HFAD protnutý rodinnými vazbami, talentem, spoluprací i pomocí
Kultura | Prosinec 2021Ze závěrečného vystoupení 52. ročníku v příbramském divadle. Foto: Martin Andrle
Za uplynulým ročníkem Hudebního festivalu Antonína Dvořáka se ohlíží Petr Dvořák, pravnuk skladatele Antonína Dvořáka a předseda Správní rady zapsaného spolku Dvořákovo Příbramsko.
Hudební festival Antonína Dvořáka byl zakončen v úterý 12. října večerem operních árií v příbramském divadle. Původně to mělo být představení zahajovací, ale z událostí uplynulých dvou let se stalo závěrečným. Podstatné je, že vysoce kvalitní koncert přinesl mnoho radosti všem posluchačům.
Na titulní straně programu celého festivalu bylo napsáno „Napodruhé“. Troufám si říci, že příprava celého festivalu byla třetím pokusem. Skokani do výšky, tyčkaři, vzpěrači, a především dřívější vysokoškoláci dobře vědí, kolik vypětí, námahy a nervů je spojeno s třetím pokusem. V případě, že je třetí mise úspěšná, může se postoupit s velkou úlevou na další výšku nebo do dalšího ročníku vysoké školy.
Váš oddaný Antonín Dvořák – takové bylo motto 52. ročníku. Skladatel věnoval svůj život hudbě a rodině a rodinné vztahy byly také vodicí linkou festivalu. Připomeňme si koncert klanu Klánských. Slovo klan jsem si zde dovolil použít v tom nejlepším slova smyslu jako pevné rodinné sepětí vynikajících hudebníků. Dne 11. září vystoupil v Zámečku-Ernestinu violoncellista Jiří Bárta se svojí manželkou Terezií Fialovou a třemi dětmi a my jsme mohli pozorovat, jak teenageři v kvalitě provedení šlapou svým rodičům na paty. V úterý 14. září nás manželé Debashish a Jana Chaudhurí zavedli po stopách skladatelových amerických žáků. Opět krásná souhra dvou lidí, kteří spolu sdílejí životy profesní i osobní. Rodinnou atmosféru měl i koncert, který se konal o čtyři dny později v kostele ve Třebsku. Klarinetista Karel Dohnal zde představil nejen svoji manželku Xenii, ale i dva další hudebníky, své blízké přátele. Na závěrečném koncertu pak byli jako hosté dva synové skladatele R. Heidera.
Rozhodně jsem některé rodinné vztahy v průběhu festivalu přehlédl, ale nedá se bez povšimnutí přejít velká pomoc a nasazení celé rodiny ředitelky Albíny Dědičík Houškové, kde, jak sama se smíchem říká, mají všichni dobrovolnickou povinnost pomáhat. A jak je to dnes u Dvořáků? I my jsme se na koncertech setkávali. Máme radost, že i naše mladší generace se aktivně zapojuje do kulturního dění. Jen ten další mimořádný hudební talent se zatím nechce objevit…
Petr Dvořák, Dvořákovo Příbramsko