Možná, že nejmladší generaci školáků jméno slavného příbramského rodáka, spisovatele, novináře a dramatika Jana Drdy moc neříká. Pro většinu obyvatel tohoto města je však stále osobností, která k tomuto kraji neodmyslitelně patří.

Jan Drda je symbolem lidství ve všech jeho proměnách. Spisovatelem milovaným i zatracovaným, pro někoho nechvalně proslaveným politikem 50. let minulého století. Málokdo však ví, jak se do politiky dostal tento v zásadě velmi prostý člověk, a jak ho její soukolí semlelo. 

Jan Drda se narodil 4. dubna 1915 v nynější Žižkově ulici ve velmi chudé rodině. Maminka mu záhy zemřela, otec zmizel neznámo kam. Vychovávali ho střídavě prarodiče, nějaký čas prožil i v sirotčinci. Byl to skoro zázrak, že se mu nakonec podařilo absolvovat příbramskou reálku a dokonce se zapsat ke studiu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. 

Protloukal se všelijak, nakonec však z ekonomických důvodů studia zanechal. Krátce pracoval v kulturní rubrice Lidových novin pod vedením Karla Čapka. Novinářem byl po celou válku, psal hlavně fejetony. Začal však psát i romány, povídky a hlavně pohádky. Po válce s nadějí na slibovaný lepší život vstoupil do KSČ. 

Na to, že tyto naděje byly mylné, přišel velmi záhy během prvních pár let působení v této straně. Měl už však početnou rodinu a soudruzi, kteří velmi dobře poznali, že dovede mluvit k prostým lidem, nedovolili, aby z nastoupeného směru sešel. Pod tlakem v obavách o rodinu tak pracoval až do konce padesátých let, kdy byl z vysokých funkcí odstraněn. Nejraději se ve své tvorbě vracel k prostému lidu, ke svým kořenům v hornické Příbrami a psal pohádkové příběhy. Byl to autor velmi nadaný a plodný, výčtem jeho bibliografie bychom popsali téměř celou stranu tohoto listu. 

Snad nejvíce si v jeho tvorbě ceníme laskavosti, s jakou přistupuje k české krajině, k lidem s jejich dobrými i špatnými vlastnostmi, vlídnosti i jadrnosti, s jakou hovoří ke svým čtenářům. Je vypravěčem poutavých příběhů, které uchvacují malebností českého jazyka. Proto zůstává stále oblíbeným spisovatelem. Pro Příbram snad není autora, který by rodné město vypodobnil tak plasticky jako on, se všemi jeho charakteristikami od hornických tradic až po Svatou Horu. I proto se stala v roce 1990 příbramská knihovna při příležitosti 90. výročí svého založení nositelkou jeho jména. I proto se rozhodli příbramští obyvatelé, aby tohoto významného spisovatele připomínala na jeho rodném domě pamětní deska, která bude letos 3. dubna slavnostně odhalena. 

Lea Enenkelová, Městský úřad Příbram