Vyhlášení druhého nouzového stavu v roce 2020 má drtivý dopad zejména na živnostníky ve službách, ale i některé výrobní firmy. „Koronavirový stav v ekonomice bych přirovnala ke kómatu, kdy živnostníci a firmy sice dýchají, ale nežijí plnohodnotným životem,“ říká Irena Karpíšková, ředitelka Okresní hospodářské komory Příbram.

Jak podnikatelé vnímají nastalou situaci spojenou s omezujícími nařízeními vlády?

Situace ohledně covidu a následná restriktivní opatření vlády zasáhla každou firmu a podnikatele, neboť všichni se museli podřídit nastalé situaci, se kterou jsme se setkali poprvé v životě. Počáteční nařízení byla chaotická a nepřehledná a každá firma zoufale očekávala nějakou pomoc od státu. Kompenzace však přicházely s velkým zpožděním. Po počátečním chaosu se situace trochu zklidnila a v současné chvíli jsou dvě skupiny firem. První, spíše větší výrobní podniky, se rychle zorientovala a nijak zvlášť to neohrozilo chod a zakázky. Druhá skupina, spíše živnostenský segment, je omezována i nadále.

Které obory jsou nejvíce poznamenány?

V Příbrami a okolí jsou nejvíce zasaženy obory obchodů a služeb, které musely své provozovny uzavřít úplně, nebo byly výrazně omezeny. To jsou restaurace, hotely a penziony, malé obchody, kadeřnictví a provozovny podobných služeb. Výrazně trpí i kultura, sport, cestovní kanceláře a mnoho dalších oborů.

Pokud tato agonie nebude pokračovat i v prvním pololetí 2021, mají tyto obory šanci se zotavit rychleji než obory navázané na realizaci investic a projektů. V tomto případě totiž došlo k velkému zpoždění při přípravě projekční dokumentace a schvalování investic.

Jak vlastně fungovala a funguje hospodářská komora v průběhu koronakrize?

Hospodářská komora ČR po celou dobu nouzového stavu prosazovala vůči vládě nároky podnikatelů na základě požadavků jednotlivých regionálních nebo krajských komor i samotných podnikatelů. Pořádala tiskové konference, denní výstupy v podobě tiskových zpráv, vydávala příručky a uvedla v život projekty pro pomoc firmám. Byla i v soustavném kontaktu s příslušnými odbornými útvary ministerstev a orgány Poslanecké sněmovny a Senátu v souvislosti s návrhy zákonů předkládanými v režimu legislativní nouze.

A konkrétně příbramská komora?

Od počátku nouzového stavu do 3. května 2020 jsme pracovali v omezeném provozu, abychom uspokojili požadavky zvláště exportérů a stálých klientů Czech Pointu. Elektronicky jsme řešili dotazy a požadavky firem a předávali podněty na Hospodářskou komoru ČR. Několik celospolečensky důležitých podnětů se dostalo i na jednání Národní ekonomické rady vlády a po vznesení požadavků byly vidět kladné výstupy. Od 4. května 2020 měla OHK již plný provoz pro podnikatele i veřejnost, ale bez přístupu do vnitřních prostor úřadu. Na přepážku Czech Pointu i certifikačních služeb byly instalovány skleněné přepážky.

V podzimní vlně nouzového stavu jsme pracovali obdobně jako na jaře. Klienti chodili na úřad při dodržení bezpečnostních opatření. Nadále pomáháme řešit požadavky a dotazy firem na odborné úrovni za bezplatné spolupráce renomovaných advokátních kanceláří a poradenských společností. Komora dávala podněty a vyjadřovala se ke všem podpůrným opatřením vlády a informovala své členy ohledně aktuálních kroků vlády i navrhovaných opatření v podobě všech programů Covid a Antivirus.

Souhlasíte s podpůrnými programy vlády? Neudržují vedle perspektivních firem také neživotaschopné podniky?

Programy byly a jsou velmi důležité hlavně pro udržení klíčových pracovníků. To, že některé slabé firmy mohou díky dotacím přežívat, je realita. Skutečný stav ukáže rychle čas, ale v této situaci není možné rozlišovat, komu dotaci přidělit a komu nikoliv. V první fázi programy přicházely s velkým zpožděním a řada jich byla nekoncepčních. Od některých podnikatelů zaznívá, že v mnoha případech je zneužívána podpora ze strany zaměstnanců, kteří pak chybějí v pracovním procesu. Pravdou je, že programy je uměle udržována příliš nízká nezaměstnanost, která se může výrazněji projevit po jejich ukončení.

Přinese krize trvalý tlak na digitalizaci nebo práci na dálku?

Digitalizace je směr, který se v koronakrizi rozvíjí nevídaným tempem. Ve firmách běží již dávno před covidem-19, ale současné dění zrychlilo přechod řízení a firemní komunikace do onlinu. Pokud to dovolí charakter práce a obor podnikání, mnoho podniků u této formy práce zůstane. Zcela jistě to však nelze využít ve výrobních odvětvích. Jako příklad mohu uvést ZAT, který má pracoviště v Plzni a Příbrami. V Plzni působí asi 100 vývojářů a projektantů, kteří pracují většinou z domova. V Příbrami technici rovněž pracují z domova, a to z důvodu ochrany pracovníků výroby, neboť ta trvale běží ve dvou směnách. Takže vždy záleží na charakteru oboru podnikání, organizaci a efektivitě práce na jednotlivých pracovištích.

Budou příbramské podniky masivněji propouštět?

Po skončení programů budou firmy propouštět, ale určitě ne v masovém měřítku. Myslím, že propustit schopného, kvalifikovaného, pracovitého a loajálního zaměstnance udělá každá firma až úplně naposledy. Tito lidé ve většině profesí na trhu nejsou. Podle informací z Úřadu práce došlo k masivnějšímu propouštění na Příbramsku pouze v jednotkách případů. Za listopad 2020 byla nezaměstnanost na Příbramsku 3,4 procenta a nabídka volných míst stále převyšuje počet nezaměstnaných. V tomto čísle jsou přitom započítána i místa pro cizince, kteří teď na trhu práce chybějí. Na podzim se na úřadě také registrují sezonní pracovníci, kteří toto číslo navyšují každoročně. Z aktuálního průzkumu komory ale vyplynulo, že většina firem nebude vyplácet 13. platy ani mimořádné odměny.

Které obory v Příbrami nebo okolí stále hledají nové pracovníky?

To je stejné jako před krizí. Jsou to technické obory a scházejí lidé do výroby či skladoví dělníci. Kvalitních zaměstnanců je velký nedostatek. V průběhu léta se na mě obracela řada firem, že zoufale shánějí zaměstnance a jestli nevím o firmách, jež propouštějí, že by o ně měly okamžitě zájem.

Důležitou složkou podnikání jsou investice. Živnostníci i některé společnosti museli využít zdroje určené pro investice na záchranu podnikání. Bude to do budoucna představovat velký problém?

Koronavirový stav v ekonomice bych přirovnala ke kómatu, kdy živnostníci a firmy sice dýchají, ale nežijí plnohodnotným životem a nemohou vytvářet hodnoty potřebné k udržení podnikání. Náklady jako pronájmy, energie, platby sociálního a zdravotního pojištění však běží dál. Pravdou je, že většina firem využila na záchranu zaměstnanosti ve firmách programy Antivirus, které byly velkou pomocí, ale otázkou je, co se stane po jejich ukončení.

Živnostníci jsou skupinou, která je na okraji zájmu vládní pomoci. Zatímco zaměstnanec je ze strany státu chráněn, OSVČ mohla čerpat jen kompenzační bonus, který nestačí jak pro naplnění nutných nákladů pro udržení firmy, tak minimálních osobních životních potřeb. Snad projde možnost využití souběhu obou podpor, jak pro samotného živnostníka, tak čerpání antiviru pro jeho zaměstnance, což by byl příklad vítězství zdravého rozumu. Nezapomeňme na fakt, že malé provozovny byly uzavřeny nebo omezeny do té míry, že příjmy padaly v průměru o 80 procent.

Co se týče investic, situace se liší podle odvětví i firem. Záleží na tom, jak si společnost stála v minulých letech a zda s investicemi do budoucna počítala. Omezení investiční aktivity nastane a hlavní otázkou zůstává, jak dlouho ještě budeme žít ve zmíněném kómatu. V této souvislosti bych zmínila CVP Galvaniku, která v roce 2020 zahájila obrovskou investici a věří, že tento těžký stav jednou skončí a investice se ukáže jako velká výhoda. Vedení firmy se drží rčení, že neinvestovat znamená vyhlížet konec.

Z některých tradičních obchodních zón mizí živnostníci, kteří nedokáží konkurovat e-shopům nebo řetězcům na okraji měst. Lze s tím něco dělat, nebo se jedná o „evoluční“ a těžko zastavitelnou proměnu?

To, že z tradičních zón mizí malé obchůdky a živnostníci, je bohužel naprostá pravda. Děje se to řadu let a je to fenomén mnoha měst v Česku i Evropě. V turisticky atraktivních oblastech to zachraňuje velké množství kavárniček a restaurací, které jsou obleženy turisty, ale v našich podmínkách je to o něco složitější. Výhodu mají takzvaná studentská města, kde život utváří velká skupina mladých lidí. V zahraničních městech, kde funguje turistický ruch, se kromě kaváren uživí například obchody s tradičními regionálními produkty nebo specializované obchody, což by mohlo být východisko i pro nás.

V příbramské hospodářské komoře působím 25 let a pamatuji začátky řetězců. Komora se tehdy stavěla na stranu malých živnostníků v tom směru, aby se v Příbrami nedávala zelená dalším obchodním řetězcům. Je to však doba a vývoj, který si žádá komfort nakupování ve velkých centrech. Vše je otázka nabídky a poptávky. E-shopy představují další vývojovou fázi a trend, který ještě podpořila koronavirová krize. V nouzovém stavu si lidé zvykli na pohodlné nakupování přes internet. Zásadním způsobem se zvedly tržby e-shopů a zřejmě jde o „evoluční“, těžko zastavitelnou proměnu. Menší prodejci se budou muset přizpůsobit. Otázkou je, jak dalece budou moci v cenové politice konkurovat silným zahraničním firmám. Podobnou proměnu je však možné vidět i v jiných oblastech života, například ve sportu nebo kultuře.

Proč Příbram nedokáže přilákat větší investory, kteří i v širším okolí Prahy zoufale hledají prostory pro rozvoj podnikání?

Nevím přesně, jaký je současný zájem investorů, jelikož se obracejí spíše na město, a ne na komoru. Před zhruba 20 lety, kdy v Příbrami fungovala pobočka Regionální rozvojové agentury, byl zájem zahraničních investorů obrovský. Žádné z předchozích vedení radnice asi nedokázalo nabídnout takové podmínky, aby zde společnosti budovaly své provozy. Většina zahraničních firem vystavěla továrny v blízkosti hlavních dopravních tahů, například v okolí Žebráku. Spoustu nových podniků vyrostlo i v blízkosti hranic s Rakouskem na jihu Čech, což je z hlediska dopravní dostupnosti pochopitelné.

Příbram nemá v nabídce dostatek pozemků v průmyslových zónách, a to bude zřejmě jeden z hlavních důvodů, proč nepřicházejí noví zahraniční investoři, pominu-li špatnou dopravní dostupnost na plzeňskou dálnici.

Faktem také je, že aktuálně je nezaměstnanost na Příbramsku na tak nízké úrovni, že by nové firmy jen těžko hledaly zaměstnance. Vysávaly by pracovní sílu stávajícím zaměstnavatelům, a tak je otázkou, zda potřebujeme stále nové továrny na zelené louce.

Mnoho lidí jezdí za prací do hlavního města. Důvodem je často nízká úroveň mezd v Příbrami. Šetří příbramští podnikatelé na svých zaměstnancích?

Nemyslím si, že příbramské společnosti šetří na svých zaměstnancích. Nemáme sice zpracovaný průzkum v regionu, ale mzdy meziročně rostou v každé firmě. Už z toho důvodu, že společnosti se snaží udržet zaměstnance, jelikož kvalitních pracovních sil se pořád nedostává. Poslední léta roste tlak na zvyšování mezd ze strany vlády i odborů. Pravidelné navyšování minimální mzdy jde ruku v ruce se zaručenou mzdou, takže podniky musí úměrně zvyšovat odměny všem zaměstnancům. A není to tak, že jediným výdajem zaměstnavatele jsou mzdy zaměstnanců a firmy své pracovníky okrádají. Podniky tvoří přidanou hodnotu, kvůli konkurenceschopnosti musí stále investovat do nových modernějších technologií nebo platit vyšší náklady za energie a provoz. Ano, mnoho lidí jezdí za prací do hlavního města, kde je mzdová politika na vyšší úrovni. Položme si ale otázku, v jakých oborech pracují. Asi je to minimálně výrobní nebo zpracovatelský sektor, ale spíše státní správa, banky nebo poradenské společnosti. Rovněž průměrné platy ve státním sektoru již o dost převyšují mzdy v podnikatelské sféře, což je zásadní chyba.

V Příbrami působí spíše malé a střední firmy většinou s českými majiteli a několik větších se zahraniční účastí. Historicky zde nemáme giganty typu Škoda Auto jako v Mladé Boleslavi, kde jsou mzdy na jiné úrovni. Kladu si otázku, jak to bude s růstem platů do budoucna, kdy už pro zahraniční investory bude česká pracovní síla drahá, a tím pádem nevýhodná. Budou pak chtít investovat „o dům dál?“

V posledních letech se mluví o nutnosti investic do automatizace, robotizace či umělé inteligence, protože jen tak lze generovat vyšší přidanou hodnotu. Na druhou stranu se někteří lidé obávají, že přijdou o práci. Lze najít nějakou „střední“ cestu?

Automatizace, robotizace a umělá inteligence jsou pojmy, které se objevují stále častěji v souvislosti s nedostatkem pracovních sil, ale i při zvyšování produktivity. Rozhodnout o masivní investici znamená mít zavedenu velkosériovou perspektivní výrobu a také lidi, kteří budou tyto moderní prostředky obsluhovat. Pokud se podíváme do zahraničí, jde vývoj jednoznačně tímto směrem. Nahrazování lidí robotizovanými systémy je nevratný proces, který musí být spojen s rekvalifikací a přesunem na jiné pracovní pozice. Vidíme zde také velký prostor pro technické školství a učební obory technického zaměření, kde se mění situace a školy jsou vybavovány prostředky moderní výroby. Očekáváme, že v krátké budoucnosti dojde i díky spolupráci firem a škol k většímu zapojení moderních technologií i způsobů řízení výroby. Je však nutné podotknout, že pokud se zásadně nezmění struktura středoškolského vzdělávání, nebude generace, která robotizaci a umělou inteligenci uvede v život.

A je rovněž otázka prostředků, které budou moci jednotlivé podniky uvolnit na instalaci těchto technologií. Utlumení výroby i obchodu v souvislosti s pandemií bude znamenat také úspory v nákladech i investicích. Hlubší aplikaci moderních způsobů výroby lze proto očekávat po návratu situace do normálního stavu. Podniky by ale rozhodně měly investovat do nových technologií i v těžkých časech. Je nezbytné, aby jim v tom šel naproti stát a umožnil například zrychlené odpisy inovačních investic.

Rozhovor byl realizován 6. prosince 2020. 

Stanislav D. Břeň

Irena Karpíšková

Okresní hospodářská komora Příbram vznikla v roce 1993. Irena Karpíšková v ní pracuje od roku 1995. V roce 2003 převzala řízení této organizace, která sdružuje přibližně dvě stovky podnikatelů z Příbrami a okolí.