"S tím, jak přibývá seniorů, bude důležité vytvářet prostředí, které je starším lidem přátelské a nevytlačuje je na okraj společnosti", říká Kristina Hovorková, která v Příbrami a okolí vede organizaci Fit senior Příbram. A dodává: „V preseniorském věku, tedy mezi 55 a 65 lety, se doporučuje udělat si plán pro důchodový věk.

Slogan vaší organizace zní „Zůstaň v pohybu, buď fit senior“. Jaký podíl příbramských seniorů a seniorek se vám podařilo obrazně zvednout z gauče?

Udělala jsem si k našemu rozhovoru pár aktuálních statistik a musím říct, že mě samotnou ta čísla vždy překvapí. Naše organizace se postupně stává velkou a s výrazným dosahem, což přičítáme pestrosti programu zaměřeného na široké spektrum potřeb seniorů.

Aktuálně máme téměř 800 aktivních klientů. Příbram stárne – a i když to není jen místní jev, u nás je podíl seniorů o něco vyšší než ve zbytku Středočeského kraje. Pokud počítáme, že zde žije kolem 7500 lidí ve věku 65+, je jasné, že máme stále spoustu práce před sebou.

Organizujete mnoho různých aktivit. Přibližte některé z nich. O které činnosti je největší zájem?

Když se ptáme nových účastníků, proč k nám přicházejí, nejčastější odpověď zní: „Potřebuji mezi lidi, jinak se doma zblázním.“ Hned poté následuje zájem o pohybové aktivity – ať už z vlastní motivace, nebo na doporučení lékařů. Naší filozofií je nabídnout pestrost – pro seniory různého věku, kondice i zájmů. Momentálně nabízíme 11 typů cvičení, od lekcí na židlích přes tai-či, nordic walking až po posilovnu, a to ve 25 skupinách týdně. Zájem je opravdu velký. Kromě pohybu máme i klubové aktivity – trénování paměti, ruční práce, tvoření, zpívání, tanec, jazyky či technologie. Celkem jde o zhruba dvacet různých programů, včetně specializovaných skupin, jako jsou Makovička a Parkinson klub pro seniory se specifickými potřebami.

Několik let jste měli klubovnu v centru Příbrami. Proč jste nově otevřeli další pobočku?

Důvod otevření druhé pobočky v Žežické ulici byl jednoduchý, stávající klubovna Na Příkopech je kapacitně naplněná a pro rozšíření nabídky jsme potřebovali nové prostory. Od začátku jdeme cestou, že nebudujeme jedno velké centrum, ale hledáme místa po celém městě, aby seniorům byla nabídka co nejblíže. Logicky jsme se poohlíželi po sídlišti, původně jsme hledali kolem náměstí 17. listopadu, nakonec se ukázalo jako ideální využít volnou místnost v Žežické, kde jsme doplnili už tak pestrou nabídku služeb, a město nás v tom podpořilo, za což jsme velmi vděční. Kromě dvou kluboven poskytujeme služby i na dalších šesti místech v Příbrami, především v tělocvičnách a cvičebních sálech.

Z okolních osad nebo obcí lidé dojíždějí, nebo vy cestujete za nimi?

Před pěti lety jsme začali rozvíjet další pojetí služby, právě jako reakci na seniory dojíždějící z okolních obcí, kteří měli problém s náročným cestováním městskou hromadnou dopravou. Proto jsme vytvořili Kluby Fit senior, kde my přijedeme za nimi. Vyjíždíme do 13 obcí okolo Příbrami a pravidelně zde organizujeme setkávání seniorů s naším programem. Tyto kluby probíhají jednou týdně a kombinují to nejlepší z toho, co nabízíme. Jsme s tímto konceptem velmi spokojeni, protože je o něj velký zájem, vytvářejí se zde hezká společenství a senioři oceňují možnost nesedět doma a pracovat na svém rozvoji.

V Žežické ulici působí také Senior Point Příbram. Nakolik si obě organizace zaměřené na seniory konkurují a nakolik spolupracují?

Jak je myslím jasné z již uvedených čísel, obě organizace mají plné ruce práce pokrýt poptávku. Pro seniory je pak výhodou mít možnost vybrat si organizaci, která jim více sedí. Obě tak máme své skalní příznivce, ale mnoho klientů se nám prolíná. Řekla bych, že se i programově vhodně doplňujeme a komunikace probíhá bez problémů, což potvrzuje i skvělé přijetí v pavilonu na Žežické.

Jak je Fit senior financován? A kolik platí za aktivity samotní účastníci?

Náš program je rozdělen do dvou směrů. Preventivní program je symbolicky zpoplatněný a hlavními součástmi jsou různé druhy cvičení a výuka jazyků, přičemž účast seniorů se pohybuje mezi 45 a 70 korunami za lekci, tedy na polovině či třetině běžné komerční ceny. Sociálně aktivizační služba je pro klienty zdarma. Nevytváříme zisk, naopak se snažíme získávat zdroje na dofinancování. Největší zdroj představuje dotace od Středočeského kraje na poskytování sociální služby, významně nás podporuje i město Příbram a obce, do kterých dojíždíme. Část nákladů pokrýváme i z příspěvků seniorů. Usilujeme o vícezdrojové financování, každoročně získáváme dotace od nadací, letos například od Výboru dobré vůle – nadace Olgy Havlové nebo Nadace J. A. Sládka místních Kovohutí. Velmi důležitá je také materiální podpora formou darů, sníženého nájemného nebo bezplatných služeb od partnerů a práce dobrovolníků. Každý rok je to boj, letos je rozpočet opravdu napjatý, a proto si všech podpory našich partnerů velmi vážíme a děkujeme za ni.

O seniorech se občas mluví jako o homogenní skupině s obdobnými zájmy a starostmi. Přitom to realitu odráží pouze velmi okrajově. Co jste se za dobu, kdy vedete Fit senior, naučila o lidech v pokročilejším věku?

Setkávám se s mnoha příběhy a vždy mě překvapí pokora, se kterou senioři přistupují k životu, i přes náročné životní osudy a překážky každý den bojují a váží si maličkostí. Málokdy si řeknou o pomoc, a naopak sami chtějí pomáhat. Mně se se seniory pracuje velmi dobře a vyvracím, že by byli protivní či podobné přívlastky, kterými jsou karikováni.

Ano, jsou zranitelnější, důvěřivější, hůře se pohybují či slyší, a to je právě to, co by měli ostatní lidé přijímat a tolerovat. Určitě mluvím za všechny kolegy a shodneme se, že nás práce se seniory nabíjí energií a jsou nám velkou inspirací.

Jsou podle vás lidé v seniorském věku spokojeni se svým životem a fungováním společnosti?

Mohlo by to být lepší. Klienti mi říkají, že je lidé, a to třeba i na úřadech, automaticky považují za hloupé a to je přece strašné. Zvlášť když vám to říká člověk s několika tituly. Neochota a pocit přehlížení je to, s čím se setkávají. Kdyby si každý uvědomil svou smrtelnost a to, že jednou bude starý a pomalejší, určitě by byla tolerance ve společnosti vyšší. A pozor, tolerance není přehlížení. Člověk si stále přeje být součástí společnosti a mít možnost interakce se všemi generacemi. Toto vnímání se musí změnit.

Stárnutí populace je dlouhodobým společenským tématem. Je z vašeho pohledu Příbram připravena na rostoucí podíl občanů ve vyšším věku? Pokud ne, co by se mělo změnit a zlepšit?

K problému je potřeba přistoupit strategicky a s dostatečným předstihem. Příbram má velmi dobrý systém sociálních služeb, který je třeba kapacitně posílit, ale to je jen část celku. Senior neznamená jen potřebu domova pro seniory, je nutné řešit také malometrážní bezbariérové bydlení, veřejný prostor, dopravu, zdravotnictví, možnost pracovat na zkrácený úvazek, komunitní život a další služby. Je důležité vytvářet prostředí, které je starším lidem přátelské a nevytlačuje je na okraj společnosti. Na republikové úrovni vznikají strategické plány přípravy na stárnutí populace, které by se měly promítat i do krajů, měst a obcí, přičemž velký důraz je kladen na prevenci jako nástroj oddálení závislosti seniora na systému. My takovou prevenci vytváříme, a protože je zájem o rozšiřování našich služeb do regionu, požádali jsme od roku 2026 Středočeský kraj o navýšení kapacity, což nám bylo zamítnuto z důvodu nízké priority, to je pro nás těžko pochopitelné.

Příbram vás podpořila?

Město Příbram náš příspěvek letos navýšilo, což nám umožnilo otevřít právě novou klubovnu a rozšířit další aktivity. Nutné je podotknout, že to, co by měla zajistit veřejná správa i komerční subjekty, je jen jedna strana mince, druhá je osobní odpovědnost každého z nás. Obecně mi chybí určitá flexibilita a přijetí, že stáří přináší změny. Například včasné přestěhování do menšího bytu s dostupnými službami snižuje náklady a odpadá náročná péče o velkou nemovitost. Stejně tak návrat k vícegeneračnímu bydlení může být výhodný pro všechny.

Pro mnoho seniorů je kritický přechod z pracovního života do penze. Jak se vyrovnat nebo připravit na tento přerod?

To říkáte velmi přesně, navíc velká část lidí si stárnutí nepřipouští, dokud není vlastně pozdě. Obecně se doporučuje udělat si plán v preseniorském věku, tedy mezi 55 a 65 lety. Základní otázky se týkají bydlení – bude mi vyhovovat, až nebudu moci, protože nyní je ještě prostor pro investice nebo úpravy. Kde jsou dostupné služby? Kde je rodina? Jak se blíží odchod do důchodu, je vhodné promyslet, jak nahradíme pohyb a sociální vazby, které práce poskytovala. To, že s kolegou proberu počasí, plány na víkend nebo že do práce dojdu pěšky a celý den jsem na nohou, pak lidem chybí a je třeba tento výpadek kompenzovat, jinak nám to hlava i tělo rychle vrátí. Důležité je řešit zdravotní problémy včas, neodkládat operace, chodit na prevenci a posilovat zdraví vlastním přičiněním – pohybem, zdravou stravou a duševní aktivitou. Pokud něco seniory opravdu trápí, je to špatné zdraví, proto by každý měl udělat maximum. Do této životní etapy vstoupíte klidnější, když máte plán.

Jsou lidé, a nejen starší, kteří se z různých důvodů nechtějí zapojovat do organizovaných aktivit. Co byste poradila seniorům, kteří nechtějí nikam docházet, ale přesto chtějí zůstat fyzicky i psychicky fit? Existuje nějaké základní a jednoduché doporučení?

Už to, že si člověk uvědomí potřebu přemýšlet o naplnění této životní etapy, je první krok, který chválíme. Dále platí to, co jsem zmínila výše: pohyb, duševní aktivita, sociální kontakty, finanční a materiální příprava – to je několik bodů, které doporučuji promyslet. Líbí se mi motto, že člověk je starý v okamžiku, kdy se odmítá učit novým věcem, a v tom je velká pravda. Najděte si nové hobby, věnujte se tomu, na co jste celý život neměli čas – a to vše lze i bez klubů seniorů. Nečekejme, že se o nás někdo postará, přijměme vlastní zodpovědnost, ale neostýchejme se přijmout pomoc.

Stanislav D. Břeň

Kristina Hovorková

Od roku 2012 se věnuje seniorům a buduje organizaci Fit senior Příbram. Tento zapsaný spolek má v současnosti 800 aktivních seniorů a vloni hospodařil s výnosy 3,2 milionu (dotace činily 2,6 milionu korun) a náklady tři miliony korun. Kristina Hovorková vystudovala sociální práci na Vysokej škole zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety a získala titul magistra.