Čím mladší člověk je, tím vzdálenější mu stáří připadá. Možná vnímá, že jednou ve vzdálené budoucnosti přijde jakási doba, ve které se objeví něco, čemu se říká stáří. Je to ale něco tak hrozně dalekého a neurčitého, že vlastně ani nemá cenu se tím teď zabývat. V mládí jsou tisíce lepších věcí k řešení než to, že jednou budeme staří.

Do seniorského věku mám ještě vcelku daleko, ale pohádku mládí už mám dávno odžitou, přečtenou a v knihovničce života uloženou. To, že stárnu, si nejvíce uvědomuji na druhých. Člověk sám sobě přijde tak nějak pořád stejný. Když ale potkám mladou rodinu kolem třicítky, jak veze v kočárku dítě a taťka nebo mamka mne pozdraví slovy „dobrý den pane učiteli“, uvědomím si, že ten čas fakt letí. Vždyť to byly malé děti, které jsem je tehdy ve škole mučil angličtinou. A dnes mají svoje děti a ty půjdou za chvíli také do školy. No, prostě to letí a nic s tím neuděláme. Podstatné je, jak se sami cítíme…

V tomhle čísle Kahanu je zajímavý rozhovor s paní Hovorkovou, která stojí za projektem Fit senior. Kromě spousty jiných zajímavostí se v něm zmiňuje i o tom, jak důležité je, aby se starší lidé necítili ve společnosti opuštění, odstrčení, aby se vzájemně potkávali a měli dostatek vyžití. Samota a nuda v pokročilém věku umí člověku sice plíživě ale přesto dost výrazně ublížit. Duše i tělo chřadne o mnoho rychleji a člověka snáze udolávají chmury. Proto vítám, že v našem městě funguje řada seniorských organizací, které se sdružují v Senior Pointu nebo ve zmíněném Fit senioru a nabízí široké spektrum aktivit a vyžití.

Tak, ať už patříte mezi starší nebo mezi mladší odběratele Kahanu, přeji vám mnoho pohodových chvil při jeho čtení!

Jan Konvalinka
starosta