Jan Černý, bytem na Havírně, třiačtyřicetiletý, ženatý, bývalý c. k. přísežný horní dozorce, odsouzený dne 1. srpna 1891 c. k. zemským soudem v Praze co soudem trestním k deseti měsícům tuhého žaláře pro tajné spolčování, napsal začátkem listopadu toho roku císařskému a královskému Apoštolskému Veličenstvu tři dopisy s prosbou o milost, očištění, znovupřijetí do služby a nové vyšetřování událostí, které ho podle jeho názoru nespravedlivě dostaly za mříže. C. k. horní ředitelství i okresní soud v Příbrami totiž Černého žaloby zamítly a ani nebyl připuštěn k audienci u císaře. Trvalo pět měsíců, než c. k. úřady jeho dopisy císaři Františku Josefu I. poslaly zpátky k prošetření – příbramskému okresnímu soudu.

V prvním listu Jan Černý obžaloval horníka a žáka horní školy Josefa Pečeného z Havírny z krádeže a vynášení dynamitu, z odcizení a zpronevěry fůry uhlí o hmotnosti 18–20 q a v ceně 14–16 zl., patřící c. k. hornímu závodu v Příbrami. A dále z křivé a ze msty spáchané přísahy, kterou soud uznal jako pravdivou, aniž by řádně prošetřil dřívější Černého oznámení ze dne 30. července 1886 o tehdejších událostech na bohutínské šachtě arcivévody Štěpána zvané lidově Štěpánka. Místo toho byl Jan Černý už 3. srpna 1886 bez vyšetřování propuštěn ze služby, přišel o započtení 26 let své práce u horního závodu a všechny výhody, které z toho plynuly. Byl to složitý příběh.

S dynamitem na ryby či kámen

Josef Pečený během služeb dozorce Černého od března 1886 opustil bez povolení nejméně osmkrát dílo a Černý mu zameškané šichty nepřipsal. Pečený si přitom vybíral tolik dynamitu, jako by stále chodil do práce, tento dynamit „zanášel“, a jeho spotřebou dokazoval, že šichty odpracoval. Bral si denně 8–12 patron na jednu šichtu, což bylo množství, které nespotřebovali ani čtyři muži. V květnu nebo červnu 1886 ho Černý jednou k večeru přistihl, jak lezl společně s mladým horníkem Františkem Šmatlákem z Havírny z práce „ztraceným“ dolem Korunního prince Rudolfa čili Rudolfkou v Bohutíně, kudy bylo zakázáno chodit. Šacoval ho a našel šest nebo sedm dynamitových patron. Pečený se vymlouval, že je u sebe zapomněl. Vrátil se, jakoby šel opět k dílu, a druhý den dal Černému 30 kr., aby ho neudal. Černý mu peníze po Františku Šmatlákovi poslal zpátky, což Pečený doznal ale až při přelíčení před c. k. zemským soudem co trestním v Praze dne 16. března 1891.

Brzy po prvním dopadení byl Pečený přistižen nočními hlídači a horníky z Havírny Dominikem Šlapákem a Janem Kropáčem, když opět lezl v neděli v noci Rudolfkou. Vymluvil se na Černého coby svého nadřízeného dozorce a chtěl, aby ho propustili a neudali. Posléze byla v Rudolfce nalezena skrýš dynamitu. Pečenému ji připravili jeho švagr a dozorce Hynek Čadek z Havírny a dozorce Jan Klofát z Bohutína a objevili ji horníci Jan Chalupný a Josef Fajt z Lázu. Nález oznámili c. k. hormistru Janu Weitzovi, který nařídil dynamit odnést a mohl to dosvědčit. 

Kradený dynamit se prodával po vesnicích a lidé ho používali k chytání ryb, hloubení studny, odstřelování kamene a podobně. Josef Pečený ho mohl vynášet denně, protože šacování horníků při odchodu prováděl jiný dozorce, který předtím Pečenému prodal ukradenou fůru erárního uhlí, takže ho kvůli strachu z prozrazení prohledával jen naoko. 

S onou krádeží uhlí se to mělo tak: horník Josef Pečený nejprve pracoval pod dozorcem Františkem Fuksem. Na podzim 1885 nebo na jaře 1886, když Fuksu Černý zastupoval ve službě, nepřišla na šachtu očekávaná fůra uhlí a Hynek Čadek, švagr Pečeného, mu řekl, že ji rolník Josef Klika, který měl tehdy pronajatý dovoz erárního uhlí, dovezl Pečenému. Věděl o tom dozorce František Kopička z Bohutína, protože Klika byl jeho švagr. Černý to hned ústně oznámil správci Hozákovi, ale teprve 30. července 1886 písemně, a to včetně krádeží dynamitu. Na základě udání Černého byl potom Pečený potrestán c. k. horní konsultací za krádež uhlí pokutou pět zlatých, krádež dynamitu však tehdy nikdo z horního závodu ani soud neřešil. 

Až o několik let později, když se krádeže střeliva už nedaly ututlat, podal Josef Pečený o dynamitu a Černém křivé svědectví u c. k. zemského co trestního soudu a rovněž 16. března 1891 ho odpřisáhl, takže byl Černý odsouzen. Černý uvedl v listu císaři jména dvanácti havířů včetně výše uvedených, kteří mohli svědčit proti Pečenému.

Kdo ten dynamit vlastně odnášel?

Protokol o novém výslechu s Černým byl sepsán 7. března 1892 u c. k. zemského co trestního soudu v Praze. Výslechy uvedených svědků se konaly 20. až 23. března 1892. Všichni však vypověděli, že o krádeži uhlí ani dynamitu a chycení Pečeného v Rudolfce nic nevědí, že si Pečený fůru uhlí určitě opatřil poctivě, protože coby žák horní školy byl už považován za dozorce, a tak si směl uhlí jako jiní dozorci kupovat. O Černém jeden svědek řekl, že nebyl dobrý dozorce a ten dynamit odnášel sám a sváděl to na jiné, protože u něj v domě bylo nalezeno velké množství dynamitu, a že je nesmysl, aby mu dynamit někdo podstrčil, kdo by to dělal? Každý horník musí drahý a k práci potřebný dynamit platit, takže si každý rozmyslel, aby ho Černému podstrkoval. Co by z toho měl?

Jan Chalupný a Josef Fajt vypověděli, že jim o krádeži uhlí a dynamitu nebo připisování šichet není nic známo, ale je pravda, že asi před pěti roky při práci na Štěpánce našli na pátém laufu na ortě pod starým dřívím dvě bedničky s dynamitem, jedna byla celá a druhá trochu načatá, a hned to oznámili nadřízeným. Josef Klika vypověděl, že Pečenému nikdy žádnou fůru uhlí nevezl. 

Jan Weitz potvrdil nález dvou bedniček dynamitu v roce 1886 na pátém obzoru pod starým dřívím, ale ten tam prý nechal Jan Klofát nebo Hynek Čadek, protože zapomněli klíče od skladu, a tak do něj dynamit nemohli dát, Josef Pečený s tím neměl co dělat. Výslech Josefa Pečeného však v tomto vyšetřovacím spisu chybí. Spis byl 28. března 1892 zaslán okresním soudem k státnímu zastupitelství do Prahy, které ho vrátilo 31. března 1892 s tím, že neshledává důvod k dalšímu stíhání.

Fůra uhlí pro Břichovského

V druhém spisu císaři Jan Černý obvinil Adolfa Nelibu, bývalého čeledína u Václava Drmly ve Vysoké Peci, z krádeže jiné fůry uhlí, která se měla seběhnout ještě o rok nebo dva dříve (asi 1884). Drmla byl tehdy pachtovaným dovozcem uhlí. Dozorce Černý měl toho dne mimořádnou kancelářskou a telegrafickou službu a svědek Martin Milec, hornický topič, který na uhlí čekal, mu řekl, že se fůra, která nedorazila, skládá horníku Františku Břichovskému v Bohutíně, že on a Antonín Matějka, strojvedoucí z Lázu, viděli Nelibu jet kolem. Černý i toto druhý den oznámil ústně správci Hozákovi a uvedl to pak také ve svém písemném oznámení z 30. července 1886. Myslel si, že viníkem je dozorce František Fuks, který kradené uhlí prodával a obvykle se zařídil tak, že když mělo dorazit, nepřišel do služby, aby se vina svalila na toho, kdo ho zastupoval. 

Protokol s Černým byl opět sepsán 7. března 1891. Jeden svědek 21. března vypověděl, že je to lež, že nikdy u Břichovského žádnou fůru uhlí neviděl, jen jednou před lety malou hromádku na dvoře, a že je Břichovský pořádný a poctivý člověk. Druhý vypověděl, že je dozorcem na Štěpánce od roku 1868 a nepamatuje se, že by tam Jan Černý někdy zastával funkci dozorce (!). Prohlásil, že Jana Černého neměl nikdy rád, poněvadž nebyl upřímný, viděl u něho nelásku, takže se mu vyhýbal, když mohl. 

Černý prý prováděl všelijaké darebnosti, například když měl fárat, několikrát k němu přišel, schoval si svůj kahanec pod strojem a odešel pryč, aniž by fáral. Na každé slovo si dával pozor, a když někdo něco řekl, hned si to zapisoval do notesu. Svědek mu nikdy nic o Nelibovi neřekl, protože ho ani nezná. Třiapadesátiletý horník František Břichovský z Bohutína také všechno popřel, pracoval v dolech už 33 let poctivě, nikdy nedostal žádný trest, uhlí si na zimu kupoval celou fůru. Vyšetřovací spis byl zaslán 23. března státnímu zastupitelství, které ho vrátilo 29. března 1892 s tím, že neshledává důvod ke stíhání.

Posunutá štufa

Do třetice napsal Jan Černý císaři kvůli podvodu spáchanému na majetku c. k. horního závodu. Tvrdil, že při vyšetřování byli jeho svědkové svedeni k falešné a křivé přísaze, protože se jim vyhrožovalo přísným trestem, propuštěním z práce a vězením šesti měsíců, když řeknou pravdu, a byli upláceni částkou 2–5 zlatých. Podvod se stal připisováním neodpracovaných šichet a zpětným posunováním měřických prozatímních úkolovacích znamení zvaných panská „štufa“, od které c. k. úředník odměřuje novou práci. Cílem bylo uvést tohoto úředníka každý měsíc při vykazování a odměřování nové práce horníkům v omyl, že toho udělali víc. 

Okresní soud tuto Černého žalobu v roce 1886 zamítl, že to k němu nepatří, ale 22. listopadu 1886 ho v této souvislosti odsoudil pro urážku na cti na měsíc vězení. Šlo o to, že František Biskup, c. k. naddůlní v Havírně a pak ve Zdaboři, ze ziskuchtivosti připisoval horníkům neodpracované šichty, když místo v šachtě pracovali doma ve svém hospodářství v polích a lukách. Na vynechané šichty jim byl vydáván dynamit a právě podle odebraného dynamitu dostali plat za vyšší počet šichet. Černý na to přišel, když byl naddůlním a viděl na vlastní oči, jak si horníci František Hupák z Tisové a František Shrbený z Třebska přendávali ono měřické úkolovací znamení. František Hupák tehdy za Černým přišel domů a žádal, aby to neoznamoval, že jim to naddůlní František Biskup dovolil. 

Černý je udal a oba horníci za to byli potrestáni usazením do nižší platové třídy na tři měsíce. Oznámil to i proto, že kromě evidence dynamitu měl také povinnost denně dopravit stanovený počet vozů s rudnými zásobami na povrch, takže když si havíři šichtu nechali ocáchovat, ale nepracovali, neměl předepsaný výkon a byl potrestán srážkou ze mzdy. 

Proto se místo rudných zásob vyvážely zásoby hluché a lidé (až 200) a stroje v prádelnách rudy pracovali zbytečně. František Biskup to dělal tak, že vzal rudné zásoby, které si dal stranou, posypal jimi hluché zásoby v zásmukách a Černému nařídil, aby to dal vyvézt z dolu. František Biskup také vydával dynamit, takže horníci se dali ve čtyři hodiny ráno zapsat, vzali si od něj dynamit a šli domů. Biskup také nechal za sebe vydávat dynamit jiným – dal klíče od magazínu s dynamitem havířům, zedníkům a jiným, kteří to mohli dosvědčit.

Dopadnete jako Černý

A právě naddůlní František Biskup uplácel Černého svědky dvěma, třemi či pěti zlatými, aby křivě přísahali. V říjnu a listopadu 1886 předčítal těm, jimž už byly doručeny soudní obsílky, při jejich práci – pokud možno o samotě – cedulku výhrůžného obsahu. Vyhrožoval jim propuštěním z práce a vězením šesti měsíců, když řeknou pravdu, a že dopadnou jako Jan Černý. Když například horník Tomáš Pečený z Lázu dosvědčil a odpřisáhl totéž co Černý, byl ihned sesazen do nižší platové třídy na horší práci jako běhač a přeložen na jiný důl na Březových Horách, kam mu jedna cesta trvala o hodinu a půl déle, i když předtím pracoval v Bohutíně na Štěpánce jako hauer (lamač) ve vyšší třídě na skále. A horník František Malý z Hamru, který se nedal zastrašit, byl z práce propuštěn. Černý uvedl deset svědků, kteří to mohli dosvědčit. 

Protokol s Černým k tomu byl rovněž sepsán 7. března 1892. U tohoto spisu je i list s dotazem okresního soudu z 12. března 1892, zda si státní zastupitelství přeje vyslechnout svědky, které Černý uvedl. Státní zastupitelství 19. března 1892 odpovědělo, že k dalšímu stíhání neshledává žádný důvod.

Dozorce se mračí, musíme mu něco dát

Z jiných soudních spisů je známo, že se věci popisované Černým u příbramského horního závodu opravdu děly. Lze se o tom dočíst třeba v Kahanu z března 2021 v článku „Dozorce se na nás mračí, musíme mu něco dát“. C. k. horní správce Huga Grögler (1837–1912) v roce 1888 při jiném soudním vyšetřování přiznal, že se sice kontroluje, zda všichni zaevidovaní muži v dolech skutečně pracují, ale že závod nemá tolik úředníků, aby se kontrola mohla provádět každý den. Tak se může stát, že když jsou mistři a důlní dozorci nepoctiví, zapíšou se dělníkům šichty, které neodpracují. Když odcházejí z práce, už se totiž nekontrolují a jménem se nevyvolávají. 

Je tedy možné, že Jan Černý psal ve svých žádostech o milost pravdu a že byl obětním beránkem příbramského horního závodu, v jehož šachtě Marii nastal o dva a půl měsíce později strašlivý výbuch. Možná si Jan Černý díky vězení aspoň zachránil život. Obětí důlní katastrofy se nestal ani nikdo ze zúčastněných této rozsáhlé kauzy. 

Věra Smolová, SOA v Praze – SOkA Příbram 

Poznáte někoho na archivních fotografiích?

Státní okresní archiv pátrá po identitě lidí z Příbramska na fotografiích z první poloviny 20. století. Ukažte je i svým rodičům, babičkám a dědečkům, prababičkám a pradědečkům, pratetám a prastrýcům. Mohou ještě někoho poznat. Fotografie jsou na webu: ebadatelna.soapraha.cz/a/2075/1. Nahoře na liště je i možnost Náhledy pro prohlížení více snímků najednou. Nová čísla snímků se zobrazují dole a jejich soupis najdete na stejném webu ve složce Dokumenty nebo pod přímým odkazem 1url.cz/mKGT8. Pokud najdete své předky, příbuzné a jejich přátele nebo alespoň vám bude povědomé jméno ze seznamu či třeba poznáte vojenskou uniformu, napište údaje s číslem snímku na e-mailovou adresu katerina.jobekova@soapraha.cz. Můžete i volat na tel. 311 000 709 nebo 737 277 827.