Jakým způsobem lze snížit množství nejen skládkovatelného odpadu? Ze strany domácností, firem i města. Tuto téměř nerudovskou otázku jsme položili příbramským zastupitelským klubům. Publikujeme odpovědi těch, které na výzvu Kahanu odpověděly. Seřazené jsou abecedně od Z k A.

Aleš Barášek, Šance pro Příbram

Odpad patří k životu každého města. Ale čím méně ho vyprodukujeme, tím čistší prostředí i nižší náklady nás čekají. Dobrá zpráva je, že velkou část máme ve vlastních rukou – doma, ve firmách i na radnici. Domácnosti mohou začít jednoduše. Už při nákupu vybírejme výrobky s co nejméně obaly, nosme si vlastní tašky či krabičky. Jednorázové plasty? Nejlepší je jim předcházet. Samozřejmostí je třídění – papír, plasty, sklo, bioodpad i elektrospotřebiče mají svá místa. A skvělý tip navíc: pijme vodu z kohoutku. Je kvalitní, levná a nezůstane po ní hora plastových lahví.

Firmy mají velký vliv. V kancelářích stačí drobnosti – oboustranný tisk, třídění papíru, kontejner na tonery nebo nahrazení kelímků hrnky. Výrobní podniky zase dokážou vracet materiály zpět do výroby místo toho, aby končily ve sběru. A když nabídnou zákazníkům vratné obaly či znovuplnitelné nádoby, ušetří se hned dvakrát – příroda i peníze.

Město by mělo být hybatelem změn. Má v rukou nástroje, jak lidem třídění i předcházení odpadu usnadnit. Patří sem dostatek kontejnerů, sběrné dvory i kompostárny. Zvláštní roli hraje osvěta ve školách – děti se učí správné návyky a přinášejí je domů. Fungují i motivační programy: obce, které domácnosti odměňují za třídění, mají prokazatelně méně směsného odpadu. A město samo může jít příkladem – od recyklovaného papíru po akce bez jednorázových plastů.

Každý krok se počítá. Pokud táhnou domácnosti, firmy i město za jeden provaz, může směsného odpadu ubýt o desítky procent. To znamená méně skládkování, nižší poplatky a zdravější prostředí pro nás všechny.

Markéta Škodová, Spojenci – TOP 09, Starostové a nezávislí, Politické hnutí Hlas, SOS Příbram a nezávislí kandidáti

Každá úroveň má trochu jiné možnosti. Domácnosti: Prevence vzniku odpadu – nakupovat věci bez zbytečných obalů, používat vlastní tašky, sáčky, krabičky, volit trvanlivé produkty namísto jednorázových (např. lahev na vodu, látkový ubrousek, holicí strojek místo jednorázových); Kompostování – bioodpad (slupky, zbytky jídel, kávová sedlina) lze doma kompostovat nebo předat do hnědých kontejnerů; Třídění – papír, plast, sklo, kovy, elektroodpad, oleje – čím více vytřídíme, tím méně končí na skládce. Znovupoužití a opravy – darovat věci do reuse center, bazarů, charit, nebo je (nechat) opravit.

Firmy: Optimalizace balení a výroby – omezit nadbytečné obaly, zavést vratné nebo recyklovatelné obalové materiály; Cirkulární hospodářství – využívat vedlejší produkty jako suroviny pro další výrobu; Firemní kompostéry a sběrné systémy – oddělený sběr papíru, plastu, bioodpadu přímo na pracovišti; Odpovědné nakupování – volit dodavatele, kteří minimalizují obaly a nabízejí servis/opravitelnost výrobků; Vzdělávání zaměstnanců – školení o správném třídění, motivace k úsporám (např. méně tisku, vícenásobné využití materiálů).

Města a obce: Infrastruktura pro třídění a sběr – dostatek kontejnerů, sběrné dvory, mobilní svozy velkoobjemového odpadu; Podpora reuse center – místa, kde lidé mohou odevzdat použitelné věci k dalšímu využití; Kompostárny a bioplynové stanice – využití bioodpadu energeticky nebo na výrobu kompostu; Motivační systém poplatků – „plať, kolik vyhodíš“, čím méně směsného odpadu domácnost vyprodukuje, tím nižší poplatek zaplatí. Osvěta a vzdělávání – kampaně o předcházení vzniku odpadu, workshopy pro děti i dospělé; Podpora lokálních podniků – bezobalové obchody, půjčovny (nástroje, sportovní vybavení), sdílené služby.

Miroslav Peterka, Občanská demokratická strana

Odpověď na otázku, jak snížit množství odpadu, se stále opakuje a většina z nás ji dávno zná. Základ je jednoduchý – třídit. Přesto se v mnoha domácnostech tato samozřejmost neděje. Lidé jsou pohodlní a místo vědomého přístupu volí tu snazší cestu. Ve výsledku tak rozhoduje svědomí každého jednotlivce. Skutečné změny však pravděpodobně nastanou až tehdy, když budou jasně stanoveny legislativou. Typickým příkladem je používání jednorázových plastových obalů u potravin. Když váží plastový obal více než samotný výrobek, je zřejmé, že takový přístup je neudržitelný. Omezení nadměrného balení potravin proto musí řešit i zákony. Pozitivní zprávou je, že i na místní úrovni se věci hýbou správným směrem. V našem městě se rozjel osvědčený systém door to door (odvoz tříděného odpadu přímo od domů), který už nyní přináší viditelné výsledky. Jakmile se podaří tuto metodu rozšířit do celého města, budeme mít mnohem blíže k číslům, která od nás legislativa požaduje.

Simona Luftová, Česká pirátská strana

Česko patří k zemím, které stále produkují příliš mnoho odpadu. Každý obyvatel v průměru vyhodí přes půl tuny komunálního odpadu ročně. Třídění sice funguje lépe než před deseti lety, ale skutečná výzva neleží jen v recyklaci. Klíčové je samotné předcházení vzniku odpadu – tedy změna výroby, spotřeby i každodenních návyků. Nejlepší odpad je ten, který vůbec nevznikne.

Osobně si myslím, že primární odpovědnost mají firmy. Mohou být udržitelnější např. tím, že používají ekologické materiály, minimalizují zbytečné obaly, prodlužují životnost výrobků a podporují opravitelnost či recyklovatelnost svých produktů. Lidé pak mohou přispět tím, že poctivě třídí a uvědoměle nakupují – vybírají si kvalitní a udržitelné výrobky a podporují třeba bezobalové obchody, které se snaží snižovat množství odpadu.

Města a obce mají důležitou úlohu v tom, aby lidem třídění co nejvíce usnadnila. Příbram vykročila správným směrem pilotním projektem door to door, kdy mají lidé nádoby na třídění přímo u domu. Je potřeba tento systém více rozšířit v našem městě a zároveň přidat kontejnery na tříděný odpad, včetně kovů. Neméně důležité je také častější svoz – přeplněné nádoby lidi od třídění odrazují a kolem popelnic se často hromadí odpadky, které vypadají opravdu hrozně a kazí prostředí kolem nich.

Jako učitelka vidím ještě jeden zásadní rozměr: edukaci. To, jak rodiče vychovávají své děti a jak jsou vedeny ve škole, formuje jejich vztah k odpadům a k přírodě na celý život. Se žáky se snažím probírat témata týkající se ekologie a odpovědného nakládání s odpady. Často je překvapí, kolik odpadu vzniká např. tím, že nakupují tzv. rychlou módu (fast fashion) v obchodech typu Shein nebo Temu – levné, nekvalitní oblečení, které brzy skončí na skládce.  Snažím se je seznámit s myšlenkami šetrného nakládání s odpady (zero waste), minimalismu, udržitelného životního stylu, a o tom, že extrémní konzumní způsob života je dlouhodobě neudržitelný. Ukazuji jim, že i malé změny mají smysl, třeba nakupovat do látkových tašek, nebalit banány do plastu, používat vlastní krabičky na obědy nebo kovová brčka. Každý takový krok přispívá k snížení množství odpadu.

Neméně důležité je také přemýšlet o vlastní spotřebě. Reklamy nás přesvědčují, že potřebujeme stále nové věci a levné obchody nás vybízejí k neustálému konzumu svou dostupností. Když si ale položíme ruku na srdce, většinu těchto věcí opravdu nepotřebujeme. Levná cena často znamená krátkou životnost – a tedy další odpad navíc. Pokud chceme skutečnou změnu, musíme začít u sebe: méně nakupovat, více opravovat a nenechat se nachytat na levné nesmysly. Jen tak můžeme snížit množství odpadu, které zahlcuje naše města i přírodu.

Jan Konvalinka, ANO 2011

Pamatujete si, jak mnoho lidí kritizovalo to, že se na Nováku zavedly zálohované kelímky? A dnes je z toho něco, co nám přijde úplně normální. Způsobů, jak snížit objem odpadu se dá nalézt více. Ten nejjednodušší, na který, myslím si, ne každý z nás ještě přišel, je tolik odpadu neprodukovat. Nebo jinak. Snažit se chovat tak, aby za námi tolik odpadu nezůstávalo. Navykli jsme si používat jednorázové sáčky, kelímky, lahve, tašky, boxy na jídlo, příbory a další podobné věci, které zahazujeme v okamžiku, kdy splní svou životní misi. Ani nás to nějak zásadně netrápí, protože hodnota takových věcí, myslím tím jejich cenu, je pro nás v porovnání s ostatními životními náklady úplně nicotná. Koupíme si pití v lahvi, vypijeme a zahodíme. Na benzinové pumpě si koupíme kávu v kelímku a ten pak zahodíme. Zapomeneme si tašku na nákup, koupíme novou a tu pak zahodíme. Jsou to takové malé drobné věci, kterých si ani nevšimneme, a přitom mají ve svém důsledku zásadní vliv na to, kolik odpadu jako společnost produkujeme.

Totéž je i u firem různé velikosti. Naštěstí se „kultura neplýtvání“ pomalu a postupně dostává i mezi firmy. Netisknou se zbytečnosti, používají se recyklované nebo recyklovatelné materiály, optimalizují se např. způsoby balení zboží atp. I v tomto jsou ale stále značné rezervy. Některé firmy a živnostníci tady v Příbrami také ještě nepochopili, že odpad z podnikatelské činnosti nepatří do veřejných kontejnerů, a už vůbec ne do malých odpadkových košů – třeba v Pražské ulici. To je mimochodem věc, kterou začneme s větší razancí postihovat.

Třídění odpadu nám v Příbrami moc nejde. Čísla hovoří jasně. Celorepublikový průměr je 55 kg vytříděného odpadu na obyvatele a rok. My jsme horko těžko přelezli hranici 44 kg. Dokonce průměr celého Středočeského kraje přesahuje 61 kg na obyvatele a rok. A to už je opravdu velký rozdíl oproti Příbrami. Po městě a jeho osadách jsou na dvě stovky třídících míst. Mnoho obyvatel se už zapojilo do systému door-to-door a k tomu tu máme sběrný dvůr. Děláme všechno pro to, abychom lidem třídění maximálně zjednodušili. I u třídění ale platí, že aby se něco někomu podařilo, tak ten dotyčný musí splnit tři věci. Chtít, moci a umět. Můžou všichni a většina to umí, zbývá jen začít chtít.

Rubriku zpracoval: Stanislav D. Břeň