Vyschlé trávníky, stromy s uvadajícím listím a vyprahlé zahrady letošního července opět vyvolaly otázku, zda něco takového zažívali i naši předkové v dobách, kdy životní prostředí v Příbrami a jejím okolí znečišťovaly v podstatě jen příbramský horní závod, parní lokomotivy na železnici z Protivína do Zdic a drobné výrobny.

 V suchém roce 2015 jsem se ohlédla do mimořádně suchého roku 1898, při loňských vedrech až do historie vzdálené tři století. Analogií pro počasí letošního studeného května, teplého června a až nesnesitelně horkého července je spíš rok 1885. Počátek jeho jara se jevil také jako nanejvýš příznivý. Hodně pršelo, louky se zazelenaly. V dubnu nastalo neobyčejné teplo. Na začátku máje byly přízemní mrazíky a kolem „zmrzlých mužů“ padal sníh, takže květy ovocných stromů pomrzly. Celý květen byl bez vláhy, proto ceny obilí na trhu rostly. Dne 5. června bylo téměř 30 stupňů Celsia. Nepršelo celkem deset týdnů, mnohé prameny a studnice vyschly. Senoseč musela proběhnout už začátkem června, aby se zachránila alespoň nějaká píce. Výnosy z luk byly sotva poloviční. Sekal se také zcela uschlý jetel. Vydatně zapršelo jen 1. a 2. července, ale to nestačilo srážkový deficit vyrovnat.

Sucho vyřešilo špatný odtok

Na konci května zjistil městský strážník, že kašny před Besedou (později kino Svět) v Pražské ulici a na Karlově náměstí před „Podrouškou“ mají velmi špatný odtok, takže každou noc voda přetéká přes nádržku, která se tím poškozuje a ulice znečisťuje. Problém se vyřešil sám od sebe, protože v důsledku sucha pak začalo do kašen přitékat stále méně vody a neodtékalo skoro nic. Magistrát vydal nařízení o šetření vodou v kašnách a zákaz používat ji pro jiné účely než jako pitnou pro domácnosti. 

Nedostatkem vody zvlášť na prádlech (rudy), v huti a u parních kotlů byl ohrožen také příbramský horní závod, který právě toho roku dosáhl nejvyššího počtu zaměstnanců ve své historii. Pracovalo u něj 6103 osob, přičemž v huti bylo evidováno 487 dělníků, techniků, úřadníků a dalšího personálu. V čele příbramského báňského závodu stál tehdy Jiljí Jarolímek, jenž vedle četných technických modernizačních opatření prosadil výstavbu hornických nocleháren, lázní a tzv. polévkárny na Březových Horách poblíž dolu Ševčiny. Díky prosperitě dolů a rostoucímu počtu obyvatelstva začala v lednu 1885 příprava stavby nového březohorského kostela a v srpnu toho roku byla zahájena stavba nové jednopatrové budovy dívčí školy v Prokopské ulici.

Stavební boom

Stavební boom prožívala i Příbram. Zděděný jednopatrový hotel na nynějším náměstí T. G. Masaryka nechal Max Buchar roku 1885 zvýšit o druhé patro. Tento dům v západní frontě náměstí je nyní znám pod názvem U Podařilů. Roztomilou připomínkou zašlých časů je zpráva, že hoteliér Buchar před ním od jara nechával stát přes noc dvoukolový neosvětlený vozík, i když se tato jeho liknavost nejen příčila stávajícím předpisům, ale navíc poskytovala báňským akademikům příležitost provádět prakticky každou noc všelijaké výtržnosti. 

Na Svaté Hoře se na místě zbořeného tzv. Hájkova domu dokončovalo severní křídlo rezidence – kláštera redemptoristů – podle návrhu příbramského stavitele Antonína Bastla a byla zřízena cesta na Svatou Horu z Mariánského údolí na severním svahu, protože se tam dostavovala nová budova arcibiskupského konviktu – semináře (nyní střední průmyslová škola). 

Již v roce 1877 rozhodl magistrát o zřízení nové ulice Palackého mezi Pražskou a Milínskou (dnes Dlouhou) ulicí za účelem jejich pohodlného spojení. Za 4750 zlatých byl od Václava Linksfeilera vykoupen dům staré číslo 269, do kterého se vcházelo z Dlouhé. V těchto místech býval ještě ke konci 16. století původní příbramský pivovar se sladovnou. 

Stavitel Antonín Bastl stavěl v roce 1885 v Dlouhé ulici nové domy pro Františka Tykače, který si přál svůj nedávno koupený dům zvýšit o patro a rozšířit, přičemž tamější kašna měla být umístěna ve výklenku. Dále v Dlouhé vyrůstal nový jednopatrový dům Josefa Štvána (asi č. 661 a 607). 

Směrem z Pražské ulice stával přes celou šíři nynější Palackého ulice před jejím zřízením dům zvaný U Tadeášů (staré číslo 283), jehož vchod směřoval do Pražské a který zdědil po Tadeášovi Kratochvílovi Jan Kratochvíl. Jeden z Kratochvílů byl stříbrníkem a poslední toho rodu dům prodal roku 1869 Josefu a Marii Lukášovým. Tento dům byl kvůli Palackého ulici stržen bez náhrady. 

Vlevo od tohoto domu stával statek, v němž provozoval František Čížek hospodu zvanou Kurec. Jeho nástupce Antonín Čížek staré stavení zboural a na jeho místě, na nároží Pražské a Palackého ulice si roku 1881 nechal postavit krásný jednopatrový a později o druhé patro zvýšený dům (staré číslo 282, nyní čp. 151/II). Byla v něm restaurace Český dvůr a rohový krám, v němž prodával Eugen Peterson výrobky své kamenotiskárny. 

Na protějším nároží Pražské a Palackého ulice začal na jaře 1885 Antonín Bastl stavět pro Josefa Procházku nový podsklepený a rovnou dvoupatrový dům č. 286 (pak čp. 133/I, nyní 32/II, Drogerie Špina a synové). Procházka chtěl dům zaokrouhlený na rohu jen nepatrně a neuvažoval, že by tam dal udělat rohový krám podobně jako naproti Antonín Čížek. Těžko říct, jak nároží domu po dokončení vypadalo, protože fotografii celého domu z doby, kdy se ještě mohl chlubit bohatou fasádou, se nepodařilo najít. Jakési zaokrouhlení či zkosení však z dochovaných snímků patrné je. Ctěné příbramské obyvatelstvo hlavně doufalo, že obec kolem nového Procházkova domu udělá slušný chodník, protože to už stavebníkovou povinností nebylo. 

Také nejbližší dva Procházkovi sousedé směrem k náměstí – Emanuel Feigel (staré č. 285, pak 134/I, nyní čp. 32/II) a Josef Černý (staré č. 286, pak 135/I, nyní 31/II) – se chystali přistavět na své domy druhé patro, čímž by se vzhled města vylepšil. K tomu přispíval i tehdejší trend pořizování nových a zdobených fasád na budovaných i starších domech zvlášť v Pražské ulici a také v Dlouhé (dům Blažeje Mixy čp. 93/III). V některých ulicích (Svatojanské, Březnické, Střelecké a v Mariánském údolí) už byla rozšířena stávající dlažba. Lidé si (stejně jako dnes) stěžovali, že nebyla všude provedena kvalitně, protože se používal špatný písek a kostky byly nedostatečně upěchovány. Chodník od nádraží podél Obory byl vysypán drobounkým štěrkem, s čímž byla veřejnost spokojena.

Tropil si žerty z ruky zákona

Na všechny probíhající stavby byla potřeba spousta vody, jenže po vydání magistrátního zákazu ohledně kašen se místní podnikatelé ocitli ve svízelné situaci – kde čistou vodu v centru města vzít? 

Už od 6. června 1885 se proto objevují v záznamech městských strážníků proti tomuto zákazu přestupky. Nejprve strážník zatkl z rozkazu městského tajemníka jakéhosi Josefa Makovce z Hájů, který přes jeho zákaz nabíral vodu z jedné kašny do sudu, vozil ji do hostince u „Rožně“, a ještě si z ruky zákona tropil žerty. František Sadil zase vozil vodu z kašny ve voznici (válcovité dřevěné nádobě na podvozku s horním plnicím trychtýřem a zadní výpustí) do hostince U Černého orla, ale zatčen nebyl. Stavitel Antonín Bastl nařídil svým dělníkům brát z obecních kašen vodu ke stavbám v Pražské a Dlouhé ulici, rovněž zatčen nebyl. Dne 17. června strážník oznámil, že povozník Václav Pecka vozil vodu z kašny na Václavské náměstí, 19. června dal vozit stavitel Antonín Fendrych ke své stavbě vodu z kašny na Václavském náměstí. 

Stavitel Antonín Bastl byl přistižen při překročení zákazu opět 8. července, kdy bral vodu na stavbu u Tykače v Dlouhé ulici nejen z kašny u staveniště, kterou jeho dělníci ještě ke všemu obzvlášť znečistili, ale i z hořejší kašny v téže ulici. F. Skočdopole, kočího pana Goldbergera, přistihl strážník při zakázaném odvozu vody z kašny dokonce ve čtyři hodiny ráno a znovu v tentýž čas 21. července. Vozil ji ve velké voznici od kašny u spořitelny na náměstí, přestože mu to bylo již několikrát zakázáno, a znovu 5. září z kašny u pivovaru. 

Dne 31. července přistihl strážník Josefa Vystyda z Dublovic, jak se v kašně myje. Provinilec musel okamžitě složit 90 kr. jako zálohu na pokutu, kterou musel později doplatit. Ráno 1. září přistihl strážník kočího Jana Koubka, který byl ve službě u Jana Kroupy, jak myje kočár u kašny na Karlově náměstí a nabírá přitom vodu špinavou nádobou, přestože ho strážník na tuto nepřístojnost upozornil. Je s podivem, že město nepostihla epidemie infekčních chorob. 

Dne 23. září odváželi vodu z kašny na Václavském náměstí dva dělníci zdejšího kořalečníka Bedřicha Kafky, přestože podnikatel obdržel písemný zákaz, dne 15. října ji nechal odpoledne vyvážet z kašny od spořitelny, dne 20. a 22. října z kašny u pivovaru. 

Nejhůř se dařilo mlynářům, kteří museli vodu stále nadržovat, a tak přicházeli o výdělek. Když se vyčerpala veškerá zásoba voda z rybníků, musel horní závod používat již jednou upotřebenou vodu. V huti byl zřízen stroj, kterým měla být již použitá voda pomocí vodních čerpadel přivedena zpět. Mlynářům pak už z důlních provozů nepouštěli vodu žádnou… Nám letos v srpnu zapršelo, v roce 1885 nikoliv. 

Stálé sucho bylo příčinou přemnožení polních myší. Příbramský, dobříšský a březnický okres byly postiženy tragickou neúrodou obilí. Hospodáři nesklidili otavu, neměli na zimu krmení pro dobytek, který proto museli prodávat pod cenou. 

V první třetině září 1885 nastalo velmi sychravé a studení počasí, objevily se kroupy a i sníh. Nedostatek vody neskončil ani do poloviny listopadu, kdy se stále střídaly mlhy s lehkými mrazy, ale nepršelo. Lidé se deště dočkali až v poslední třetině listopadu. Pak pršelo skoro dva týdny a všechny rybníky, kašny, studny a vodovody se po dlouhé době naplnily, takže obyvatelstvo konečně mělo dostatek pitné vody. Dne 8. prosince napadl sníh a nastaly silné mrazy. Sněhová nadílka zůstala ležet a hospodáři, sládci a hostinští se zaradovali, že prázdné lednice z plných zamrzlých rybníků snadno naplní. Všichni však mohli jen doufat, že v následujícím roce o vodu taková nouze nebude. 

Věra Smolová
SOA v Praze – SOkA Příbram

Poznáte někoho na archivních fotografiích?

Státní okresní archiv pátrá po identitě lidí z Příbramska na fotografiích z první poloviny 20. století. Ukažte je i svým rodičům, babičkám a dědečkům, prababičkám a pradědečkům, pratetám a prastrýcům. Mohou ještě někoho poznat. Fotografie jsou na webu: ebadatelna.soapraha.cz/a/2075/1. Nahoře na liště je i možnost Náhledy pro prohlížení více snímků najednou. Nová čísla snímků se zobrazují dole a jejich soupis najdete na stejném webu ve složce Dokumenty nebo pod přímým odkazem 1url.cz/mKGT8. Pokud najdete své předky, příbuzné a jejich přátele nebo alespoň vám bude povědomé jméno ze seznamu či třeba poznáte vojenskou uniformu, napište údaje s číslem snímku na e-mailovou adresu katerina.jobekova@soapraha.cz. Můžete i volat na tel. 311 000 709 nebo 737 277 827.