Nakupování je úplně běžná součást našich životů. Někdo ho přímo zbožňuje a v „šopování“ vidí smysl své existence, jiný ho bere jako nutné zlo. Zbytek lidí, převážně nás chlapů, nakupování rádo nemá a považuje ho za promrhaný čas, který by šel trávit daleko lépe, třeba na fotbale nebo s kamarády v hospodě. 

Nakupování je v principu jednoduchá věc spočívající ve směně požadované věci za peníze. Prostě když někdo něco potřebuje a má na to peníze, tak si to koupí, aniž by se nutně musel řídit nějakými pravidly. Rádi nakupujete u místního obchodníka, i když má ceny vyšší než nedaleký řetězec? Vůbec nevadí. Chcete si koupit německé auto, kterému naprosto důvěřujete, i když je třeba dražší než totožně vybavené francouzské auto? Váš problém. Stavíte dům a potřebujete mít jistotu, že řemeslník, kterého si najmete a zaplatíte, je šikovný a spolehlivý, protože kvalitně postavil domy vašim pěti sousedům? Směle do toho! 

Jakkoliv se všechno v předchozím odstavci zdá logické, neplatí to pro města. Město je takzvaným veřejným zadavatelem a nemůže nic nakupovat tak, jak by to dělal běžný člověk, který je alespoň malinko při smyslech. Když vidím všechna ta omezení, která jsou obsažená v zákoně o zadávání veřejných zakázek, mám pocit, že jsou veřejní zadavatelé automaticky dopředu považováni za lumpy, kteří nedělají celé dny nic jiného, než že se snaží rozkrást a zpronevěřit veřejné peníze. Naše česká legislativa je oproti té evropské znatelně přísnější a vyžaduje daleko složitější a časově náročnější postupy. Na jednu stranu je to dobře, protože jsou opravdu do značné míry eliminována rizika leváren, ale na stranu druhou se z měst stávají totálně nepružní a až směšně ztuhlí zákazníci na trhu, kterým trvá i triviální rozhodnutí násobně déle než firmám a korporacím, které jsou privátní. 

Asi už jste pochopili, že tématem tohoto čísla Kahanu jsou zakázky a nákupy. Naše město je v této oblasti dosti inovativní. Budu rád, přečtete-li si, kromě jiných pochopitelně, článek, který hovoří o metodách a postupech, které používáme ve veřejných soutěžích. V řadě případů jsme vzorem pro ostatní města. 

Tak pěkné soutěžní počtení! 

Jan Konvalinka, starosta města Příbram