Kolem vodohospodářské infrastruktury v Příbrami se děje mnoho zajímavého – investice dosahují vysokých částek, lidé si často stěžují na havárie, chystá se změna provozovatele vodohospodářského majetku města, Příbram má nedostatečně kapacitní čistírnu odpadních vod, která potřebuje rozsáhlou intenzifikaci… Proto jsme všem stranám a hnutím v zastupitelstvu položili následující otázku: Co pokládáte za hlavní výzvy spojené s vodohospodářskou infrastrukturou města Příbram a jak je lze řešit? Publikujeme reakce zastupitelských klubů, které na otázku odpověděly, a to v abecedním pořadí od  Z k A.

Šance pro Příbram

Voda je dar. Bez vody není života, je vůbec tím nejdůležitějším, co na zemi máme. Tvoří přibližně 60 % lidského těla. Vodě bychom měli děkovat, chovat se k ní krásně, vážit si jí. Voda je též komoditou. Vůbec si to nezaslouží, sama to nemůže nijak ovlivnit, ale s vodou se obchoduje. Platíme cenu za to, že žijeme ve vyspělém světě, kdy nám voda teče na povel z kohoutku. 

Aby se voda dostala z vodního zdroje (v našem případě např. vodních nádrží Pilská či Láz), je třeba vodohospodářský systém, vodohospodářská infrastruktura. Od přivaděčů přes čistírny odpadních vody (ČOV), páteřní rozvody až po poslední trubku, která tvoří přípojku do domu. A pak zpět do systému odpadů, kanalizací do ČOV a do přírody. A to vše něco stojí. A teď jak na to, aby byla cena férová a stav vodohospodářské infrastruktury, která patří našemu městu, nejlepší? 

Zásadní otázkou je, kdo bude onu infrastrukturu provozovat, spravovat. Zdali přímo samo město Příbram, kdy tento model ověřeně funguje v řadě českých sídel, nebo zdali svěří provozování a správu někomu jinému. Každý z přístupů má své výhody a nevýhody. Byli bychom raději, kdyby bylo město Příbram, resp. jím zřízená organizace, provozovatelem naší vodohospodářské infrastruktury. Ona to zase taková věda není, je to spíše o šikovných lidech než o technice. 

Pokud by měl vodohospodářskou infrastrukturu provozovat někdo jiný než město, tak jedině za podmínky, že Příbram bude dokonale hájit své zájmy a zájmy občanů vůči tomuto provozovateli a bude důsledně dohlížet na jeho práci. V tuto chvíli se tak neděje. Nevíme proč, ale neděje a je to naprosto zásadní pochybení. 

Není možné přehlížet, že zdrojem vody je příroda, náš ekosystém. Na chvíli si od něj vodu půjčíme a musíme ji vrátit v co nejlepším stavu zpět. Od toho je tu ČOV. Příbram dlouhodobě trápí její nedostatečná kapacita. Až příliš dlouho čekáme na její zkapacitnění a důsledkem je nemožnost připojovat nové odběratele do systému. Nové rodinné domy, bytové domy, firmy. To pozastavuje investice v našem městě, pozastavuje jeho rozvoj. Intenzifikaci je nutno provést co nejrychleji a s dostatečnou rezervou do budoucna, ideálně s využitím možných dotací. 

Aby byl náš pohled na věc komplexní, nesmíme zapomínat na plán dlouhodobé práce s vodou. Výhled na 30 či 50 let tak, abychom vodu zadrželi v přírodě, aby voda ze střech neproudila do kanalizace, ale např. do potoka či rybníku. Na podrobnější popis zde není prostor, ale odborníci přesně vědí, jak na to. Bohužel Příbram žádný dlouhodobý plán práce s vodou nemá.

Svoboda a přímá demokracie (SPD)

„Vodu zpět do rukou města“ byl jedním z našich předvolebních bodů, který bychom rádi úspěšně realizovali. Zasazujeme se o navrácení strategických surovin do rukou státu, obcí a měst. Takovou surovinou je jistě i voda. Správa vody nepatří do rukou výdělečných firem, a už vůbec ne zahraničních. Současný stav velmi poškozuje všechny občany Příbrami, aniž by to bylo vyváženo jediným benefitem. Příbram potřebuje provést nutné investice – do tlakových stanic, kozičínské vodárny, vodojemu Orlov a v neposlední řadě do ČOV. Pokud bude provozovatelem jiná společnost než stoprocentně vlastněná obcí, případně svazkem obcí, nebudeme mít jako obec nárok na dotace z evropských fondů. Dotace na vodovodní infrastrukturu přitom dosahují až 80 %. K tomu musí MŽP přidat v rámci kofinancování dalších 5 %. Spoluúčast Příbrami se tak výrazně sníží až o stovky milionů korun. Prostředky, které unikají Příbrami i tomuto státu odlivem zisků do zahraničí, jdou do řádu stovek milionů za celou dobu provozování vodohospodářských sítí výdělečnými společnostmi – v drtivé většině zahraničními koncerny. 

Příbram byla vždy schopná se o vodu starat sama. Vlastními prostředky. Vždy to tak bylo a nikdy s tím nebyly žádné jiné než běžné provozní problémy. Současný stav tedy nedává smysl. Příbram nedostává za pronájem infrastruktury nic než to, co do této infrastruktury musí zpětně investovat. Odměnou přichází o zisky i o možnost čerpat dotace. 

Rozhodnutí zdravého rozumu by tedy mělo být jednoznačné – voda zpět do rukou obyvatel Příbrami. Ovšem ptejme se těch, kteří jsou pod původními smlouvami podepsáni, proč vůbec tyto smlouvy vznikly. 

Naším cílem je využít dotace z evropských fondů a uděláme vše pro to, aby se voda vrátila zpět do rukou města Příbram. V případě úspěchu bychom jako město ušetřili odhadem čtvrt miliardy korun. A naši obyvatelé by mohli mít vodu o třetinu levnější. Dále jsme se rozhodli, že s odborníky budeme pořádat přednášky o vodě pro širokou veřejnost, aby lidé znali pravdu.

Spojenci – TOP 09, Starostové a nezávislí, Politické hnutí Hlas, SOS Příbram a nezávislí kandidáti

Potřebujeme především zkapacitněnou čistírnu odpadních vod, na kterou nelze neúnosně dlouhou dobu napojit nový objekt/stavbu. A to přesto, nebo bohužel právě proto, že vedení města dávno mělo informace o nemožnosti stavebníků připojit se na čistírnu a dávno mělo celou věc řešit. Tato situace naprosto zásadně komplikuje rozvoj celého města i výstavbu nových bytů, domů a dalších objektů. Stejně tak rozporuplné jsou informace radnice o výši investic do zkapacitnění čistírny, z původních asi 300–350 milionů korun se v posledních měsících stalo zhruba 150 milionů korun. Při jednání zastupitelstva nedalo dosud vedení města srozumitelnou odpověď na tento překvapivý názorový obrat, tudíž ani my nejsme v odpovědi na tuto anketní otázku schopni celou věc rozklíčovat – nemáme od radnice žádné informace. Když byl projekt rekonstrukce ČOV na jednání ZM představován, tak se mluvilo o jednotlité investiční akci. Nechápeme, jak je možné, že vedení města před zastupiteli mlčí o tom, proč má nově stačit ani ne polovina původně plánované částky. 

Je nutné rovněž investovat do stávající infrastruktury. A to minimálně v objemu vybraného nájemného od současného provozovatele. Tento majetek, mimochodem největší majetek města Příbram, se totiž nestíhá obnovovat tak rychle, jak rychle končí jeho životnost. A to se v budoucnu projeví velkým množstvím havárií a úniky vody. Občané, sousedé, ptejte se radnice, nikoli nás v prostorově omezené anketě radničního periodika.

ANO 2011

Dokud teče z modrého kohoutku studená a z červeného teplá, dokud v odpadu bezezbytku mizí to, co mizet má, vzpomene si málokterý občan města na to, že pod našima nohama funguje nesmírně složitý systém trubek, šachet, stok, čerpadel, šoupat, vpustí a dalších součástí vodohospodářské infrastruktury (VHI). Hodnota toho, co nám bublá pod chodníky a silnicemi, se počítá na miliardy. Pro některé politiky jsou investice do „trubek“ málo zajímavé. Stojí to hodně peněz, a není to vidět. Jak krátkozraký tento pohled je, se ukáže v okamžiku, kdy dojde k nějaké fatální poruše a kus města se octne na delší dobu bez vody. 

V minulém volebním období se uskutečnilo mnoho investic do VHI. V součtu šlo o stovky milionů korun, které posloužily k modernizaci a zkapacitnění vodohospodářské sítě. Významným projektem bylo zejména odkanalizování osady Lazec, na které bude navazovat odkanalizování Kozičína, to bude zahájeno v příštím roce. Bude tím završena letitá akce s názvem Čistá Litavka. Do VHI investujeme i nadále, průběžně se mění a opravují problematické a poruchové úseky. Stranou zájmu nezůstávají ani další vodní díla, jako jsou malé vodní nádrže v osadách. 

Přímo esenciálním problémem je nekapacitní čistírna odpadních vod. Vlivem nedobře provedené intenzifikace před několika lety nedosahuje „čovka“ takového výkonu, jakého by měla. Finalizuje se projekt na její komplexní rekonstrukci, která zabezpečí výrazné zvýšení kapacity a provozuschopnost na další desítky let. Projekt bude realizován po etapách, přičemž první na řadu přijdou právě zásahy ke zkapacitnění. Následovat pak budou další energetická a ekologická řešení. Na ty je ale prozatím dost času. S první fází zkapacitnění chceme začít co nejdříve. 

Není sporu o tom, že dochází ke změně klimatu. Spíše než na boj s tímto fenoménem je lepší se zaměřit na kroky k přizpůsobení se změnám. Jedním z trendů je i propojování vodárenských soustav, jejich vzájemná nahraditelnost. V rámci širšího regionu řešíme na platformě Svazku obcí pro vodovody a kanalizace napojení dalších mikroregionů, které se začínají potýkat s nedostatkem vody. V diskusi a přípravě je momentálně napojení Dobříšska na náš systém, který by byl po určitých úpravách dostatečně silný k tomu, aby dovedl vltavskou vodu až do kohoutků dobříšských obyvatel. 

Velkým krokem, který je před námi, je dokončení koncesního řízení na provozovatele VHI. Do tendru se přihlásilo několik zájemců, jejichž nabídky jsou momentálně posuzovány. Během následujících týdnů a měsíců by mělo být jasné, kdo bude v dalším období provozovat příbramské vodovody a kanalizace. Všichni doufáme, že to bude spolehlivý a solidní partner. 

Rubriku zpracoval:

Stanislav D. Břeň