Pamatujete si ještě na svačiny, které jsme jako malí nosili do školy? Já vzpomínám rád. Rohlík s něčím mazlavým uvnitř zabalený v ubrousku, k tomu „pišingr“ v lesklém obalu a flekatý banán, popřípadě kolem Mikuláše mandarinka. Všechno komplet v igelitovém pytlíku občas doplněné o vanilkové mlíčko v nápojovém kartonu. 

Pokud se podařilo svačinu sníst a ta neskončila mumifikovaná na dně školní brašny, putovaly jednotlivé obaly svorně do koše, který byl ve třídě pod umyvadlem. Bez většího stresu pak dožily svůj mrzký život někde na skládce za městem. 

Doba se změnila a každý alespoň malinko chytrý člověk ví, že se odpadky třídí. Že papír patří do papíru, plast do plastu a slupka od banánu do bioodpadu. Jsem opravdu rád, že naše město patří, co se týká třídění odpadu, k těm nejlepším v kraji. Umíme už dokonce třídit i použité kuchyňské tuky nebo sklo a kovy. V podstatě už nám zbývá jen pochopit, že když se něco do kontejneru nevejde, rozhodně to nemáme nechat povalovat u něj, ale nacpat to do jiného, kam se to vejde nebo s tím dojet do sběrného dvora. 

Pomalu přichází čas, kdy se z pojmu skládkování stane zakázané slovo. Stále méně a méně odpadu bude možno odložit na skládce a jednou na skládku nepřibude už vůbec nic. Oběh surovin se bude muset zdokonalit natolik, že objem dále nevyužitelného odpadu bude co nejmenší. I po tom tu ale budou miliony tun čehosi, z čeho nevyrobíte ani mikinu ani sedačky do nové Škodovky, a dokonce ani veganský karbanátek. 

Jako schůdná cesta nakládání s odpadem se jeví jeho energetické využití. Směsný odpad má slušný energetický potenciál a dokáže svou „silou“ konkurovat i doposud užívaným palivům. Prudkým vývojem procházejí technologie, které dokáží odpad přeměňovat na poměrně čistou energii tepelnou a potažmo elektrickou. Díky moderním sofistikovaným postupům nepřináší tato zařízení velkou ekologickou zátěž pro své okolí, jsou rozhodně méně škodlivé než veliké skládky. O možnosti takové likvidace odpadu v našich končinách vedeme jednání s místní teplárnou a s okolními obcemi. Pomalu se rýsuje vize vzájemné spolupráce a společné odpadové politiky, která by znamenala vyřešení problému s odpadem na dlouhá desetiletí. 

Jan Konvalinka, starosta města Příbram