katerina.jobekova@soapraha.cz. Můžete i zavolat na čísla 311 000 709 nebo 737 277 827.