Hospodaření je obecně nezáživné téma, a je tudíž nevděčné o něm psát. Zároveň jsou ale peníze průsečíkem veškerého konání. Přísloví dobře říká, že peníze nejsou všechno, ale zároveň se bez nich neobejdeme. Tento článek píšu jako ekonom a bývalý ekonom města, který ví, o čem mluví. Dovolte mi pár stručných slov k prosincovému zasedání zastupitelstva, kde se schvaloval rozpočet na rok 2026.

Za socialismu stát plánoval. Bylo nalinkováno, kolik kdo sní jablek nebo spotřebuje toaletního papíru. Samozřejmě potom život ukázal jinou skutečnost. Byl z toho věčný nedostatek, a my jsme závistivě koukali na Západ. Na Západě se ale také plánovalo a stále plánuje. Je to ale plánování na úrovni základní hospodářské jednotky: typicky firmy nebo třeba obce. Zbytek si řídí trh. I trh někdy škobrtne, ale v principu funguje.

Stamiliony korun ročně

Město je velikým investorem. Příbram dává do oprav a nových investic ročně stamiliony korun. Města investují komplikovaněji než firmy. Nakládají s veřejnými prostředky a musejí dodržovat pravidla, která soukromníci neznají. To způsobuje velkou časovou roztaženost investičních akcí. U těch větších to jsou i při řádné péči více než čtyři roky. Proto jsou obce povinny sestavovat vedle ročního rozpočtu tzv. střednědobý výhled rozpočtu (SVR), který odhaduje příjmy a výdaje na několik let dopředu. V něm jsou zachyceny jak nutné výdaje (říká se jim mandatorní), tak i volná kapacita zejména na opravy a investice. Jinými slovy je SVR odhadem, kolik město může či nemůže v několika budoucích letech proinvestovat. Pokud městu nestačí jeho vlastní prostředky, může si vzít úvěr a ten potom splácet – i to bývá ve SVR zachyceno. 

Vedle rozpočtu na rok 2026 jsme v prosinci projednávali i SVR. Radní nám jej předložili jen na dva roky. Již předem jsem žádal, aby byl zpracován alespoň na čtyři roky. Je to tak správně z důvodu uvedeného výše. Navíc by měla mít Příbram v několika budoucích letech nadstandardně vysoké výdaje na výstavbu bazénu a rekonstrukci čistírny odpadních vod (vedle jiných investic). Zastupitelé se plánem investic a SVR zabývali naposledy v březnu 2025. To nám radní předložili SVR s plánovaným úvěrem 450 milionů korun. V prosinci byl SVR zkrácen na dva roky, úvěr je v něm 300 milionů korun, a není vidět, co bude dál. 

Je to obrovská plánovací chyba. Jeden radní za ODS mi rádoby vtipně namítl, že SVR je jen přesný součet nepřesných čísel. To je jistě pravda. To samé se dá říci o ročním rozpočtu. Tento argument opomíjí, že SVR slouží k odhadu investičních možností města do budoucna. Z tohoto odhadu mají vycházet plány investic a zadané úkoly investičnímu odboru města. Podle tohoto odhadu se mají dělat projekty budoucích akcí, aby jen nekončily jako marná investice v archivu. Jiný radní mi sdělil, že zákon nařizuje mít SVR nejméně na dva roky, a to máme splněno. Jenže ty dva roky jsou dobré pro vesnice s maličkými rozpočty. Ne pro velké okresní město, jehož vedení navíc veřejnosti tvrdí, že na opravy a investice v nejbližších třech letech vydá téměř dvě miliardy korun (které nemáme a mít nebudeme).

Rozpočet jako nutné zlo

Vedení našeho města neplánuje, nehospodaří dobře, žijeme z měsíce na měsíc. Rozpočet a SVR bere jen jako nutné zlo, ne jako užitečný plánovací dokument. Na jednání zastupitelstva jsem řekl, že nám radní předložili tak krátký SVR jen proto, aby nebyly vidět ty další horší roky. Přirovnal jsem naši situaci k člověku, který padá z mrakodrapu. Ještě nedopadl, zatím ho nic nebolí, ale… zem se blíží a dopad bude tvrdý. Jinými slovy, pokud by město mělo vybudovat vše, co starosta občanům nasliboval, tak by zdaleka (!) nestačil úvěr 300 milionů korun. Vím, jaký bude výsledek: sliby se nesplní, nějaký důvod se vždy najde. Ve slibech je současné vedení města premiantem. My v opozici se smutně smějeme: investice, které svět neviděl. Zbytečně dlouho čekáme na zrekonstruovaný bazén, o potřebě rekonstrukce čistírny se také jedná 10 let, nemáme slibovaný atletický stadion, nemáme opravenou budovu Rudných dolů, nestaví se byty, v nedohlednu jsou dlouho slibované rekonstrukce náměstí J. A. Alise a Komenského… V září starosta Konvalinka veřejně vyhlásil, že město postaví v roce 2027 desítky nových bytů za 90 milionů korun. V materiálech, které jsme v prosinci projednávali, už o tom nebylo ani slovo, naplánována ani koruna. Vedle toho se zbytečně vyhazují peníze. Komickou ukázkou nehospodaření je červený had vedle Nováku, který je prý plánem města, za 550 000 korun. V řadě případů se opozici podařilo plýtvání v řádu desítek milionů korun zabránit. Hlavní výkonnou moc ale má rada města.

(Ne)starat se jen o soukromé

Jako obyvateli Příbrami mi to je líto, jako ekonom trpím. Ptám se sám sebe: je to jen neprofesionalita ze strany našich radních, nebo je za tím něco jiného? Zvolení zástupci občanů nemohou znát vše. Ale kde nevím, tam se mám poradit, zvláště když spravuji cizí svěřený majetek. Veškeré jednání nás zastupitelů, koaličních nebo opozičních, by mělo být srozumitelné, transparentní. Jen namátkou připomenu podivné jednání rady města v tomto a minulém volebním období týkající se Fantovy louky. Názorové přemety radních budí vášně jak u tamních občanů, tak u majitelů pozemků. Ale na druhou stranu: občan, který se stará jen o to vyloženě svoje soukromé, nikoliv o svoji obec či stát, ten si nemá na co stěžovat. A platí: máme, co jsme si zvolili, máme, co si zasloužíme. 

Václav Dvořák
zastupitel města – Spojenci