Závěrečné srpnové dny nám nepřinášejí jen konec prázdnin, ale také zahájení druhé, netradičně podzimní části festivalu, který do příbramského regionu již 52 let přivádí přední umělce z oblasti klasické hudby. Jedno ze základních omezení doby covidové znamenalo ukončení naprosté většiny uměleckých činností a samozřejmě i zákaz konání koncertů.

Z důvodu pandemie byl 52. ročník Hudebního festivalu A. Dvořáka Příbram, plánovaný na jarní měsíce roku 2020, zrušen a přesunut na rok 2021. Ten však jeho pořadatele postavil před stejnou otázku: rušit, nebo přesouvat? A jelikož slavné přísloví říká, že naděje umírá poslední, padlo rozhodnutí rozložit festival na jarní open-air část a podzimní část ve standardním režimu. Od konce května do konce června se tak ihned po uvolnění situace podařilo realizovat čtveřici koncertů, které svým radostným vyzněním předurčovaly vývoj dalších dnů.

Vydat se do světa krásných melodií

Nyní stojíme na prahu podzimu a doufáme, že se spolu s řadou vynikajících umělců, virtuosů ve svém oboru, vydáme do světa krásných melodií, světa, který nám dá zapomenout na dobu plnou omezení a připomene původní téma festivalu – lásku a přátelství, které provázely život Antonína Dvořáka. Je zvláštní, jak téma, určující dramaturgii jednotlivých koncertů, zvolené před téměř třemi lety díky letmému rozhovoru o zvláštním, uctivém stylu Mistrových dopisů, podepisovaných „Váš oddaný Antonín Dvořák“, rezonuje nyní světem. Vždyť doba, kterou jsme prožili, na jasných příkladech ukázala, jak nezbytná je pro jednotlivce možnost být se svými blízkými, ať již se jedná o rodinu či přátele. 

Festival zahájí koncert našeho předního ansámblu specializujícího se zejména na barokní hudbu – Barocco sempre giovane. Spolu s nimi 28. srpna v bazilice na Svaté Hoře vystoupí varhaník Pavel Svoboda. 

Rodinná sepjatost definuje jedinečnou hudební událost, kdy 1. září v Divadle A. Dvořáka Příbram vystoupí všichni virtuosové rodiny Klánských spolu s Epoque quartetem a Belfiato Quintetem. Profesora Ivana Klánského jsme se zeptali, jak vnímá uměleckou kariéru svých pěti dětí a zda společná profese ovlivňuje rodinné vztahy.

Ivan Klánský: Jako otec vnímám uměleckou kariéru svých dětí pochopitelně s velkou radostí a mohu neskromně říct i s pýchou. Na druhou stranu jako profesionální hudebník a vysokoškolský pedagog vidím velmi přesně, co dnes kariéra v hudbě obnáší – kromě talentu a píle i dávku štěstí, zdravotní předpoklady, být komunikativní, přátelství se slušnými lidmi a neustále o svých kvalitách na každém vystoupení přesvědčovat. V hudbě není žádná konečná, kdy si mohu říci, teď už vše umím a budu vždy respektován. Naopak pády bývají vždy rychlejší a bolestivější než vzestupy. Proto kariéru svých dětí pečlivě sleduji a snažím se jim tyto zásadní věci občas připomínat. Naše rodinné vztahy jsou zaplaťpánbůh naprosto skvělé, a proto občasné společné muzicírování je takovou třešničkou na dortu, která nám všem přináší radost a pobavení. Věřím, že se tato atmosféra přenáší i na naše posluchače.

Tóny i citace z dopisů

Osmého září uplyne 180 let od narození Antonína Dvořáka. Jako narozeninové přání zazní v tento den v Divadle A. Dvořáka Příbram tóny jeho Rusalky v podání Národního divadla Brno. O den později pak jako pokračování tohoto blahopřání vyslechneme v sále Městského úřadu Březnice nejen tóny jeho skladeb, ale také citace z dopisů rodině i přátelům, které přednese sopranistka Martina Kociánová za doprovodu harfistky Kateřiny Englichové. Jaké pocity provázejí umělce na koncertu po době covidové? 

Kateřina Englichová: Jsou to pocity milé, až adrenalinové. Musím říct, že po smršti letních koncertů se ani neodvažuji myslet na podzim. Držme si palce, abychom byli opravdu již po době covidové… tak jednoduché to asi nebude, ale věřme, že se postupně situace ustálí. Chtěla bych poděkovat všem pořadatelům, kteří se nevzdali, koncerty překládali donekonečna a nám tím umožnili nehrát si jen tak pro sebe v obýváku. Jim patří obrovské uznání.

Třetím dílem skládanky k poctě Antonína Dvořáka bude Benefiční koncert pro vilu Rusalku, spojený s mimořádným otevřením vily pro veřejnost. I tento koncert se ponese v duchu rodinného „muzicírování“, protože vedle manželů, virtuosů Terezie Fialové (klavír) a Jiřího Bárty (violoncello), vystoupí jako hosté děti Jiřího Bárty: Josef a Ayla Bártovi. Co společný život dvou virtuosů přináší – a je něco, co naopak bere?

Terezie Fialová: Hudbou je naše domácnost prostoupena od rána do večera – ať už při cvičení a společném zkoušení nebo diskuzích o ní. Mimoto za koncerty jsme i v době předcovidové často společně cestovali i do dalekých zemí. Samozřejmě to mezi námi zajiskří spory třeba nad tempy nebo intonací, ale řekla bych, že i díky hudbě nám odcizení nehrozí. Náročné je to vše zorganizovat, potom přicházejí na pomoc babičky, chůva nebo třeba i pořadatel jezdící s kočárkem kolem sálu během koncertu. Je to ale cesta dobrodružná, každý den jiná a doufáme společně, že výmolů na ní bude co nejméně a že si ji budeme moci co nejdéle společně užívat.

Pochod zakončený hudbou

Týden věnovaný oslavám výročí 180. narození, během něhož se v neděli 12. září vydáme na turistický pochod Dvořákova Vysoká, organizovaný Knihovnou Jana Drdy a zpestřený otevřením vily Rusalky pro účastníky pochodu, zakončíme dvěma koncerty v Památníku A. Dvořáka ve Vysoké u Příbrami. Nejprve si 12. září vychutnáme hlasy laureátů Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech a o dva dny později, 14. září, nás čeká premiéra komponovaného pořadu navazujícího na populární immersive koncerty z let 2018 a 2019: Antonín Dvořák a jeho vliv na americkou hudbu. Jejich tvůrce a zároveň průvodce večera, indický dirigent Debashish Chaudhuri, se stal v posledních letech odborníkem na Dvořákovy americké žáky. Kdo z nich vás nejvíce oslovil a kdo byl největším překvapením?

Debashish Chaudhuri: Největším překvapením nebyl jeden člověk, ale celkový Dvořákův vliv na vznik „americké školy“, kde rozkvetlo tolik unikátních skladatelských osobností a následně i jejich žáků. Je těžké vybrat jednoho, protože jsou poměrně odlišní. A to je právě to, co Dvořák podporoval, jejich unikátnost a hudební osobitost. Skladatelé často uspěli v oblasti vážné hudby i v jiných žánrech a také přispěli k vývoji jazzu.

V sobotu 18. září se přesuneme na další z Dvořákových milovaných míst. Přední český klarinetista Karel Dohnal se představí publiku spolu se smyčcovým triem České filharmonie na koncertě v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Třebsku. Kostelík, do něhož chodil velmi často hrát na varhany A. Dvořák, patří k těm malým kostelům, které člověka osloví svojí zvláštní atmosférou. Liší se pro umělce nějak koncerty v kostelích a ve standardních sálech? Zvlášť v případě tak markantního spojení slavného skladatele a daného místa?

Karel Dohnal: Jako umělci se potýkáme se spoustou věcí, se kterými se ve standardních koncertních sálech nesetkáváme tak často. Počínaje nízkou teplotou, pokud je koncert v chladnějším období, přes složitější možnost převlékání, někdy horší osvětlení až po typickou „kostelní“ akustiku. Přes všechna tato úskalí však koncerty v kostelích mám velmi rád. Vždy jsou jedinečné a prostředí, ve kterém se hraje, je velmi inspirativní. Vzniká neopakovatelná atmosféra, kterou cítím já jako interpret, tak i posluchači. Na koncert v Třebsku se těším o to víc, že tento kostelík je pamětníkem hry samotného Antonína Dvořáka. 

V pátek 24. září proběhne již pátý ročník Dne s Antonínem Dvořákem. Opět se můžeme těšit na několik koncertů situovaných do „staré“ Příbrami a více než desítku pořadů pro děti z mateřských i základních škol a gymnázií. 

„Koncert kvarteta, jehož členů bude pět“, tak by mohla vypadat poněkud nevážná pozvánka na koncert Zemlinského kvarteta, který se uskuteční 25. září v Galerii Františka Drtikola Příbram. V časech pandemické krize právě Zemlinského kvarteto dokázalo zůstat nejen „funkční“, ale vytvořilo řadu krásných projektů, včetně několika dvořákovských. Co vás drželo „při životě“?

Petr Holman: Doba koronavirová pro nás byla (stejně jako pro ostatní hudebníky) velmi obtížná. Naše kvarteto nebylo zase až tak činné jako jiní, jelikož náš violoncellista trávil většinu tohoto období s rodinou ve Švýcarsku, ale nějaké aktivity nám naštěstí zůstaly. Především to byla naše vlastní série „4plus“ v Městské knihovně a v jejím rámci náš velký projekt pro rok 2021 – kompletní provedení smyčcových kvartetů Antonína Dvořáka v Praze. Tato série byla připravována dlouho dopředu. Jelikož bylo domluvené, že se všechny koncerty budou stejně natáčet, bylo rozhodnutí o online vysílání těchto vystoupení nasnadě. Byli jsme také pozváni, abychom natočili online koncerty pro jiné pořadatele – Svatováclavský festival v Ostravě, Beethovenův festival v severních Čechách, švédský festival Frontside v Göteborgu a další. Natáčeli jsme také pro Český rozhlas, a díky všem těmto akcím jsme dokázali určitým způsobem fungovat. I když musím říci, že hrát online koncert před prázdným sálem je občas poněkud frustrující. Držely nás však vzkazy našich posluchačů a fanoušků. Pro mnohé z nich byly prý naše online koncerty jedním z mála světlých okamžiků v této nehezké době a to nám dodávalo sílu. Viděli jsme, že tyto koncerty nějaký smysl přece jen mají.

Dvořák, Armstrong, Beatles i Metallica

Crossover koncert jako vždy rozezní sál Domu Natura. V pondělí 27. září posluchače v podání Unique Quartetu potěší celá plejáda skladeb v rozmezí Humoresky A. Dvořáka přes melodie L. Armstronga, Beatles, A. Piazzolli nebo R. Charlese až po Adele či Metallicu. Naopak koncert v zrcadlovém sále zámku Dobříš se nese vždy ve znamení klasické noblesy. Pražští komorní sólisté, kteří zde vystoupí 30. září, jsou naším nejdéle působícím smyčcovým orchestrem. V jeho čele stojí naopak nejmladší laureát Mezinárodní soutěže Pražského jara a nejmladší sólista SOČRu Jan Mráček. V současné době koncertní mistr České filharmonie řídí ansámbl společně se světově uznávaným hornistou Radkem Baborákem. Ansámbl se představí dvojicí serenád, které připomenou přátelské vztahy A. Dvořáka a P. I. Čajkovského. Co pro vás znamená přátelství? A je svými vzájemnými vazbami právě PKS nějak zvláštní? 

Jan Mráček: Přátelství je nezbytná součást života samotného, bez přátel je pouze samota. Stejně tak se promítá do hudby, kde je obrovský rozdíl mezi muzicírováním přátel, anebo cizích lidí. Hudba jako taková je nehmotná, a přesto existuje a prohlubuje lidské emoce, stejně jako přátelství, a tak si myslím, že právě v tom jsou PKS jedineční a jejich předností je právě až hmotná atmosféra hudebního přátelství mezi všemi členy.

Slavnostní závěrečný koncert, plánovaný původně jako koncert zahajovací, proběhne v Divadle A. Dvořáka Příbram 12. října. Vystoupí na něm slovenští pěvci Lenka Máčiková Kusendová a Ondrej Šaling v doprovodu Moravské filharmonie Olomouc pod taktovkou Jakuba Kleckera. Součástí koncertu bude obnovená premiéra díla moravského skladatele poloviny 20. století Rudolfa Heidera, která připomene linii přátelství, propojující A. Dvořáka, L. Janáčka a jejich žáky a následovníky. Během Kvidových opatření patřili pěvci k těm nejvíce zasaženým profesím v umělecké sféře, neboť zákaz zpívání se dotkl jejich bytostné podstaty. Jaké pocity provázejí umělce v takové době a co cítí ve chvíli, kdy může opět vstoupit na scénu nebo koncertní pódium?

Lenka Máčiková Kusendová: Keď celá pandémia začínala u nás na Slovensku, neuvedomovala som si, čo to celé spôsobí a na ako dlho. Pozerala som do kalendára a postupne škrtala koncerty a predstavenia. Z toho prvotného šoku ma hravo dostávali moje dcéry, s ktorými sme sa doma hrali, učili a vychutnávali si rodinný čas. V lete sme sa dostali do relatívneho pracovného kolobehu a odohrala som i zopár predstavení. Dosť ma zasiahla druhá vlna na jeseň 2020, keď sa opäť všetko zavrelo. Pochopila som, že vrátiť sa na pódiá už nebude také jednoduché a nič nebude ako pred tým. Vďaka podpore rodiny som aj toto obdobie ustála v psychickej pohode a viere, že to zvládneme. Spievať opäť po dlhšej dobe je výnimočný pocit radosti, vďačnosti a dojatia. Ja to pociťujem, akoby som sa prebúdzala zo zlého sna a o to viac si vychutnávam tú ozajstnú radosť z práce, čo ma napĺňa.

Doufáme, že se naděje nás všech naplní a budeme se nejen letos, ale již napořád setkávat bez omezení jak s krásnou hudbou, tak s lidmi nám drahými a blízkými. 

Albína Dědičík Houšková