Když za totality přišla do obchodu občas před Vánoci třeba foukací harmonika Hohner, nezáleželo na tom, v jakém je ladění, člověk bral všechno. 

Petr Vašina se narodil 21. října 1953 v Karlových Varech jako jediné dítě manželů Vašinových.

Ti se poznali v Jáchymově, kde jeho otec, politický vězeň, fáral na uranových dolech a maminka, dětská lékařka, dostala umístěnku do místní nemocnice. Na počátku padesátých let se rozběhla ve velkém těžba uranové rudy v Příbrami a rodina se sem na podzim 1956 přestěhovala. Petr Vašina tak ještě pamatuje malebnou starou Příbram s úzkými uličkami a malými domky předtím, než bylo staré město v 60. a 70. letech asanováno, aby ustoupilo moderní socialistické zástavbě.

Hudební scéna tu byla živější než dnes

Petr Vašina se od mládí věnoval hudbě, hrál i skládal. Sehnat ale za totality kvalitní hudební nástroje byl skoro nadlidský úkol. „Sami jsme si stavěli elektrické kytary, jezdili na burzy elpíček. První zesilovač postavil můj kamarád Jindřich Koš v šesté třídě, do školy ho přinesl v krabici od bot. Kamarád Ivan Korený chodil na koncerty Katapultu s papírkem, na který si zapisoval, co a jak tam hrají. Nemohli jste se písničky učit z Youtube.“ 

Přesto byla hudební scéna v Příbrami živější, než je dnes. Hrálo se každý pátek a sobotu minimálně na šesti místech, hrálo se na takzvaných Čajích, pořádal se tanec po divadle. Kapely si pomáhaly třeba zápůjčkou vybavení. V Příbrami hrával Petr Vašina v průběhu let například v kapele Liberí Magní, v Příbramském Blues Bandu, Příbramském Big Bandu nebo v EVY kvartetu. 

S optimismem sledoval uvolněnou atmosféru Pražského jara. V srpnu 1968 pracoval v mlékárně v Dlouhé ulici, kam jezdil ze sídliště na kole. Ještě mu nebylo patnáct let. 21. srpna ho před pátou ráno vzbudila maminka, tak jako obvykle, aby stihl do práce dojet. Tentokrát mu ale řekla, že nikam nepojede, že jsou ve městě Rusové. „Samozřejmě jsem neposlechl, sedl na kolo a jel jsem tam. Nic se nedělo, mlékárna byla v pohodě. A nějak kolem desáté se před mlékárnou objevil tank a mířil na ni. Asi ji Rusové považovali za strategický objekt.“  

V roce 1969 nastoupil Petr Vašina na příbramské gymnázium. O rok později už by se tam kvůli svému kádrovému profilu zřejmě nedostal, teď byly jeho největší starostí dlouhé vlasy, které ho nutili si ostříhat. V roce 1970 s počínající normalizací bylo mnoho pedagogů donuceno odejít. Nad vodou tehdy Petra Vašinu držela především hudba.

Neustále v hledáčku státní bezpečnosti

Po gymnáziu si Petr Vašina přál jít na medicínu, ale doporučení nedostal. Nakonec mohl studovat techniku na Vysokém učení technickém Brno v bývalém Gottwaldově. Na koleji měl pocit, že na něj dva kluci donáší estébákům, o jednom si to později potvrdil v Cibulkových seznamech. 

V Gottwaldově se k němu také leccos doneslo o Chartě 77, třeba od Stanislava Devátého. Po jejím zveřejnění se nejen v hudbě dost přitvrdilo. Kapely se musely zpovídat, co budou hrát, jak to budou hrát, neustále byly v hledáčku StB. Jeden z jejich koncertů skončil velkou demonstrací, kdy lidé skandovali hesla jako „Zabili jste nám Patočku“. Komunisté jim následně zakázali hrát. V roce 1977 se Petr Vašina v Gottwaldově oženil. 

Po škole odešel na vojnu do Karlových Varů, po ní ho poslali osidlovat pohraničí, a tak pět let žil ve vesničce poblíž Božího Daru a pracoval pro Rukavičkářský závod Dobříš, pobočka Abertamy. V polovině roku 1984 se se ženou přestěhoval zpět do Příbrami, o tři roky později se jim narodila dcera. Až do roku 1991 pracoval v národním podniku Hamiro v Příbrami, který na přelomu osmdesátých a devadesátých let vedl.

Byli jsme za stávkokazy

V listopadu 1989 hrál Petr Vašina v příbramském divadelním orchestru. Spolu s kamarádem a spoluhráčem Jiřím Hejnicem jeli tak jako každý rok v listopadu pálit kořalku. „V roce 1989 jsme měli termín na pálení kořalky 17. listopadu. Tak jsme tady sbírali hrušky, Jirka z toho udělal kvásek, no a sedmnáctého ráno jsme to naložili a jeli jsme do Sulimova někde u Kroměříže pálit do pálenice. Pálili jsme kořalku, veselili jsme se asi do čtyř do rána a osmnáctého jsme měli mít v divadle představení. No a tak jedem, i když tam nějaký zbytkáč ještě určitě byl, ale abychom neprošvihli to představení, tak jedem, jedem a přijedeme do divadla a oni nám řeknou, že je stávka. Já říkal, jak stávka?! My jsme vůbec nic nevěděli, to ještě nebylo běžné, že v autech bylo rádio a v pálenici rádio neposloucháš. Tak jsme tam byli za stávkokazy. Říkali jsme jim, my sem jedeme takovou dálku, riskujeme papíry a vy si tady stávkujete!“ 

Večer v divadle vystoupil před diváky Jan Vávra a řekl jim, co se děje. Následující týdny popisuje Petr Vašina jako euforické. Ve společnosti panovaly radost a optimismus, které ji stmelily. 

V roce 1991 skončil v Hamiru a založil si vlastní firmu, ve které pracuje dodnes. Ačkoliv se jako společnost máme výrazně lépe než za totality, s mnoha věcmi v dnešní vládě není Petr Vašina spokojený. Také stále hraje, aktuálně ve folk rockovém triu KVK (Korený, Vašina, Kolman) a folkovém duu s Míšou Mádlovou. Žije v Příbrami. 

Vyprávění Petra Vašiny natočily v rámci projektu Příběhy našich sousedů společnosti Post Bellum žákyně Waldorfské školy Příbram Anna Dobešová, Tara McDonnell, Silvie Pípalová a Eileen Power pod vedením učitelky Zuzany Angelové. 

Magdaléna Sadravetzová, Post Bellum