Mnoho obyvatel Příbrami nyní čelí zvyšujícím se životním nákladům. Rostoucí výdaje dopadají také na město. I o tom jsme mluvili v pravidelném bilančním rozhovoru s příbramským starostou Janem Konvalinkou, který říká: „Nebudeme zvedat poplatek za popelnice ani jízdné v MHD, cena tepla by také neměla jít výrazněji nahoru a vodné a stočné vzroste nejspíš jen o míru inflace.“

Jsme téměř na konci roku 2021. Jak v něm Příbram obstála a co osobně považujete za největší úspěch?

Příbram je město, na které by měli být jeho obyvatelé hrdí. Není největší, nejhezčí, nejbohatší, ale je své a je naše. Příbrami se i v roce 2021 dařilo. Přečkala ekonomické turbulence spojené s dobou covidovou, zároveň se zase o kousek dál rozvinula. Výčet dokončených projektů by vydal na samostatný článek, já vypíchnu jen ty z mého pohledu nejzásadnější. Podařilo se nám dokončit vybudování kanalizace v místní části Lazec, na kterou tamní obyvatelé čekali desítky let. Systém je nyní připravený na vybudování a připojení kanalizace v Kozičíně, se kterým počítáme v dalším období. Zdárně pokračuje výstavba domova seniorů v Žežické ulici, která se po Novém roce přehoupne do poslední etapy. Dotáhli jsme kompletní rekonstrukci domu s pečovatelskou službou v Hradební ulici. V ostatních pečovatelských domech jsme vyměnili výtahy. Je hotové odstavné parkoviště na vraky a prostor pro skladování kompostu. Je dokončena první etapa revitalizace okolí Čekalíkovského rybníka. Bylo úspěšně dokončeno množství menších projektů jako třeba hasičské muzeum na Březových Horách, projekty z participativního rozpočtu, hřiště v Lesoparku na Litavce a další.

Abychom byli takzvaně vyvážení, co byste označil za největší neúspěch města, které vedete?

Asi neumím ukázat na jedinou věc, která se vyloženě nepodařila. To ale neznamená, že se nám absolutně všechno daří. Rok 2021 byl plný drobných, dílčích, a přesto frustrujících neúspěchů. Obzvláště pokud jde o investiční akce a jejich přípravy, setkáváme se neustále s těžkostmi. Váznou nám vyjádření dotčených orgánů – hlavně povodí a energetiků, narážíme na komplikace s dodavateli projektových dokumentací, z nichž někteří vnímají termíny ne jako závazné, ale spíše jako orientační. Do toho jsou tu různí aktivisté, kteří se z bůhvíjakého popudu snaží brzdit velké projekty – mám na mysli zejména aquapark. Zkrátka dílčích prohraných bitev máme za sebou hodně, šrámů na duši nepočítaně, ale jdeme dál.

Domluvili jsme se, že nebudeme mluvit o koronaviru, protože tohoto tématu mají už všichni plné zuby. Ale stejně se zeptám: Čekal jste před těmi téměř dvěma lety, že budeme žít tak dlouho ve stavu pandemie?

Zase ten proklatý koronavirus! Těším se, až přijde doba, kdy budeme covid brát jako něco, co je za námi. Celá ta doba covidová byla obrovskou zkouškou pro každého z nás. Dost dobře prověřila, kde jsou naše limity a co všechno vydržíme. Abych odpověděl na otázku – ne, rozhodně nečekal. Před dvěma lety jsme žili úplně jiné životy než teď. Pandemie se v tu dobu pomaloučku chystala kdesi v zapadlé čínské provincii a my se těšili na další rok ve znamení prosperity a růstu. Místo toho přišla pohroma, jejíž největší a nejblbější část máme snad za sebou.

Navzdory obtížným podmínkám se mi zdálo, že léto a začátek podzimu Příbram prožila docela rušně. Každou chvíli se něco dělo a člověk mohl mít často pocit, že neví, kam se vydat dřív…

A tak to má být. Naše město už dávno není ospalou tmavou noclehárnou, kde se nic neděje. Kultura ale i sport jsou stále na vzestupu. Dokonce i ve zmiňované covidové době si kultura našla cestičky, kterak se ke svým konzumentům dostat. Posunula se do kyberprostoru a prostřednictvím digitálních technologií vlezla až do našich obýváků. Léto a podzim letošního roku už byly víceméně normální. Hodně akcí jsem navštívil a s radostí pozoroval, jak se lidé baví, s jakou radostí a, snad to mohu říct, vděčností se účastní koncertů nebo divadelních představení.

Aktuálně nás zasahuje vlna zdražování. Ovlivňuje a ovlivní také hospodaření nebo zakázky města?

Dříve se stávalo, že jsme zakázky soutěžili v cenách, které byly takřka vždy nižší než předpokládané hodnoty. To se od podzimu mění. Dost často se stává, že předpokládaná hodnota je o jednotky procent nižší než nejnižší podaná nabídka. To je jednoznačný signál globálního vzedmutí cenové hladiny. Investice, opravy a údržbu brzdit nechceme a nebudeme. Jednak máme stále dostatek financí na účtech a také jsou připraveny strategicky významné projekty, jejichž odkládání nebo rušení by nedávalo smysl.

Promítnou se rostoucí náklady například do výše městských poplatků nebo sazeb MHD?

Nebudeme zvedat poplatek za popelnice ani jízdné v MHD. Obojí zůstane v úrovni roku 2021. Cena tepla by také neměla jít výrazněji nahoru, za což jsme společnosti Energo Příbram velice vděční. Malinko nejspíš vzroste cena vodného a stočného, a to o míru inflace, tedy o nějakých tři až pět procent. S všeobecným zdražováním stoupají i běžné náklady na chod města, přesto se snažíme udržet zdražování na uzdě, abychom příbramským občanům ponechali více peněz v peněženkách.

Závratně rostou ceny za byty nebo domy. Chystá se Příbram rozvíjet bytový fond, který byl v minulosti docela lehkovážně rozprodán, nebo jinými způsoby rozšířit nabídku bydlení pro občany?

Rozprodání obecních bytů rozděluje společnost na dva názorové tábory. Jedni, zejména ti, kteří si byty tehdy za legrační ceny nakoupili, tvrdí, že to byl historicky nejúžasnější počin příbramské radnice. Naši současníci a my sami jsme přesvědčeni o tom, že to byla kardinální hloupost, jejíž rozměr se naplno projevil až teď. Kdyby mělo město ten původní počet bytů, mohlo by daleko snáze určovat lokální cenové trendy v bydlení, a to by pak bylo výrazně dostupnější, než je teď. Historie však nezná slovo kdyby…

Chceme-li podpořit rozvoj bytového fondu ve městě, nezbude nám nic jiného než dát šanci soukromým investorům. Komunikovat s nimi a hledat společnou řeč. Každý nový byt, který v našem městě vznikne, znamená posílení konkurence a zvětšení nabídky, což pak v důsledku může znamenat i pokles ceny. Nesmíme se bránit diskusi a zbytečně ztěžovat situaci soukromým investorům, kteří mají vůli v našem městě stavět bytové domy. Město není a ze své podstaty nikdy nebude dobrým developerem. Je až příliš svázané legislativou a neumí pružně reagovat v turbulentním prostředí stavebního a developerského byznysu.

Na tématu bydlení si můžeme docela dobře ilustrovat, jak se společnost mění. Ještě před deseti nebo patnácti lety se bydlení považovalo za ryze osobní záležitost každého. Dnes se města a obce starají o tom, jak lidé bydlí. O čem to svědčí?

Svědčí to jednoznačně o tom, že je situace vážná. Nicméně úlohu a pravomoci měst a obcí nelze přeceňovat. Nejsou všemocné. Trochu mě straší fakt, že se začínají objevovat i náznaky snah o vyvlastňování bytů či finančního postihu pro majitele bytů, kteří je mají prázdné a nepronajímají je. Jsou to politicky velmi nebezpečné tendence devalvující nedotknutelnost osobního vlastnictví. Hrůzostrašná je v tom naprosto evidentní paralela s počáteční érou totality v padesátých letech minulého století. Je potřeba mít se na pozoru před lidmi, kteří prohlašují, že osobní vlastnictví není nadřazené právu na bydlení.

V příštím roce by měla začít rekonstrukce aquaparku. Začne a v jakém rozsahu?

Uděláme všechno pro to, aby začala. Prakticky vše je připravené na to, aby mohla být zahájena veřejná soutěž na dodavatele. Je přepracovaný projekt, který respektuje změnu rozsahu rekonstrukce, kterou odsouhlasilo zastupitelstvo v květnu roku 2020. Máme veškerá vyjádření dotčených orgánů, máme rozpočet, zkrátka soutěž je připravena na spuštění. Než se tak stane, musí se vypořádat námitky a odvolání dvou občanů, kteří se snaží zahájení rekonstrukce maximálně oddálit či zhatit. Zastupitelstvo musí také na lednovém zasedání odhlasovat nový cenový strop pro rekonstrukci, neboť předpokládaná cena se od jara 2020 posunula o něco výše. Je mi úplně jasné, že to nebude snadné a hladké hlasování, neboť část zastupitelstva bude chtít bazén konečně opravit a přestat o tom donekonečna jen mluvit, a druhá část to bude bojkotovat, aby mohla následně nasazovat radnici psí hlavu za to, že nebyla schopna s rekonstrukcí ani začít. Každý soudný člověk musí přinejmenším tušit, že aquapark je technologicky „po smrti“ a že jakýkoliv průtah v zahájení rekonstrukce je sázkou na špatnou kartu.

Které další investiční akce plánujete pro rok 2022?

Velkou investiční akcí bude rekonstrukce Prokopské ulice na Březových Horách, která je nyní ve finální fázi projektových příprav. Výměna povrchů, sítí, plynofikace a další zásahy si vyžádají téměř 40 milionů korun. Čekají nás opravy mostů a lávek, oprava střechy na budově bývalých Rudných dolů, budování odstavného parkoviště na Flusárně, investice do škol a do sportovišť. Obrovské peníze půjdou do vodohospodářského majetku. Dále budeme investovat do bezpečnosti provozu, osvětlí se další problémové přechody, zejména na sídlišti. Dokončíme vnitroblok Gen. Kholla a revitalizaci dalších dotáhneme po projektové stránce.

Před Příbramí stojí velká změna v oblasti parkování. Proč je nutná?

Protože Příbram není stavěna na dnešní množství aut. Parkovacích míst je málo. Obzvláště večer, když se lidé vracejí z práce, mají problém zaparkovat. Nemyslím si, že nás v dohledné době postihne móda sdílené mobility, potřeba dostupného parkování pro vlastní vůz tu bude stále. Popravdě, jsou mi krajně nesympatické všelijaké progresivistické tendence směřující k útlumu individuální automobilové dopravy a jejímu znevýhodňování vůči jiným.

Jediným, kdo by měl být v parkování zvýhodněn, je rezident, tedy ten, kdo tu bydlí nebo kdo tu podniká a má svou provozovnu. Všichni ostatní nechť si svá vozidla parkují tam, kde místním nebudou překážet – na odstavných parkovištích k tomu určeným. Rezident má mít alespoň částečnou garanci, že v okolí svého bydliště najde pohodlné parkovací místo, aniž by musel dlouhé minuty kroužit kolem a spoléhat se na to, že najde skulinu, kam svého plechového miláčka na noc položí. V tomto duchu je koncipována změna, k jejíž realizaci v části města přistoupíme už v následujícím roce. Tou částí je oblast starého města, změnu na sídlišti spustíme v roce 2023.

Současně se realizují některá opatření pro cyklisty, o své se hlásí pěší, další chtějí více podporovat MHD nebo elektromobilitu. Daří se hledat optimální rovnováhu pro budoucí potřeby městské mobility, která nebude většinově postavena pouze na individuální dopravě automobily?

Všechny tyto změny musí probíhat citlivě, a hlavně s ohledem na potřeby obyvatel a na jejich socioekonomickou situaci. Jde o nastavení rovnováhy. Toto nastavení nesmí být založeno na silovém omezování jednoho druhy mobility ve prospěch druhého. Individuální automobilová doprava je něco, co tu s námi bude ještě mnoho let. Čím více bude označována za něco nežádoucího a škodlivého, tím větší odpor k alternativním řešením budou lidé mít. Ideální je vytvořit podmínky pro všechny druhy mobility a nechat lidi, aby si sami na základě svých potřeb a možností vybrali.

Co se týká podpory elektromobility, tak vnímám jako žádoucí, abychom v rámci města podporovali budování nabíjecích stanic. Počítáme s nimi například v projektu na parkovišti Flusárna. Tím bych ale s podporou elektromobilů skončil. Nerozumím tomu, proč by tyto vozy měly být zvýhodněny oproti těm se spalovacím motorem. Silnice opotřebovávají stejně a zabírají i stejně velká parkovací místa. O rozdílu v tom, jakou ekologickou stopu zanechá výroba jednoho elektromobilu oproti běžnému benzíňáku, raději pomlčím.

Jak se vy dopravujete po městě?

Takřka výhradně autem. Ani ne tak z lenosti, ale jednoduše proto, že mi auto ušetří čas, který potřebuji na práci nebo pro rodinu. Dost dobře si nedovedu představit, jak bych vše zvládal, kdybych se nemohl přepravovat autem. Třeba dnes, kdy jsem jel ráno v sedm z Drkolnova pro našeho syna k babičce, která bydlí na Dubně, následně ho vezl do školky na sídlišti a musel to stihnout do půl osmé, kdy mi začínal pracovní program na radnici. To bych nezvládl ani autobusem ani na kole. A o tom to celé je. Stejně jako já to má spousta obyvatel Příbrami. Proto ještě dlouho nemůže nastat stav, kdy by byla auta vytlačena z měst a nahrazena autobusy a koly. A upřímně, ani bych to tak nechtěl.

Příbram má koncepci cestovního ruchu a je jedním ze zakládajících členů Turistické oblasti Brdy a Podbrdsko. Jak daleko či blízko je Příbram k naplnění vize města vstřícného a otevřeného turistům?

Koncepce cestovního ruchu je plánem na několik let dopředu, jak rozvíjet potenciál našeho města jako turistické destinace. V letošním roce jsme plnili úkoly vyplývající z akčního plánu, který vychází právě z přijaté koncepce. Jako konkrétní příklady zmíním přestěhování infocentra do Pražské ulice a rozšíření nabídky jeho služeb, zpracování interpretačního plánu, který navrhuje lepší propojení turistických cílů ve městě pomocí příjemné cesty, nebo vybavení Orlova a Kozičína, městských nástupních míst do Brd, turistickým mobiliářem. Před námi je ještě řada úkolů. Dovolil bych si příměr, že jsme za první zatáčkou běhu na dlouhou trať. Ale víme, kam běžíme a jaké „výmoly“ nás na cestě čekají.

Začíná advent, za chvíli jsou tu Vánoce a Nový rok. Co byste popřál Příbrami a jejím obyvatelům?

Popřál bych všem zdejším lidem, aby byl pro ně rok 2022 rokem lepším, než byl ten, na jehož konci se pomalu ocitáme. Ať všechny provází v novém roce síla, zdraví, láska, dobré zprávy a dobří lidé.

Stanislav D. Břeň