V přítmí pondělního podvečera se mohly děti MŠ Školní vydat na Halloweenskou stezku. Byla plná strašidel, duchů, pavouků i pavučin, zkrátka nic pro kdejaké poseroutky.

Každý z odvážlivců na Halloweenské stezce chtěl získat certifikát přemožitele strašidel, a tak se početná skupinka dětí neohroženě vydala plnit úkoly. Aby děti nesešly z cesty, následovaly světýlka rozmístěná po zahradě školky. Ta je vždy dovedla k jednomu ze stanovišť, kde je čekal úkol. Po jeho splnění dostaly razítko a někde i dobrůtku. Čarodějnice se ze všech sil snažila „zlomit“ dětem jazyk zákeřným jazykolamem „Popokatepetl“, ale na šikovnou drobotinu nestačila. Děti se nezalekly ani opravdu strašidelně vypadajícího tunelu plného pavučin, pavouků a světýlek. Zvládly i bludiště hustou pavučinou, aniž by se dotkly jakéhokoli vlákna pavučiny strašlivého pavouka a následně ztrestaly partičku duchů hodem míčkem. 

Poté, co si poskládaly brášku kostlivce, vydaly se na lov očí. Ano, nešťastník Zombík Pepík ztratil oko, které mu spadlo přímo do hrnce plného vařených špaget, a čekal, až mu ho děti pomohou najít. A protože jsou již večery chladné, na dalším stanovišti odvážlivci pečlivě zabalili mumii od hlavy až k patě svátečním hábitem. Jedním z posledních úkolů bylo pěkně intenzivní vytí na měsíc a před cílem ještě zastávka u Dýně Evelíny. Kdo došel až sem a splnil všechny úkoly, stal se oficiálním přemožitelem strašidel. Na úplném konci cesty se děti zapsaly na listinu přemožitelů a získaly vytoužený certifikát, díky kterému se jim budou všechna strašidla vyhýbat obloukem. 

Mateřskou školu navštívil v tajnosti také sv. Martin. Děti pro jeho koníka přinesly mrkev a pečivo a zazpívaly mu písničku. Dobrotivý a laskavý sv. Martin obdaroval žebráka svým pláštěm. I my učíme děti, jak důležité je pomáhat druhým. Přispíváme na jídlo různým zvířátkům, peníze získáváme ze sběru papíru a hliníku. Loni jsme poslali peníze do ZOO Plzeň lamě Emě a do ZOO Hodonín na pomoc po tornádu. Na Vánoce nosíme granule a dobroty na veterinu, kde vše spravedlivě rozdělí mezi útulky. Díky tomu, že můžeme pomoci zvířátkům, máme radost a hřeje nás to u srdce a zvířata mají plná bříška. Bez spolupráce s rodiči by to nešlo. 

Jitka Labudová