V máji slavíme Den matek a letos si na konci tohoto měsíce připomeneme 130. výročí březohorské důlní katastrofy a 319 horníků, kteří při ní zahynuli. Jejich životy skončily, tíha starostí o jejich děti zůstala na bedrech jejich žen.

Terezie Puchernová se narodila 18. října 1857 na Hamru č. p. 13 havíři a domkáři Janovi Puchernovi a jeho manželce Marii, dceři mlynáře Karla Hopa z Plánice. Je otázkou, kde se její rodiče seznámili. Na Litavce, která tekla hned vedle plotu domku Puchernových, bylo tehdy několik mlýnů, a tak je možné, že Marie Hopová přišla do některého z nich sloužit. 

Chalupa Puchernových stála pod starým Kocourovským mlýnem, z něhož příbramská obec udělala v roce 1705 takzvaný Hořejší hamr nad svou vysokou pecí. Po zániku železářského závodu se v roce 1777 stal z hamru opět mlýn, který patřil rodu Achačů, ale jméno Hamr zdejší osadě zůstalo. Dnes však upadá v zapomnění a i místní lidé tuto lokalitu nazývají Havírnou podle nedaleké osady, vzniklé mezi Bohutínem a Vysokou Pecí až v 19. století. 

Havíř Jan Pucherna měl štěstí, že po svém otci, havíři a domkáři Vojtěchovi Puchernovi zdědil domek, k němuž patřily malý ovocný sad, něco přes hektar polí a louka. Byl tedy pro tento kraj typický kovozemědělec. Pracoval v příbramských stříbrorudných dolech a po šichtě ještě ve svém hospodářství s velkou pomocí své manželky Marie. Měli nejmíň devět potomků, z nichž několik zemřelo v dětském věku.

Terezie a rány osudu

Dcera Terezie navštěvovala jen obecnou školu a pak pracovala v domácnosti. Jako dvacetiletá se v Bohutíně koncem listopadu 1877 provdala za pětadvacetiletého horníka Josefa Roba, syna dřevěnkáře čili výrobce dřeváků Františka Roba z Havírny. V chaloupce manželových rodičů nebylo místo, a tak novomanželé bydleli u Puchernových na Hamru. Josef Rob tam začátkem března 1878 – necelé čtyři měsíce po svatbě – zemřel na zápal plic. Nedožil se ani zaražení nového Vysokopeckého dolu za Hamrem, které se konalo 1. července 1878. 

Terezie Robová rozená Puchernová se podruhé vdala v listopadu 1880 v Bohutíně za horníka Josefa Duška, syna horníka Josefa Duška z Lazce. Mladí Duškovi opět zůstali bydlet u Tereziiných rodičů na Hamru, kde se jim v červenci 1881 narodila dcera Anna. Zemřela v dubnu 1882 na „zánět trubiček“. 

Duškovi se pak přestěhovali do Vysoké Pece, kde v srpnu 1882 přišel na svět jejich syn Augustin. V polovině dubna 1884 zemřel. O dva týdny později, 1. května 1884, se Duškovým narodil syn Josef. V lednu 1886 přišla na svět jejich dcera Božena. Nedlouho potom si Duškovi pořídili na Vysoké Peci domek s nízkými stropy a šindelovou střechou. 

Pětatřicetiletý horník Josef Dušek ale dostal zápal plic a 20. listopadu 1887 ve svém domku zemřel. Den po jeho smrti jeho manželka porodila mrtvého chlapce. Josef Dušek byl společně se svým bezejmenným synem dalšího dne pohřben na bohutínském hřbitově. Třicetiletá Terezie Dušková se musela postarat o dvě maličké děti. Živili se, jak to šlo. Naštěstí dostávala po manželovi z bratrské pokladny alespoň nějakou penzi, a tak svůj domek zvládla splácet.

Sama na osm dětí

Tereziina nejstarší sestra Anna (*1851) byla provdána za lamače Filipa Milce (*31. července 1849). Bydleli v Bohutíně. Při důlním požáru na březohorském dole Marie dne 31. května 1892 však její manžel zahynul. Jeho tělo bylo vyvezeno až 2. června 1892 dolem Vojtěch (30. patro). Byl pohřben do rodinného hrobu v Bohutíně. Zanechal po sobě čtyři syny a dceru mladší čtrnácti let a jednoho syna, který už čtrnácti let dovršil. Jejich matka Anna však onemocněla rakovinou. Koncem dubna 1896 už bylo zřejmé, že se neuzdraví. Prosila svou sestru Terezii Duškovou, aby se jejích dětí ujala, a ta jí to slíbila. Anna Milcová 31. května 1896, přesně čtyři roky po svém manželovi, zemřela. Terezie Dušková se už neprovdala, sama se starala o osm dětí a všechny dobře vychovala. Dva z jejích synovců byli i zručnými řezbáři a vyřezávali figurky do betlémů. 

Tereziin syn Josef Dušek (*1884) se vyučil řezníkem, ale pracoval jako železniční zřízenec v Praze. Její dcera Božena v Praze sloužila se svou kamarádkou Terezií Jarolímkovou (*4. října 1886) z Havírny a seznámila ji se svým bratrem. 

Také Terezie Jarolímková vyrůstala jen s maminkou Annou a třemi sourozenci, protože její otec, lamač Tomáš Jarolímek (*18. prosince 1857 Lešetice) zahynul při březohorské katastrofě dne 31. května 1892 na 20. patře dolu Vojtěch. Jeho tělo bylo vyvezeno dolem Císaře Františka Josefa I. (Ševčinským). Byl pohřben do jednoho ze dvou společných hrobů obětí katastrofy na březohorském hřbitově. 

Začátkem února 1912 se Josef Dušek s Terezií Jarolímkovou v Bohutíně oženil. Narodila se jim dcera a žili v Praze. Na začátku první světové války Josef Dušek narukoval k 102. benešovskému pluku a bojoval v Srbsku. Jako zajatec zřejmě v roce 1915 zahynul kdesi v albánských horách. V první světové válce padl i jeho bratranec Antonín Milec, se kterým vyrůstal.

Dobrotivá babička Kudrlinka

Vdova Josefa Duška se s malou dcerkou vrátila ke své matce a už se znovu nevdala. Její tchyně, které už nikdo neřekl jinak než babička Kudrlinka (snad kvůli vlasům, které nosila schované pod šátkem?), bydlela nedaleko. Asi od roku 1930 začala chromnout a polehávala, a tak se o ni začala kromě její bezdětné dcery Boženy starat i její snacha a jediná vnučka. Babička Kudrlinka zemřela v únoru 1940 ve věku 82 let. 

O její dobrotě a laskavosti dosud svědčí nápis na náhrobku, jehož postavení na bohutínském hřbitově zařídil její synovec Prokop. Pod Kudrlinčinu fotografii nechal vytesat tato slova: „Spi sladce, drahá tetičko, ženo přešlechetná srdce zlatého. Jsme za vše vděčni a nezapomeneme.“    

Věra Smolová, SOA v Praze – SOkA Příbram 

Poznáte někoho na archivních fotografiích?

Státní okresní archiv pátrá po identitě lidí z Příbramska na fotografiích z první poloviny 20. století. Ukažte je i svým rodičům, babičkám a dědečkům, prababičkám a pradědečkům, pratetám a prastrýcům. Mohou ještě někoho poznat. Fotografie jsou na webu: ebadatelna.soapraha.cz/a/2075/1. Nahoře na liště je i možnost Náhledy pro prohlížení více snímků najednou. Nová čísla snímků se zobrazují dole a jejich soupis najdete na stejném webu ve složce Dokumenty nebo pod přímým odkazem 1url.cz/mKGT8. Pokud najdete své předky, příbuzné a jejich přátele nebo alespoň vám bude povědomé jméno ze seznamu či třeba poznáte vojenskou uniformu, napište údaje s číslem snímku na e-mailovou adresu katerina.jobekova@soapraha.cz. Můžete i volat na tel. 311 000 709 nebo 737 277 827.