Věřící Církve československé husitské i příbramská veřejnost si 25. března 2022 připomněli nedožité 110. výročí narození významné osobnosti našeho města, faráře Františka Božovského.

Matka Marie ho na svět přivedla v jihočeských Dobřejovicích, kde také navštěvoval obecnou školu. Otce nepoznal, a tak mu jej nahrazoval děd Josef, který vnuka rovněž podporoval při studiích na Jirsíkově státním gymnáziu v Českých Budějovicích, na kterém mladý František v červnu 1932 úspěšně složil maturitní zkoušku. Často později vzpomínal, jak si musel nevyspalý – s maminkou bydleli u dědy Josefa, který kromě malého hospodářství provozoval i hospodu, v níž na lavici u kamen František přespával – v zimě cestou do školy prošlapávat hlubokým sněhem cestu na vlak.

Namísto učitele bohoslovcem

Po skončení gymnazijních studií se chtěl stát učitelem. Z popudu faráře Miloše Našince se nakonec rozhodl vyučovat náboženství. V listopadu 1933 jako jednadvacetiletý přestoupil do Církve československé husitské. Po soukromém studiu církevní věrouky a mravouky složil jáhenské zkoušky a 22. dubna 1934 byl vysvěcen na jáhna. Vzápětí byl ustanoven jako učitel náboženství a pomocný duchovní v Kasejovicích. V srpnu 1935 byl přeložen na tři měsíce do Písku, kde se nejen sblížil s farářem Jaroslavem Bosákem, ale poznal i po všech stránkách (náboženské, kulturní i sociální) rozvinutou obec. Koncem října 1935 byl vzhledem ke svým neutěšeným majetkovým poměrům bezplatně přijat do Bohoslovecké koleje a v témže roce nastoupil na Husovu československou evangelickou fakultu bohosloveckou v Praze.

Studia a život v koleji pak střídal se službou v náboženských obcích. V letech 1936 a 1937 opakovaně působil v Netvořicích, v září 1937 vypomáhal v Klatovech. Dne 28. září 1938 byl v Praze vysvěcen na kněze. To už sloužil v Březnici, kam byl ustanoven jako zástupce faráře v únoru 1938. Za jeho působení byl v Březnici dostavěn Husův sbor, hrálo se divadlo, při náboženské obci působil pěvecký sbor a sociální odbor. Farář vedl Jednotu mládeže, na řadě obecných i měšťanských škol vyučoval náboženství. Když v květnu 1945 přes město a jeho okolí ustupovala německá vojska a jednotky Ruské osvobozenecké armády do amerického zajetí, došlo při bojích k poškození sboru a v jeho okolí k zabití čtrnácti osob, které byly následně uloženy ve sboru. Farář Božovský pak několika rodinám vyřizoval jejich poslední vzkazy před smrtí. 

V roce 1946 byl ustanoven na farářské místo v Příbrami. V této náboženské obci sloužil až do své smrti v roce 2003. V březnu 1947 se oženil s Věrou Valentovou, se kterou vychovali tři dcery (Janu, Věru a nejmladší Evu). První manželka Marie (sňatek uzavřeli v roce 1939) zemřela v roce 1945 po těžké srdeční chorobě. Svým radostným přístupem k Boží službě inspiroval několik svých žáků k bohosloveckému studiu (např. Jaroslava Šobra). Od roku 1951 až do své rezignace v roce 1976 zastával funkci předsedy příbramského okrsku. Po roce 1989 i přes svůj vysoký věk začal znovu vyučovat náboženství (na příbramském gymnáziu), obnovil mládež, která se začala opět scházet na faře a několik jejích členů se díky tomu přihlásilo ke studiu na Husitské teologické fakultě UK v Praze, včetně jeho dvou vnoučat Hany a Martina, kteří zůstali ve službě Církve československé husitské, do níž později nastoupila i nejstarší dcera Jana.

Usměvavý a moudrý člověk

Za 57 let služby se stal uznávanou osobností příbramského regionu. Svědecky žitá víra Františka Božovského neoslovovala pouze věřící, ale i obyvatele celé Příbrami. Jeho usměvavá tvář a moudrá slova k lidem doléhala při ekumenických bohoslužbách (konaly se s přerušením od šedesátých let) a shromážděních, během slavné Prokopské pouti nebo při každoročním slavnostním setkání 28. října u Šárova březohorského pomníku padlých. Nikoho z nás tedy nepřekvapilo, když mu byl v roce 1996, při příležitosti 50. výročí jeho kněžské služby v Příbrami a 780. výročí města, udělen pamětní list za cenné duchovní aktivity, které pomohly udržet morální vědomí v příbramské společnosti. 

Pozemské putování Františka Božovského se uzavřelo 13. listopadu 2003. Za mnohé, kteří se s ním přišli rozloučit a poděkovat Bohu za jeho požehnaný život, bych ocitoval alespoň pár slov z projevu tehdejšího předsedy příbramské rady starších lékaře Jana Mičky: „Určujícími vlastnostmi bratra faráře po celý jeho požehnaný život byly hluboká a k životu přivrácená zbožnost, vlídnost, vstřícnost a laskavost projevu, tedy fenomény navýsost františkánské. Ty pak tvoří podstatu toho, že jeho křestní jméno František nebylo jen rozlišovacím a pojmenovacím znakem, ale bylo výrazem, ba náplní jeho života.“      

Martin Jindra
autor je vnukem Františka Božovského