Po polovině 18. století už magistrát nesměl bránit příslušníkům šlechty, aby si v Příbrami kupovali nemovitosti podle libosti. Ze Zárybnického dvora, jehož historii se věnujeme ve třetím pokračování, však šlechta stejně odešla.

 Urození užívali výhod života v královském městě, obohaceném díky Svaté Hoře o čilý poutnický ruch. Většina z nich mluvila německy, a tak přispěli k postupné germanizaci vyšší vrstvy zdejšího obyvatelstva, která je v mnohém napodobovala. 

V Příbrami se usadil také rytíř Antonín Arnošt Strojetický ze Strojetic. Pocházel ze starého českého katolického rodu a kromě několika venkovských statků zajišťujících jeho rodině dostatečné příjmy vlastnil i dům ve Vodičkově ulici na Novém Městě pražském. Rytíř Strojetický měl manželku Barboru rozenou Dejmovou ze Stříteže (†1774) a syny Jana, Karla (†1770) a Jiřího Antonína, který stal knězem Tovaryšstva Ježíšova a rektorem jezuitské koleje v Klatovech.

Strojetický koupil usedlost na Příkopech i Zárybnický dvůr

V Příbrami Antonín Arnošt Strojetický v únoru 1764 koupil od radního Josefa Františka Richtera za 7000 zl. reprezentativní hospodářskou usedlost za arcibiskupským zámkem, ve které dnes sídlí restaurace U Švejka a stavební úřad. Byla ohrazena zdí, měla ovocnou a kuchyňskou čili zeleninovou zahradu, skleník, prádelnu, stáje a další hospodářská stavení a patřily k ní i rozlehlé polnosti. Podle postupní smlouvy měla připadnout jeho dceři Anně Polexině svobodné paní von Helversen. 

V květnu 1765 koupil Antonín Arnošt Strojetický za 9100 zl. Zárybnický dvůr s právem várky osm sudů piva, s 35 hektary polí, s loukami, ze kterých se sklízelo 20 vozů sena, a zahradou, ale také se závazky ve výši asi 8000 zl., které převzal po předchozích majitelích. Rytíř Strojetický byl zároveň dlužen věno svým dcerám – Marii Anně ovdovělé Wiederspergové z Wiederspergu upsal na tomto dvoře 4000 zl. a její sestře Anně Polexině svobodné paní z Helversen 2000 zl., které měly dostat po jeho smrti.

Neúroda a nedostatek potravin vedly k nemocem

Již příštího roku 1766 hodně pršelo. Mokrá léta pokračovala až do roku 1769 a jejich důsledkem byly špatné úrody. Přesto se obilí nadále muselo vozit do vojenských skladů. Počátkem roku 1770 napadlo mnoho sněhu a mrzlo do pozdního jara, takže ozimy vyhynuly. Koncem roku a na počátku roku následujícího bylo počasí mírnější, s častými dešti, ale od 18. března 1771 padal deset dní sníh. Mrazivé vánice trvaly až do Velikonoc. V dubnu způsobil tající sníh povodeň. Poškozené ozimé žito se muselo zaorat, cena obilí na trhu stoupala. 

V červnu opět nastalo deštivé počasí. Panovnice Marie Terezie vyslala důstojníky, aby v Čechách provedli soupis obyvatelstva a tažného dobytka. Dvorská válečná rada v červenci královně oznámila, že si zubožení lidé pro nedostatek obilí vaří trávu a spařují kopřivy, jedí chléb z ovsa, mlýnského prachu a otrub, zdechliny, psy a kočky. I v Příbrami propukl dobytčí a hlavně ovčí mor a v červnu 1771 začali lidé umírat na horečnatou infekci, považovanou za mor. V Čechách tehdy zemřelo 260 000 lidí.

Sedm pohřbů denně

V Příbrami se denně konalo až sedm pohřbů. Na hřbitově u kostela sv. Jakuba ani u kostelíka sv. Jana na předměstí už nebylo zemřelé kam dávat, a tak byl v říjnu 1771 znovu ohrazen a posvěcen malý hřbitov, ležící hned za hradbou dvora Strojetických na Příkopech, v místech pozdější zahrady učitelského ústavu (dnešní obchodní akademie a ulice U Nemocnice). Tento hřbitov U Korejtek byl pravděpodobně založen pro nedostatek místa na městských hřbitovech za morové epidemie 1680–1681 a používal se i během morové epidemie 1713–1714, kdy byl znovu ohrazen a následně rozšířen. 

V lednu 1772 byly na hřbitově U Korejtek vykopány tři šachty, v nichž se pohřbené mrtvoly pouze zasypávaly vápnem. Významní lidé si však i v této době přáli být pohřbeni do krypty v kostele sv. Jakuba.

Páchnoucí těla v kryptě

Antonín Arnošt Strojetický ze Strojetic zemřel 6. února 1772 ve věku 81 let (nikoliv na nákazu) ve svém domě na Příkopech a byl pochován právě do krypty, kde bylo od prosince 1771 do února 1772 pohřbeno několik osob, zemřelých v období hladomoru na různé nemoci. Jejich těla se rozkládala a z krypty se kostelem šířil odporný zápach. 

Odpoledne 16. dubna 1772 přišel k purkmistrovi Janu Baptistovi Fiorone vrchní horní správce Dionisius Martinez (Diviš Martinec) a nařídil, že se páchnoucí těla z krypty mají odvézt na hřbitov za město. Purkmistr Fiorone dal s vědomím děkana odvézt z krypty v noci ze Zeleného čtvrtku na Velký pátek sedm mrtvol, které nechal pohřbít do šachty na hřbitově U Korejtek. Kromě Antonína Arnošta Strojetického to byly ostatky Františky Zádubské ze Schönthalu, Jana Holého, Leopolda Josefa Schmalfusse, ředitele panství Točník, radního Václava Regla, Františka Zikmunda Alise, šichtmistra a otce pozdějšího hormistra a vrchního horního správce Jana Antonína Alise, Mikuláše Františka Ehemanta, příbramského hormistra.

Vypukl skandál

Prázdné rakve byly vráceny do krypty, jejíž krycí kámen byl zazděn. V kostele však zůstal pronikavý puch a potupný převoz kdosi prozradil, a tak ve městě vypukl skandál. Děkan nařídil hrobníkovi, že těla tří mužů včetně rytíře Strojetického, kteří prokazatelně nezemřeli na nákazu, musí s několika pomocníky ze šachty vyzdvihnout a vrátit je do krypty. Dva nebožtíky do krypty vrátili, ale mrtvolu radního Václava Regla nechali déle než měsíc ležet v boudě u hřbitova, než ji Reglovi přátelé v noci tajně pohřbili na hřbitově u kostela. 

Magistrát zahájil vyšetřování, iniciátor celé akce – vrchní horní správce Martinec – ale poslal jen písemné vyjádření. Magistrát zaslal stížnost apelačnímu soudu, guberniu a nejvyššímu mincmistru hraběti Pachtovi. V červenci byla stížnost zamítnuta a oběma viníkům byla udělena důtka. Purkmistr Jan Fiorone byl na šest měsíců suspendován a v březnu 1773 při opětovném uvedení do rady byl přísně napomenut, aby se napříště vyhýbal „prostituci celého magistrátu“.

Potomci Strojetického na Příbram zanevřeli

Není divu, že potomci rytíře Strojetického už nechtěli mít s Příbramí nic společného a svůj zdejší majetek se rozhodli prodat. Právovárečný dům na Příkopech koupila v březnu 1775 od svobodné paní Anny Polexiny von Helversen rozené Strojetické ze Strojetic za 2000 zl. vdova Terezie hraběnka z Unwerthu rozená Čejková z Olbramovic. 

Zárybnický dvůr zdědil Antonínův vnuk Karel Josef Strojetický, syn Karla zemřelého v roce 1770. O své věno upsané na dvoře jako speciální hypotéku se hned na jaře 1772 přihlásila Marie Anna von Ottue dříve z Wiederspergu a rozená von Strojetic. Kapitál 4000 zl. přenechala z mateřské lásky své dceři Anně Josefě rytířce z Gfässer a pro případ její smrti svému zeti rytíři Christianovi z Gfässer, přísedícímu většího zemského soudu. Úroky si Marie Anna von Ottue do své smrti ponechala. 

Antonínův syn jezuita Jiří Antonín Strojetický ze Strojetic žil po zrušení svého řádu v roce 1773 v Prácheňsku (†28. 10. 1785). Jeho příbuzní se už v Praze 21. listopadu 1775 dohodli o konečném vypořádání. Zárybnický dvůr od Marie Anny, vdovy po starším Karlovi Strojetickém ze Strojetic, jako poručnice jejich syna rytíře Karla Strojetického ze Strojetic vyplatila za 5250 zl. Anna Polexina z Helversen. Později dvůr jako zástupce rodiny již zletilý baron Strojetický prodal za 5900 zlatých na splátky příbramskému měšťanovi Jakubovi Hubáčkovi, který si ho nechal zaknihovat 30. 10. 1776 a o osm let později ho doplatil.           

Pokračování příště

Věra Smolová, SOA v Praze – SOkA Příbram