Když je někdo patronem, znamená to, že se stará o někoho jiného, že nad ním drží patronát. Můžeme mít patrona (mecenáše) umění, který podporuje životní náklady umělce… můžeme mít patrona-světce, kterému přisuzujeme ochranu nad určitými osobami nebo v některé lidské činnosti: svatý Kryštof je považován za patrona poutníků a řidičů, svatá Barbora je patronkou havířů atd. Ale co znamená mít patronát nad nějakou lokalitou? O tom je projekt Patronáty vedený Skautským institutem.

Cílem projektu Patronáty je propojit školní skupinu či oddíl s odborníkem (průvodcem) a správcem přírodovědně cenného území a nasměrovat členy skupiny k aktivitám ochrany přírody. Jinými slovy – pečovat o určité území, vybudovat si k němu vztah, převzít nad ním patronát. 

Společně s žáky třídy 7. B ze ZŠ Bratří Čapků jsme převzali patronát nad lokalitou Lado u Lazeckého mlýna. Vlhká louka na levém břehu Litavky byla v dřívějších dobách hospodářsky využívána, avšak v současnosti zde již žádné hospodaření spojené s využíváním rostlinné biomasy neprobíhá. Zcela ladem však úplně neleží, neboť je zpravidla jednou ročně kosená. Místo je možné považovat za vlhkou louku i luční lado.

Cenné území s chráněnými druhy rostlin a živočichů

Louka je druhově pestrá, de facto poslední anebo jedna z posledních takto zachovalých luk v nivě Litavky. Tvoří ji mozaika střídavě vlhkých a podmáčených luk, tedy sušší i vlhčí partie. Rostou zde některé zvláště chráněné druhy rostlin, např. prstnatec májový, kosatec sibiřský, bledule jarní, upolín nejvyšší. Současně jde také o biotop některých zvláště chráněných druhů živočichů, např. zmije obecné, užovky obojkové, ještěrky obecné nebo ještěrky živorodé. Pravděpodobný je zde také výskyt modráska bahenního. 

V minulosti bývalo vlhkých luk a lučních lad v krajině mnohem více, bohužel však značně ustoupily v důsledku vývoje krajiny a lidské činnosti (ukončení hospodaření a následné zarůstání dřevinami, příliš intenzivní hospodaření, odvodňování, zástavba). Lado u Lazeckého mlýna je registrovaným významným krajinným prvkem. 

Proč je vůbec nutné o luční lokalitu pečovat, proč nestačí nechat louku loukou a o nic se nestarat? Přirozený vývoj rostlinných společenstev v našich zeměpisných šířkách směřuje v případě absence hospodaření k lesním společenstvům. Původně druhově pestrá louka může o své druhy postupně přijít tak, že se na ní rozmůže jedna anebo více silných dominantních rostlin, které ostatní druhy potlačí, přerostou.

Vyhrabali jsme stařinu a postavili hadník

Naším úkolem je pomoci správci lokality louku kosit a odstraňovat z ní náletové dřeviny (tedy takové, které se sem rozšířily zcela spontánně z okolí, ale které v louce mít nechceme). Na kosení je zatím čas – lokalitu je vhodné kosit až v druhé polovině vegetační sezony, tedy zhruba od konce července do poloviny září. V dubnu jsme proto z louky vyhrabávali stařinu nahromaděnou v průběhu posledních let, kdy se nekosila. 

Výřez náletových dřevin se provádí v době vegetačního klidu, tj. v zimě a časně na jaře. Pokud jste se v březnu a dubnu kolem Litavky pohybovali, určitě jste si všimli, že došlo k vykácení olšiny a několika dalších stromů, čímž se místo prosvětlilo. Materiál byl zčásti odvezen, zčásti použit na místě na stavbu tzv. hadníku. Líhniště pro plazy je dřevěná ohrádka vyplněná jako jakýsi sendvič větvemi, listím, hoblinami a dřevní štěpkou z listnatých stromů. Plazi zde nacházejí úkryt, anebo sem také mohou naklást v době rozmnožování své snůšky. A právě takový hadník jsme s žáky na naší lokalitě vyrobili. Nachází se na osluněném, ale zároveň i přistíněném místě louky, aby zde plazi měli tepla i světla tak akorát. Shora jsme hadník přikryli plotovým pletivem, které slouží jako ochrana snůšek před predátory. A jestli budou plazi hadník využívat? Jsme přesvědčeni o tom, že ano. Jenom během dopolední práce na louce v polovině dubna jsme zaznamenali dva jedince ještěrky obecné a jednoho slepýše, kteří se vyhřívali na sluníčku na kupkách vyhrabané stařiny.

Nechtělo se mi, ale nakonec to bylo bezva

A co na to naši sedmáci? Co je nejvíce bavilo?

• „No ta práce, radši jsem venku než ve škole.“ (Michal);
• „Asi stavění hadníku, protože to je taková přírodní práce… prospěšná. Mně se sem nechtělo chodit a vůbec něco dělat, ale čím déle tady jsme, tím víc se mi to líbí.“ (Johy);
• „Na práci jsem se netěšil, ale teď mě opravdu baví, hlavně řezání pilou a sekání sekerou.“ (Sebastian);
• „Nelíbí se mi, že je všechno mokré a nerada hrabu, takže stavět hadník mě bavilo víc. Hodně se mi líbilo, když jsme na prvním setkání pozorovali přírodu pod lupou, jde tak všechno vidět detailně a koukala jsem se kamarádce do očí, a to bylo opravdu nádherné. Doufám, že tady nejsme naposledy, protože je tady moc hezky a je to lepší než sedět ve škole.“ (Sofi);
• „Baví mě hrabání, ale to tahání klacků mě moc nebavilo.“ (Ali);
• „...když jsme se šli podívat ven, tak mě pod lupou zaujali malí broučci, kteří lezli po kytkách.“ (Martin).

A proč to vlastně děláme?

• „Aby to bylo dobré pro přírodu, aby měla zvířata kde bydlet, asi ne všechna, ale aspoň nějaká.“ (David); „Myslím si, že to pomůže přírodě, že tady budou mít zvířata kde bydlet a bude tady hodně nových rostlin.“ (Martin) 

Patronát pokračuje

V květnu se uskutečnil botanický průzkum lokality, kdy jsme se pokusili zjistit velikost populace zvláště chráněných druhů rostlin. V září budeme pomáhat pracovníkům Technických služeb města Příbrami (TS) s hrabáním a nakládáním pokosené biomasy, aby mohla být z lokality odvezena ke kompostování. Zkontrolujeme také hadník, jestli není třeba doplnit materiál do ohrádky. 

Projekt patronátu by nebylo možné realizovat bez spolupráce s vlastníky pozemků (Aleš Fiala, město Příbram), Odborem životního prostředí, TS a Truhlářstvím Zdeněk Svoboda. 

Linda Trunečková; Romana Křížová
Hornické muzeum Příbram; ZŠ Bratří Čapků