Pro chudé rodiny v Příbrami nebo na Březových Horách bylo vlastnictví kozy zárukou obživy a krávy luxusem Zvířata však mohla způsobit i neštěstí, což dokumentuje následující příběh.

Rok 1875 se významně zapsal do příbramských dějin. Cukrářský závod Josefa Kavky převzal později proslulý cukrář František Bohumil Frýba. V květnu otevřel ve Svatohorské ulici první ateliér fotograf a malíř Jan Mos z Domažlic, který hned pořídil soubor fotografií šachet a dalších provozů zdejšího horního závodu. Příbram se připravovala na mohutné zářijové oslavy u příležitosti dosažení tisícimetrové kolmé hloubky na dole Vojtěch. 

Několik dní před jejich zahájením však prosákla na veřejnost zpráva o zpronevěře a krachu příbramské okresní záložny. V ní ukládaly své těžce vydělané peníze hlavně střední vrstvy obyvatel, jejichž napětí bylo na jinak slavnostní atmosféře města znát a kteří pak o své úspory opravdu přišli.

Tragédie na pastvě

Rodinu Šollových postihlo v těch časech ještě horší neštěstí, o němž přinesl zprávu i týdeník Horymír. Dne 14. července 1875 vedl osmiletý Josef Šolle se svou asi jedenáctiletou sestrou na pastvu krávu a kozu místo vyučování, protože školní rok končil až 31. července. Jejich matka zůstala na louce. Zpočátku pásl pod haldou Mariánského dolu chlapec kozu a sestra krávu. Později poprosil Josef svou silnější sestru, aby pásla kozu a jemu přenechala krávu. Sestra svolila. Josef ale nechtěl v rukou držet provaz, na němž byla kráva uvázána, a omotal si ho kolem těla. Po krátké době štípla krávu velká moucha. Kráva se splašila a dala se do běhu. Chlapec upadl na zem. Běžící kráva jím smýkala za sebou, dokud ji nechytil horník vracející se ze šichty s pomocí přítomných malířů pokojů, pracujících právě na Březových Horách. Chlapce od provazu odřízli a odnesli domů. Josef Šolle, syn zemřelého mlynáře Antonína Šolle a Josefy rozené Kubíkové, však utrpěnému zranění dne 19. července 1875 v deset hodin večer podlehl. Do úmrtní matriky byl coby příčina úmrtí uveden pouze zánět mozku. Kněz tam ještě poznamenal, že chlapec byl vlastně zaopatřen, protože byl nedlouho předtím u zpovědi se školní mládeží. Jako chlapcovo bydliště byly zapsány Březové Hory č. p. 217. 

Jak se ale ocitla mlynářská rodina v Mariánské ulici hornické obce? Proč začal Josef Šolle se svým mladším bratrem Karlem chodit do první třídy březohorské obecné chlapecké školy až od 18. listopadu 1874, když školní rok začal už 15. září? 

Březové Hory tehdy ještě neměly vlastní farní úřad ani hřbitov. Zde zemřelí lidé byli pochováváni v Příbrami, ale úředníci březohorské samosprávy pořizovali alespoň vlastní soupis zemřelých. Do něj poznamenali, že se Josef Šolle narodil v Suchdole u Křečovic respektive u Prosenické Lhoty, na hranici okresů Příbram a Benešov. 

Josefův otec Antonín byl synem Jana Šolle, mlynáře v Hradišti u Blatné č. p. 47 a Barbory, dcery Vojtěcha Zelenky, mlynáře v Blatné č. p. 42. V Hradišti byl ještě mlýn č. p. 30 patřící dalšímu z mlynářského rodu Šollů. Coby svobodný a již čtyřicetiletý mlynářský tovaryš se Antonín seznámil nejspíš v Bohutíně s pětadvacetiletou svobodnou Josefou, dcerou tamějšího sedláka Matěje Kubíka z č. p. 17. Jiný Jan Šolle, zřejmě Antonínův příbuzný, si totiž v roce 1857 koupil krásný bohutínský mlýn č. p. 22, zvaný dnes Dolejší Achač. 

Antonín a Josefa Šollovi měli svatbu 15. září 1863 v Bohutíně. Josefa jistě dostala věno, a tak si mohli pronajmout mlýn v Suchdole u Prosenické Lhoty č. p. 25 na hranicích okresu Příbram a Benešov. Říkalo se mu Hájek podle rybníka ležícího nad mlýnem. Na kopci nad rybníkem Hájek stávala dobře opevněná tvrz. Do ní vedla podzemní chodba, jejíž východ vyúsťuje snad dosud u mlýna. Antonínovým stárkem byl Václav Šolle z bohutínského mlýna č. p. 22, který ale v suchdolském mlýně v listopadu 1868 zemřel. 

Nepodařilo se zjistit, kde se Šollovým narodila nejstarší dcera. V suchdolském mlýně se jim kromě synů Josefa (*13. března 1867) a Karla (*28. října 1868) narodil ještě František (*24. března 1870). Všichni tři byli pokřtěni v Křečovicích. 

Šollovi si nejpozději v roce 1868 koupili na Březových Horách domek v Mariánské ulici č. p. 217. Když nedlouho po Františkově narození mlynář Antonín Šolle zemřel a jeho rodina přišla o živitele, Josefa Šollová se s dětmi přestěhovala do březohorského domku. Přesto na tom zpočátku Šollovi byli o trochu lépe než jiné rodiny bez otce, protože měli vlastní krávu, která je živila. Kravské mléko bylo na „Březohoře“ vzácné. 

Mnohé chudé březohorské rodiny se snažily chovat alespoň kozy. Nejvíc koz bylo na „dolejších“ Horách, kterým se proto říkalo posměšně Kozí Hory či Kozinec. Počet koz se březohorská samospráva snažila omezovat, protože jejich majitelé většinou neměli vlastní pastviny, takže kozy spásaly všechny obecní pozemky a působily značné škody. Snaha březohorských úředníků však byla marná. Březové Hory byly plné koz ještě v první polovině 20. století.

Školní docházka prakticky nulová

Josefa Šollová své děti do školy zřejmě neposílala, protože jí musely pomáhat. Podle třídního katalogu byla docházka obou chlapců ve školním roce 1874/75 prakticky nulová. Nelze zjistit, zda jejich matka byla pro zanedbání povinné školní docházky popotahována. Z roku 1875 se nedochovaly žádné soudní spisy, takže ani není známo, zda byla v souvislosti se synovým úmrtím vyšetřována. 

Několik let po tragické smrti svého nejstaršího syna se Josefa Šollová vrátila do Bohutína. Neudržovaný březohorský domek přešel před koncem 19. století do vlastnictví jejího syna Karla, kterému se v životě nevedlo dobře. Karel Šolle a jeho manželka Marie neměli děti a roku 1897 byli v evidenci vedeni jako chudí. Domek v Mariánské ulici dostal jiného majitele. Dospělosti se dožil i nejmladší z bratrů František, jeho osud však není znám. Kvůli neutěšené finanční situaci přišli o mlýn i jejich bohutínští příbuzní. 

Věra Smolovám SOA v Praze – SOkA Příbram