Za svůj život napsal více než sto románů, povídek, divadelních her i pohádek. Inspiraci pro ně nacházel ve střetu dvou světů, mystické Svaté Hory a temných Březových Hor – ve zdejších reáliích, příbězích i legendách. Quido Maria Vyskočil byl jedním z výrazných osobností české literatury na přelomu 19. a 20. století. 

Plzeňská ulice v té době vypadala úplně jinak. Do jednopatrového domku, stojícího vlevo za křižovatkou se současným Dvořákovým nábřežím, se nastěhoval gymnaziální profesor dějepisu František Vyskočil se svou ženou Marií. Byl právě přeložen z Litoměřic do Příbrami. Ani ne po týdnu, 18. října 1881, se v tomto domě narodil jejich syn Antonín Ludvík. 

Když Antonín vychodil obecnou školu, složil úspěšně přijímací zkoušky na reálné a vyšší gymnázium. Mladého Vyskočila tehdy fascinoval střet dvou příbramských světů, který ho vedl k touze stát se knězem. Tento sen ho ještě před dostudováním gymnázia opustil, na rozdíl od jeho literární touhy a prvních literárních pokusů. „Pestrý, mystikou nadechnutý život Svaté Hory a temné, nebezpečné a pověr plné ovzduší březohorských šachet – toto křížení světla s tmou, oblačna s hmotností, snu s reálností… značný mělo vliv na tvářnost mé povahy,“ napsal později v románu Stříbrné město. 

Po maturitě začal studovat právnickou fakultu na Univerzitě Karlově, ale už rok nato se vrátil zpět do rodné Příbrami, aby se zapsal ke studiu na zdejší horní (báňské) akademii. Mnohem více ho lákalo prostředí literárních salonů. Díky studiu na akademii se však seznámil například s básníkem Františkem Gellnerem nebo Karlem Tomanem. Zcela zásadní pro něj však bylo příbramské setkání s Jaroslavem Vrchlickým, na jehož popud se nechal zapsat na filozofickou fakultu v Praze. Studium moderní filologie ukončil doktorátem. 

Stal se středoškolským učitelem češtiny, během první světové války pracoval jako úředník. Účastnil se i odboje a pomáhal organizovat protestní akce. Po válce byl knihovníkem a svoji profesní cestu zakončil jako přednosta knihovního oddělení ministerstva obchodu. 

Svá literární díla vydával pod uměleckým jménem Quido Maria a jako jeden z prvních se v nich věnoval hornickému prostředí a hornickým motivům – často prý chodil do příbramských hospod mezi staré havíře, aby zaznamenával jejich vyprávění. K nejznámějším dílům s touto tematikou patří například zmíněné Stříbrné město nebo Šachta. Vyskočil byl autorem mnoha románů, povídek, divadelních her a pohádek, jedno z jeho děl se stalo námětem pro film a sám pak ke dvěma filmům napsal scénář. Vydával i několik knih ročně. „Kudy on chodí, pořád myslí na to, že jeho práce jsou ozdobou české literatury,“ napsal o něm Jaroslav Hašek v satirické knize Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona. 

Angažoval se v mnoha spolcích, a to i v Příbrami. Byl jmenován čestným občanem města, jeho jméno nesla i část Zahradnické ulice. Postupně ho začaly trápit zdravotní problémy, ateroskleróza dolních končetin a zánět obratlů páteře ho dlouhodobě upoutaly na lůžko. Zemřel 14. srpna 1969, jeho náhrobek se nachází v sadě vzpomínek Na Hvězdičce. 

Václav Bešťák s přispěním Josefa Fryše

Foto: Karolina Ketmanová

Po stopách Quida Maria Vyskočila