Přelom října a listopadu se po celém světě nese v duchu vzpomínání na zesnulé blízké. V Čechách tento den známe jako Památku zesnulých neboli Dušičky, kdy v tichosti vzpomínáme, zapalujeme svíčky a pokládáme květiny na hroby těch, kteří už nejsou mezi námi.

V anglosaském světě se tento svátek nazývá Halloween. Děti se oblékají do strašidelných kostýmů, chodí od domu k domu a koledují sladkosti. Vyřezávají se dýně a zapalují svíčky. Typické jsou také čarodějnice, pavučiny, pavouci, černé kočky, strašidla a duchové. V současnosti spoustu českých rodin tuto tradici převzalo a znaky Halloweenu jsou k vidění i v našem okolí.

Co u nás ale už tolik rozšířené není, jsou oslavy ve stylu Día de Muertos.

V Mexiku, odkud svátek pochází, je zvykem uctívat zesnulé oslavou. Kromě oltáře, na kterém jsou vystaveny fotografie zesnulých, nechybí ani hostina, plno dobrého jídla, pití, zpěvu a tance. Je to čas pro rodinu, kdy si všichni vyprávějí příběhy o nejbližších, kteří už nejsou mezi nimi. Mexičané věří, že díky vyprávění příběhů a vzpomínání si naše blízké zesnulé připomínáme a stále je udržujeme v naší paměti a v našem srdci. Zároveň věří, že se v tento den mrtví opravdu vracejí na zem, aby si prohlédli své živé potomky a jiné příbuzné. 

A proto jsme ani my letos nezaháleli a vrhli jsme se společně s našimi španělštináři do velkolepých oslav. Španělsky mluvící svět je jedna velká party, a proto i oslavy na počest zemřelých probíhají ve velkém stylu. Převážně v Mexiku lidé vzpomínají několikadenní oslavou. Día de los Muertos je svátek plný barev, kostlivců, cukrových lebek „calaveritas“, květin, hudby, průvodů, tance a dobré nálady. Mexičané netruchlí, naopak hodují, pijí a tančí. Pro zesnulé členy rodiny staví velké oltáře doplněné svíčkami, květy, fotografiemi a oblíbenými věcmi či jídlem zesnulého a své obličeje zdobí malbou v podobě elegantních lebek („calavera catrina“). Svátek přijímá smrt jako součást života a 1. a 2. listopad jsou považovány za šťastné dny shledání mezi živými a mrtvými. I z tohoto důvodu je na oslavy Día de Muertos kladen velký důraz a předchází jim několikatýdenní přípravy.

Mexický hřbitov pod Svatou Horou

I my jsme se pilně připravovali. Někteří vytvářeli tradiční „cempasúchiles“ (afrikány) z papíru, jiní se pustili do výroby pestrobarevných „calaveritas“ (lebek) a přímo na oslavu mnoho z nás dodrželo tradici a na svých obličejích vytvořili elegantní lebkouny. Dne 3. listopadu se jazyková učebna proměnila v mexické „cementerio“ (hřbitov) a ožila tradiční mexickou výzdobou. V rámci hodin španělského jazyka nám byl představen nejenom pestrobarevný mexický oltář (se všemi tradičními náležitostmi), ale i zesnulé slavné osobnosti hispanofonního světa. U každé z nich jsme museli splnit úkol, který nás mohl posunout k vytoužené jedničce ze španělského jazyka a sladké odměně. 

Seznámili jsme se např. s významnou mexickou malířkou Fridou Kahlo, kolumbijským spisovatelem Gabrielem Garcíou Márquezem, španělským architektem Antonio Gaudím nebo argentinským fotbalistou Diegem Maradonou. Každá osoba se nám krátce představila a poté jsme museli vyluštit osmisměrku, odpovědět na kvízové otázky, poslechnout si písničku nebo složit a vyhledat slova typická pro Día de Muertos. 

Během oslav v Mexiku přicházejí celé rodiny na hřbitov, kde tráví skoro celou noc. Jedí, pijí, zpívají a věří, že se s nebožtíky viděli a popovídali si s nimi. Podle tradice zdobí oltář všemi čtyřmi elementy života. Vzduch je symbolizován skrze „papel picado“ (prořezávaný papír, ze kterého je vytvořena girlanda), oheň skrze plápolající svíčky, zemi symbolizují pokrmy a vodu sklenice s vodou, které mají podle legendy uhasit žízeň mrtvého. A abychom uhasili žízeň nejenom mrtvých, ale i tu naši, rozhodli jsme se tento piknik živých s mrtvými realizovat i ve třídě. V průběhu plnění úkolů s našimi slavnými osobnostmi jsme proto mohli hodovat, tančit, anebo poslouchat a zpívat španělské písničky. Učili jsme se nejen nová slovíčka, ale i pohled na smrt jako takovou. Naši španělštináři-začátečníci zároveň zjistili, jak je pro výuku cizích jazyků důležitá nejenom znalost našeho mateřského jazyka, ale i všech ostatních – například angličtiny.

Svátek na seznamu světového dědictví

Celý den ve znamení oslav jsme si moc užili a tento svátek, který je jednou z nejzajímavějších událostí na světě a je zařazen do světového dědictví UNESCO, nás přesvědčil o tom, že k pochopení různých kultur a jazyka jako takového je důležité zažít jejich významné tradice a zvyky. A ani není nutné kvůli tomu letět přes půlku světa. Naladit se na ně můžeme skrze filmy, knihy, vyprávění přátel nebo také skrze netradiční výuku cizího jazyka ve škole – a tím nám dojde, že pro nějaký stát může být tento svátek důležitější než pro nás Vánoce. 

Gabriela Dvořáková
ZŠ pod Svatou Horou