Stojíce na prahu nového roku a třímajíce v rukou doposud nezchladlé vzpomínky na rok končící, přepadá nás nejedna svízelná myšlenka směřující k budoucnosti, k tomu, co nás v nejbližších měsících čeká. Přemýšlíme, jak jsme obstáli letos a zda obstojíme v příštím roce. 

Dvacátý rok se s námi opravdu nemazlil. Kromě prvních tří měsíců a několika letních týdnů byly naše životy přehozeny těžkou pandemickou dekou, pod kterou bylo dusno a přes kterou nepronikalo takřka žádné světlo naděje. Po uši napěchováni v problému, o který nikdo nestál a který si nikdo neobjednal, museli jsme se naučit žít trochu jinak. 

S novým začátkem přicházejí nové naděje a nová očekávání. Ať už je výchozí situace jakákoliv, tak i ten největší škarohlíd a malíř čertů na zeď nezapře, že tam někde v dáli poblikává světýlko naděje. 

Německý spisovatel a básník Christian Morgenstern pronesl docela zajímavou větu: „Pamatujme – stojíme na konci, jsme začátek.“ Není to jen parafráze na známé rčení o konci jako novém počátku. Podstatné je ono zosobnění, vyjádření, že právě my jsme ten začátek. I přes vyšší moci, i přes naprosto neočekávatelné fenomény jsme to my, kdo v důsledku bude ovlivňovat, jaký ten nový začátek bude. A nikoliv pouze svými konkrétními činy, jež jsou samozřejmě nejdůležitější, ale také tím, jak konkrétní situace nebo život vnímáme. Náš pohled – optimistický, neutrální, pesimistický – nás někdy ovlivňuje mnohem více, než si uvědomujeme a než jsme si ochotni připustit.

Jsem přesvědčený, že vstupujeme do lepšího roku. Věřím, že jednadvacítka bude symbolem postupného návratu do normálu a že nám přinese lepší časy. Těším se na to, jak opět o kousek vylepšíme a zpříjemníme naše město, jak si znovu začneme užívat setkání a zábavu, jak budeme společně rozvíjet potenciál, který Příbram rozhodně má. 

Přeji vám všem, milí Příbramané, aby pro vás byl nový rok lepším, než byl ten právě odcházející. Ať vás provází síla, naděje a samé dobré zprávy! 

Jan Konvalinka