Jak by měly (nejen příbramské) školy připravovat žáky a studenty, aby se získanými poznatky a dovednostmi obstáli v profesním i osobním životě? Takovou otázku jsme položili zastupitelským klubům v příbramském zastupitelstvu. Uvádíme odpovědi zastupitelských klubů, které na otázku zareagovaly, a to v abecedním pořadí od Z k A.

Šance pro Příbram

Tuto otázku si pravidelně pokládají ty největší mozky na světě. Zatím však nikdo nepřišel s jediným správným řešením – problém je velmi komplexní. Příprava dětí na život nesmí být jen úlohou školy. Je to interakce rodiny, školy a správné motivace žáků či studentů. 

Obecně lze říci, že základní i střední školství se snaží o změnu, ale stále bohužel převládá frontální výuka bez zaměření na kritické myšlení a práci s informacemi. Stále přetrvává pocit, že je jedinou správnou cestou memorování, nekonečné učení se faktů. Jistě, jsou obory, kdy to jinak nejde, ale vzhledem k tomu, že nemalá část současných žáků a studentů bude vykonávat práci či povolání, která dnes ještě neexistují či nejsou přesně popsána, nebudou důležitá naučená zastaralá fakta, ale postupy, vlastní uvažování a kreativita. 

Bude se cenit schopnost se rychle zorientovat v problému, vymyslet správné postupy, definovat chyby a učit se z nich. Naprosto nedocenitelná bude schopnost rozpoznat kvalitu informací, které čím dál tím více budou podléhat – z většiny záměrnou – deformací, která bude motivována ziskem (marketing), politikou (populismus) nebo prostě jen chybou překladu. A nově i chybou umělé inteligence. 

Ale vraťme se z filosofické úrovně na úroveň příbramskou – tady je třeba zmínit velkou snahu ředitelů základních škol o prosazování potřebných změn, kdy je limitují samotné „vstupy“, se kterými pracují – žáci, pedagogové, u kterých je nutná změna pohledu na problém, a také čím dál tím více rodiče. 

V ideálním případě Příbram potřebuje nadstandardně kvalitní druhý stupeň základních škol, resp. školy anebo městem zřízené či za jeho přispění provozované nové střední školy typu technické lyceum či gymnázium. Jestli je totiž město něčím definováno, pak je to právě kvalita a četnost škol. Školy a mladí lidé přinášejí do města elán, energii a nové pohledy. Investovat do kvalitního školství je ten nejlepší nápad, který však vyžaduje systematický a dlouhodobý přístup.

Svoboda a přímá demokracie (SPD)

Aby se žák či student dobře zařadil do profesního a osobního života, na prvním místě by měla škola spolupracovat s rodiči a rodiče se školou, protože za své děti jsou odpovědni pouze a jen rodiče. Rodiče by měli vědět, v čem je jejich dítě nadané a kde má slabiny, aby dítě mohli pozitivně naladit a pomoci mu při zdolávání různých překážek. Na základě toho by dítě mělo samostatně plnit různé úkoly a naučit se zodpovědnosti za své činy. Škola by měla naučit, aby dítě kladně přistupovalo k učení se něčemu novému, vždyť i v práci se vše mění a člověk si musí zvykat na změny, a to jak v osobním, tak v pracovním životě. Mít vůli vydržet např. u těžkého úkolu, neutíkat od toho, co neumí, ale snažit se to vyřešit. V dospělosti si člověk bude muset problémy vyřešit sám. Naučit dítě pracovitosti, odhodlání učit se nové technologie, být slušný a snažit se vycházet s kolektivem, kde škola učí např. mezi studenty tvořit skupinky, jež musí prezentovat určitý problém či látku v daném předmětu. Velmi důležité je, aby škola neznechutila učení se cizím jazykům, vždyť i základy cizího jazyka jsou úspěchem pro dítě, díky tomu může později bez problémů cestovat, nemusí se bát, že se nedomluví, a zároveň může být na základě znalosti cizího jazyka přijat na perspektivnější pracovní místo. 

Taktéž by se děti měly věnovat různým školním či mimoškolním aktivitám, kroužkům nebo sportu. I tyto činnosti mohou děti nasměrovat na jejich budoucí povolání. Není nad to, když člověka práce uspokojuje a jeho zaměstnání je zároveň jeho koníčkem.

Česká pirátská strana

Současná mladá generace vyrůstá do rychle se měnící doby. Kvalitní a úspěšný život ve světě plném výzev, ale i příležitostí vyžaduje od škol komplexní přípravu svých žáků a studentů. Proto je kromě získání teoretických znalostí velmi důležité klást důraz na rozvoj kompetencí, dovedností a schopností, které připraví mladé lidi na aktivní občanský, profesní a osobní život. 

Bohužel české školství je konzervativní a není moc otevřené změnám, proto se stále převážně klade důraz na biflování informací, kdy si žák opisuje poznámky z tabule, které se pak „nadrtí“ na test a následně většinu z toho, co se probralo, zapomene. Školy by měly z důrazu na biflování ubrat, a víc se věnovat rozvoji tzv. klíčových kompetencí. Jsou to dovednosti jako např. kritické myšlení, schopnost analyzovat situace, identifikovat problémy a hledat řešení. Dále dovednosti jako schopnost komunikace a spolupráce v týmu, osobní a sociální rozvoj a řešení konfliktů. Jsou to praktické dovednosti, které mladí lidé budou potřebovat v budoucím profesním životě. Je důležité, aby škola vytvářela takové prostředí a situace ve třídě, kde se budou tyto dovednosti a kompetence rozvíjet, to může být dosaženo např. skrze týmové projekty (projektovou výuku), diskuse či prezentace, propojením výuky s praxí a exkurze. 

S rozvojem technologií je důležité, aby žáci získali dovednosti v práci s digitálními nástroji a technologiemi, aby uměli vyhledávat informace online a kriticky zhodnotit zdroje. Základy programování měly být už dávno součástí vzdělávání u nás (novou informatiku bude většina škol v Příbrami zavádět až od letošního školního roku). Nestačí umět jen „skrolovat“ a prohlížet si nejnovější „reels“ (krátká videa na sociálních sítích – pozn. red.). Rychlý vývoj technologií a změny ve společnosti vyžadují schopnost rychle se přizpůsobit novým situacím, proto by školy měly podporovat flexibilitu, učení se na chybách a ochotu přijímat nové výzvy. 

Současně je důležité rozvíjet i praktické dovednosti, které jsou potřebné a relevantní pro reálný život. To může být např. finanční gramotnost, základy podnikání, praxe a stáže, kde se propojí teorie s praxí. Školy by měly spolupracovat s firmami a organizacemi, aby žákům poskytly příležitost absolvovat stáže a praxe, které jim umožní získat praktické zkušenosti. 

Děti jsou zvídavé a chtějí se učit, často jdou nadšeně do věcí, školy by měly rozvíjet jejich zájmy a vášně. Podporování jejich zájmů může vést k hlubšímu zapojení do učení a posílení motivace pro osobní rozvoj. Věříme, že školám, kterým se podaří integrace těchto prvků do vzdělávacího procesu, efektivně připraví své žáky na úspěšný profesní i osobní život v rychle se měnícím světě.

ANO 2011

České školství vždy patřilo k těm lepším, a to i v celosvětovém porovnání. Jeho tradiční pojetí jdoucí ještě z dob monarchie bylo do jisté míry garancí udržení kvality. Tak jako v jiných oblastech začaly se i ve školství prosazovat zejména od druhé poloviny devadesátých let moderní trendy. Ty s sebou přinášely někdy zlepšení a rozvoj a jindy zase vedly do slepých uliček. Překotná modernizace „za každou cenu“ může být i na škodu. Ne každá věc, kterou si někde vypůjčíme, zajistí kýžený efekt. Například často skloňovaná inkluze a ústup od diverzifikace školství pro žáky se specifickými potřebami a žáky intaktními (bez postižení) s sebou kromě obrovských nákladů přináší i komplikace v rámci běžného výchovně-vzdělávacího procesu a klade na pedagogy někdy až nepřiměřenou zátěž. 

Příbramské školy jsou na velmi slušné úrovni. Máme schopné ředitele – manažery a kvalitní pedagogické sbory. Je jednoznačně dobře, že se v uplynulých letech na vládní úrovni zapracovalo na platových podmínkách pedagogických pracovníků. Dobrý učitel by měl být dobře zaplacený, a i když stále neberou učitelé platy srovnatelné se západními, přestali být na pomyslném příjmovém chvostu vysokoškolských profesí. 

Investice do škol, do jejich vybavení a modernizace techniky jsou jednoznačně v pořádku. Město každoročně investuje miliony korun do škol, školních budov a vybavení. Nesmíme ale zapomínat na to, že alfou a omegou vzdělávacího procesu jsou pedagogové. Sebelepší interaktivní tabule, seberychlejší internetové připojení nebo sebedokonalejší digitální technika nenahradí dobrého učitele. Vynikající učitel s křídou v ruce a černou tabulí za zády mnohdy dokáže daleko víc než výukový software za desítky tisíc. 

Společně s řediteli škol dbáme na to, aby výuka směřovala k praktickému životu, aby umožňovala žákům získat takové znalosti a dovednosti, které jim v budoucnu k něčemu budou. Zároveň budujeme v dětech zájem o získávání informací a o vědění obecně. Žádné vzdělání se neobejde bez pamětního učení, jsou zkrátka věci, které se musíme „našprtat“, a to klidně zpaměti. Důležité je ale také to, aby se mladí lidé učili informace hledat, třídit a hodnotit. Mimořádně důležité je také v dětech a mladých lidech podporovat kritické myšlení a schopnost neuvěřit každé ptákovině, kterou najdou na internetu nebo uvidí v televizi. V tomto smyslu stojí před školami skutečně nelehký úkol, neboť mnohdy my dospělí neumíme odlišit realitu od manipulace a o to složitější bude tohle naučit i naše děti. Úkolem škol je i podporovat zdravou sounáležitost s naší zemí a s naším regionem, budovat v nich patriotismus a vést je k úctě k naší historii. 

Budoucnost škol vidíme i ve větší diverzifikaci nabídky oborů. Obzvláště u středních škol a učilišť je zapotřebí podporovat ty obory a zaměření, která jsou následně na trhu práce nedostatková. Je potřeba si přiznat, že absolventi se všeobecným vzděláním, pokud nepokračují ve studiu dále, mají výrazně horší pracovní uplatnění než ti s nějakou, byť základní, odborností.

Rubriku zpracoval:

Stanislav D. Břeň